ℌ𝔢𝔯 𝔊𝔞𝔪𝔢 /UPRAVUJE SE/

Part 32.

Zatáhla mě do sněhově bílé místnosti, sterilně čisté. Svítivě bila do očí. Pouze za námi zaklaply dveře. Postoupila jsem dál a nechala své bosé prsty na nohou zapadnout do příjemné semišové rohožky u umyvadla. Zadívala jsem se na svůj odraz. Nad mým pravým obočím se blýskala nepatrná modřinka, však velmi bolestivá na dotek. Spodní ret jsem měla roztržený, ale necítila jsem vůči němu nic zvláštního. Přišla jsem si jako zmlácená někde na ulici nějakou bandou. Ale to nebyla pravda. Vyjevily se mi vzpomínky na dnešní dopoledne. Muž. Pistole. Alkohol. Leonie. Nosítka. Vše se mi míhalo před očima jako seškvařený starý film. Prudce jsem musela zavřít oči a potlačit to. 
,,Nancy," oslovila mě Leonie, neměla jsem však sílu reagovat. Zatnula jsem čelisti pevně k sobě a snažila si vše namluvit, jako by to byl jen hloupý sen. Jen noční můra. Nic nebezpečného. A už jsem to tak i téměř vnímala. Nebýt té modřinky a roztrženého rtu. 
,,Krásko, slyšíš mě?" nádherná brunetka se ke mně přikradla a objala mě zezadu okolo pasu. Její něžný dotek mě přesvědčil o tom, že vše bude zase v pořádku. Ocitala jsem se zase v bezpečí a jistotě, kterou jsem postrádala. Věřila jsem jí, jako nikomu jinému na celičkém světě. Najednou jsem netoužila po ničem jiném, než po věčném objetí v její náruči. Zastavit tuto chvíli a na vše okolo zapomenout. Být sama sebou a to jen s ní. Nic neřešit, vše vypustit a poslat za tlustou nepropustnou zeď. Věděla jsem, že právě v jejím náručí mi nic nehrozí a všechno je tak, jak má být. Cítila jsem jen upřímnost, teplo, bezpečí, krásu, lásku, radost a všechen smutek, strach, úzkost a samota se rozplynuly. 
,,Ano." přikývla jsem a otevřela oči. Sledovala jsem nás v odrazu zrcadla. Setkala jsem se s jejími kaštanově zbarvenými kukadly. V tu chvíli mě líbla oddaně do vlasů. Přitulila jsem se víc k ní a několik minut jsme tam jen tak stály ve sladkém objetí, ze kterého jsem už nikdy nechtěla odejít.
,,Hned jsem zase u tebe." šeptla a protřela mé paže. Následně se ode mě odpojila a se dvěma rychlými kroky stála u obrovské vany, do které bych se vlezla i třikrát. Nahnula se, aby spustila vodu a mě se naskytnul krásný výhled na její neodolatelné pozadí. Opřela jsem se o keramický rám umyvadla a jen se kochala jejími pohyby. 
,,Čemu se tak směješ?" ohlédla se letmo.  
,,Tobě." ušklíbla jsem se jen. Můj troufalý a šibalský pohled ale jistě mluvil za vše. Jak by jí snad kdokoliv mohl odolávat? Byla naprosto dokonalá. 
,,Mně? Jste si tím naprosto jistá, slečno Duke?" pozvedla tázavě obočí. Její grimasa se ocitala někde mezi výsměchem a výstrahou. 
,,To jsem, paní Peterson." hodlala jsem vzdorovat, i když to bylo minimální. Chtěla jsem jí dát najevo, že si mě získat nebude lehké a nebudu zcela poslušná. 
,,Hezké." odvětila jen a sáhla pro pěnu do koupele s levandulovou vůní. Nešetřila s ní a ani jsem nechtěla vědět, kolik toho do té vany nalila. Ta se okamžitě jako na příkaz či lusknutí prstů začala plnit bublinkami. Díky horké páře se místnost slila v jeden bílý oblak. Mlha se lepila na zrcadla, kachličky na stěnách i na podlahu. 
Leonie zastavila tekoucí vodu a přiblížila se ke mně. S každým krokem jsem cítila, jak ve mně jiskří nekonečný žár, jež spaluje mou duši, mé srdce i tělo. Má kůže doslova hořela nedočkavostí a chtíčem po jejích dotecích. Už jen z pohledu na ni se mi třásla kolena i dlaně.  
Své paže obmotala okolo mého pasu a přitáhla si mě k sobě tak, že jsem cítila její teplo. Pak neváhala a přitiskla své rty k těm mým. Jako skládanky puzzle do sebe zapadaly. Byla tak sladká jako fondán- a že bych si ji s tou zmrzlinou a čokoládou klidně dala a vychutnala. 
Líbala mě a nezahálela. Cítila jsem, jak se její dlaně přemístily z mých zad na mé boky a poté k uzlu u mého župánku. Napnula jsem se jako tětiva u luku plná očekávání. Netrvalo dlouho a nechala příjemnou látku sklouznout po mých ramenech na podlahu. Najednou jsem se před ní ocitala téměř v celé své kráse pouze v kalhotkách. Dále postupovala jednoduše. Rozvázala můj neposedný drdol a tak blonďaté prameny padly na má odhalená záda. Na vteřinku se ode mě odtáhla. 
,,Tvé vlasy jsou jako tekoucí zlato." vyřkla spokojeně a já cítila, jak se mi hrne krev do tváří. 
,,Nesmíš se stydět za svou krásu, Nancy. Buď na sebe pyšná a miluj sama sebe." pronesla vznešeně a nečekala na mou odpověď. 
Svými rty mi vlepila ještě jeden něžný polibek a poté dále postupovala níže k dolní čelisti. Kůži na mém krku jemně zkousla, až jsem se neubránila syknutí. Její dlaně mě krásně hřály na pánevních kostech. Vysílaly impulzy do celého mého těla. Přikrčila se, aby mohla pokračovat. Razila si cestičku dále přes mé klíční kosti. Nějakou chvíli si pohrávala s mými ňadry a můj dech postupně nabíral na intenzitě. Musela jsem si zkousnout spodní ret, abych potlačila steny, jež se draly skrz má ústa. 
,,Líbí se mi, jak jsi vnímavá." přikrčila se a svlékla mi i kalhotky. Zajíkla jsem se, když mě líbala na bříšku a stehnech. 
,,Teď ne." poručila najednou a vstala. Zděšeně a nechápavě jsem si ji prohlížela. Čekala jsem, že ještě něco udělá, bude pokračovat, cokoliv. Vše uvnitř mě se chvělo. 
,,Pojď." pousmála se. V její tváři se odrážela troufalost ale také něha. Pak si přes hlavu přehodila triko a stáhla tepláky. Obojí bez výčitek nechala spadnout k podlaze. Odhalila veškeré své přednosti a mně se téměř zastavilo srdce. Užasle jsem vydechla nad její krásou. 
Zastavila tekoucí vodu a následně se do ní elegantně ponořila. Jednoduchým kývnutím mě vyzvala k tomu, abych se k ní přidala. Ponořila jsem se do oceánu bublinek, něžností a stoupající páry. Opřela jsem se o její rameno a ona mě jemně hladila na pažích i bříšku. Zavřela jsem oči a zcela uvolnila veškeré své negativní myšlenky do okolí prosyceného vlhkostí a vůní levandule. V tom mě přepadla jedna otázka a neubránila jsem se jí. 
,,Leonie?" 
,,Ano, krásko?" propletly jsme své prsty a líbla mě něžně na krk. Spokojeně jsem zapředla. 
,,Můžu se tě na něco zeptat?" 
,,Záleží na co." pronesla už docela vážně. Četla jsem smlouvu, ale nezodpovězení otázek, na které se ptám, tam nebylo. 
,,Odkud jste se s tím mužem znali?" vydechla jsem. Cítila jsem, jak jí naskočila husí kůže a zhluboka se nadechla. Byla jsem netrpělivá, ale snažila jsem se vyčkat mlčky na její odpověď, která nad námi visela jako temný bouřkový mrak. 
,,Neměla jsem šťastný začátek života, než mě adoptovali Charlie s Helenou. Víc vědět nepotřebuješ, Nancy." pronesla nakonec docela chladně. Ale stále nechávala propletené naše prsty a palcem mě hladila po dlani. 
,,Dobře." přikývla jsem pouze a dále se tím nehodlala zaobírat..

Šťastný nový rok 2020  ♥
Užívejte života a plňte si své sny,
tvořte vzpomínky a buďte po boku těch, 
jež milujete a se kterými jste šťastní a sami sebou.
Myslete zároveň na ty, jež jsou tady pro vás i okolo vás,
stále jsme všichni přeci jen lidé a úsměv či trpělivost a poděkování
mohou komukoliv zlepšit náladu na celý den. 
Neplánujte do neurčité budoucnosti, nemyslete na to, 
proč to nejde a nebo že to za to nestojí..
Žádné výčitky ani litování, na to je život příliš krátký! ♥ 
A ať už je to všechno sebevíc těžké, přeji vám všem úspěšné zvládnutí všech překážek,
jelikož nás to obohatí, posílí a umožní prožívat další krásné chvíle.

Děkuji vám za vaši přízeň, trpělivost, podporu a hezká slova! ♥ 
Vaše Lucy..