ℌ𝔢𝔯 𝔊𝔞𝔪𝔢 /UPRAVUJE SE/

Part 35.

Popadla jsem svůj modrý cestovní hrníček s motivem černé kočky a kabelku. Zaklapla jsem za sebou dveře a už kráčela sebevědomě chodbou k výtahu. Nacházela jsem se v sedmém patře, což způsobovalo překrásný výhled na centrum Seattlu. Nasedla jsem do krásného nového Audi a vydala se skrz rušné ulice velkoměsta. Seattle byl po ránu obzvlášť živý, až mě ten pohled nabíjel nekonečnou energií. Najednou jsem se cítila jako "někdo", přestože jsem se jen jako další nenápadná osoba ztrácela v davech a kolonách aut. Byl pro mě problém sledovat provoz, když jsem se s úžasem rozhlížela okolo sebe. Cihlové panelové domy, rušné ulice plné pracujících lidí, dětí v parcích nebo starších, jdoucích pro čerstvý chléb do pekárny. Sluneční paprsky ozařovaly celé město a vysoké prosklené domy házely odlesky do všech stran. Téměř veškeré ulice lemovaly aleje stromů a na každém rohu se nacházel malý parčík. Lidé vycházeli z obchodů s taškami, telefonovali, povídali si a žili své sociální role dle svých momentálních požadavků a přání. Byli vůči sobě jen kolemjdoucí nebo i rodina. 
Já si svou sociální pozici uvědomila, až když jsem se opět objevila v budově Peterson Global s.r.o. a všichni mě opět zdravili s obdivem. Klapání mých podpatků se roznášelo chodbami a já se možná nechala maličko unést svou autoritou. Nechala jsem si alespoň na chvíli líbit onu pozornost všech podřízených. Ale nejvíce ze všech tady jsem se těšila na Leonii. Neviděly jsme se ani nepamatuji a uvědomovala jsem si čím dál tím více fakt, že mi chybí nejen její přítomnost, ale i její objetí, vůně a doteky. Už to bylo neúnosné.
Otevřela jsem dveře své kanceláře a odložila si věci na stůl. Ještě jsem se s údivem zadívala na krásný výhled z oken a už jsem se chtěla vydat do její kanceláře, když v tom jsem zaslechla kroky za mými zády. Leonie obmotala své paže okolo mého pasu a vtiskla mi polibek na krk. Spokojeně jsem se zavlnila v jejím sevření a musela spokojeně usmát. 
,,Dobré ráno, slečno Duke. Velmi ráda Vás vidím." pronesla zpěvavě a formálně zároveň. 
,,Dobré ráno i Vám, paní Peterson." odvětila jsem jen a upřela pohled před sebe. 
,,Nemohla jsem se tě dočkat. Mám pro tebe překvapení." špitla mi do ucha nadšeně až netrpělivě a nedočkavě. Jako by mi to chtěla každou chvílí vychrlit. 
,,Jaképak?" otočila jsem se k ní. Její dlaně se svezly po mých zádech níže, až mi naskočila husí kůže. 
,,Pojď se mnou." políbila mě na rty a vydala se elegantní chůzí ven a dále do své kanceláře. Poslušně jsem ji následovala. 
,,Vzpomínáš si, jak jsi navrhla svůj nápad s literaturou a nakladatelstvím?" usmála se a popadla nějaké papíry na stole. 
,,Ano, jistě. Má to nějaký posun? Nebo se na tomto návrhu rada neshodla?" zajímala jsem se zvědavě, jelikož jsem byla přesvědčená o tom, jaký by to mohl být úspěch. 
,,Ano, posun by tady byl. Koupili jsme vydavatelství Poseidon tady v Seattlu." podala mi papíry a já si je prostudovala. 
,,Páni!" rozzářila jsem se nadšeně. ,,A co bude dál?" 
,,Většinu personálu nechávám na svých původních pozicích, ale někteří své funkce složili. Uvolnilo se místo šéfredaktora a já bych byla moc ráda, kdyby ses tohoto místa ujala ty, jako zkušený literární znalec."
,,Děláš si ze mě legraci?" vydechla jsem s jasným úžasem. 
,,Ne. Přijmeš tuto nabídku?" zajímala se a oči jí jen jiskřily. 
,,Ano!" vpadla jsem jí nadšeně do náruče. ,,Moc děkuju!" myslela jsem, že budu brečet. Budu šéfredaktorka v nakladatelství! Nemohla jsem tomu uvěřit. To bylo mnohem lepší, než kdejaká asistence. Milovala jsem knihy všech žánrů a jejich rozbor. A teď jsem měla být jedna z těch, která je bude šířit a publikovat?! Splněný sen! 
,,Mám teď ještě jednu schůzku, ale pak se tam můžeme zajet podívat, co říkáš?" usmála se, když jsem se po nějaké době mírně odtáhla. 
,,Určitě. Nachystám ti ještě podklady k odpolední schůzi rady." podotkla jsem, navrácená zpět do reality. 
,,A Nancy? Prosím, sepiš inzerát na asistentku. Sama to tady nezvládnu." ušklíbla se. 
,,Ale,.." nevěděla jsem najednou co říct. Najednou mi přišlo,  že si snad najde novou ženu místo mě i do života. 
,,Neměj strach, ty jsi moje jediná." usmála se, jako by mi četla myšlenky a znělo to zcela upřímně. Ale přesto ve mně zůstal zakořeněný strach. 
,,Už sis pročetla tu smlouvu?" vypadlo z ní najednou. Já na ni mezitím stihla zcela zapomenout a odložila jsem ji při stěhování bůh ví kam. 
,,Ano,.." ztratila jsem slova. 
,,A rozhodla ses?" zajímala se dále a najednou naléhala. Uběhlo tolik dní a týdnů od doby, kdy se mi dostala do rukou a nezmínila se o ní. 
,,Já,.." uhnula jsem svým pohledem k venkovnímu oknu, abych získala čas. ,,Já nevím." šeptla jsem polohlasem nakonec. 
,,Můžeme to probrat spolu večer, jestli budeš chtít." uchopila mou tvář jemně a donutila mě pohlédnout jí hluboce do očí. Upět jsem se mohla utápět v těch čokoládových kukadlech a těžko říct, kolik času uběhlo, jelikož můj svět se zastavil úžasem. Opět mě ochromila a div se mi nepodlamovala kolena. 
,,Jistě." přikývla jsem nakonec. Ještě mě vášnivě políbila a následně propustila ze svého sevření do své kanceláře. Ji čekala jedna z rutinních schůzek a v kalendáři jsem zahlédla ještě jednu návštěvu nějaké novinářky. Pustila jsem se do práce...