ℌ𝔢𝔯 𝔊𝔞𝔪𝔢 /UPRAVUJE SE/

Part 7.

Obrovská místnost mě doslova už od prvního kroku jediným pohledem uzemňovala. Sotva jsem vešla, přestala jsem dýchat a mrkat. Žaludek se mi nepříjemně sevřel a nohy zdřevěněly. Následovala jsem Leonii a koukala do země se svým notebookem přitisknutým ke své hrudi. Došly jsme k podlouhlému stolu o dvanácti židlích. Ty zaplnily hlavy představených z poboček Peterson Global s.r.o. 
Rozdala jsem všem brožurky se statistikami, které jsem na dnešní sezení tak pečlivě vypracovávala. Doufala jsem, že je zaujme a stejně tak jim sdělí vše, co budou potřebovat vědět. Usadila jsem se zpátky ke svému notebooku a vytvořila novou složku s poznámkami k dnešní schůzce představenstva. 
,,Vítám Vás a jsem velmi ráda, že jste přerušili své harmonogramy a přiletěli až do Seattlu. Věřím, že si povedeme výborně." prohodila až nadstandardně výkonná ředitelka a opřela se lokty o skleněnou desku stolu. Přehodila si profesionálně nohu přes druhou a působila tak provokativně, sexy a zároveň s velkou autoritou a respektem. Mohla jsem jen slintat. 
Po celou dobu sezení jsem se snažila myslet na témata diskuzí, která byla velmi vážná, či jindy naopak až absurdní. Přesto jsem vše pečlivě zapisovala. Mohla jsem být ráda v přidělení nějaké činnosti. Jinak bych jen seděla a koukala do brožurky, bránila se pohledu na svou šéfku a doufala, že tuto místnost hodně rychle opustím. Dnešek byl o nervy.
,,Pobočka v Liverpoolu už nemůže tolik vynášet. Chce to vymyslet něco nového." prohodil muž tmavší pleťové barvy. Celou dobu se zde angažoval nejvíce a mou brožurku ani neotevřel. Měl své podklady, které by se daly přirovnat nekonečné encyklopedii. Tak vtíravého člověka jsem snad ještě nepotkala. 
,,To je důležitá poznámka." zadívala se Leonie do statistik. ,,Máte nějaké nápady, jak vyrovnat jejich náklady?" zajímala se a odložila svou propisku. Spojila dlaně v jedny a zadívala se zkoumavě na všechny přítomné. Svým oříškovým pohledem skončila u mě. Na chvíli se mi zastavil svět. Usmála se na mě a já jsem opět přestávala dýchat. Nuceně jsem se odvrátila a zapsala do poznámek: ,,Vyrovnání výdajů pobočky v Liverpoolu."
,,A co takhle koupit aerolinky?" prohodil další muž. Co jsem tak pochytila, vedl pobočku v Sydney. Při vypracovávání brožurek jsem pochytila, že budovy a řídící centra Peterson Global s.r.o. se nacházely v nejhojnějším počtu v Americe, poté v Evropě a jedna pobočka se nacházela v Číně a již zmíněné Austrálii. 
,,Myslím, že těch vlastníme již možná přebytek." zamračila se Leonie a tak se muž stáhnul pod jejím vražedným pohledem. Měla můj velký obdiv, uměla si nekompromisně prosadit svou a bylo jí jedno, že je žena. A to muže ve světě a hlavně v této místnosti muselo pěkně vytáčet. Já byla v jednom ráji. 
,,A co takhle pobočku zrušit?" navrhnul další muž. 
,,A naše ztracené konexe v Anglii budete řešit jak?" sykla ještě o to víc nabroušeně brunetka s dokonalým oblečením i líčením, decentním a přesto velmi výstižným. 
V tom mne něco napadlo. Lehce jsem nad touto myšlenkou přemýšlela, však neměla jsem odvahu ji vyřknout nahlas. Leonie ti řekla, ať jsi zticha a nevyjadřuješ se! Křičel hlas v mé hlavě a tak jsem se opět stáhla a vyčkávala na nápady ostatních. 
,,Ne? Nikdo? Jsem zklamaná." její hlas byl najednou arogantní. Pohrdala každým v této místnosti a já nechtěla patřit mezi ně. Prostě nechtěla. 
,,A co takhle vydavatelství?" můj hlas se místností rozezněl jako velký kostelní zvon. Měla jsem pocit, že nyní se musím sebrat a utéct. Všech jedenáct pohledů najednou spočinulo na mé tváři, což mi nebylo příjemné ani v nejmenším. Tak tohle byla chyba, sakra. 
,,Ale to je zcela mimo naše kompetence." chtěl se do mě opřít muž se svými vlastními statistikami. Což mě vytočilo. 
,,A copak má společného investování do obnovitelných energií, zachraňování dívek z rukou gangů, podpora vysokých škol a pomáhání obnovy kácených deštných pralesů? Záchranu naší planety, lidského obyvatelstva a podpora vzdělávání. A s tím vším je literatura spojena velmi úzce. A nemluvě o tom, že marketingově zaujmeme čtenáře všech věkových kategorií, výdaje budou minimální, zato o nás budou lidé vědět. A díky podpoře vydavatelství, které milují, naše PR stoupne." promlouvala jsem naprosto sebevědomě. Věděla jsem totiž o čem mluvím a také, že mám pravdu. Stála jsem si tvrdohlavě za svým, zvlášť po úsměvu Leonie, který mi věnovala. Přišlo mi, že mě chápe a podpoří mě v tom. 
,,Ale! Ale! Kdo z nás rozumí literatuře?" stále se nějak snažil tento návrh hodit za hlavu. Ostatní přítomní jen pozorovali boj mezi osobní asistentkou výkonné ředitelky a nejvýše postaveného muže z pobočky francouzské Paříže. 
,,Nečtete knihy?" pozvedla jsem pobaveně obočí. V tu chvíli se pár lidí zde uchechtlo. Ponížený Francouz se stáhnul a mračil se. Přímo mě probodával pohledem a já se vítězně usmívala. 
,,Myslím, že tohle by mohla být velmi plodná cesta. Zvážím to a určitě Vám dám spolu s ostatními návrhy své rozhodnutí e-mailem. Pro dnešek bych tento sraz ukončila. Moc vám děkuji a přeji šťastnou cestu do Vašich zemí." postavila se Leonie a mile usmála na všechny zde. Francouz a další dva se naštvaně sbalili a odešli. Zbytek si s úsměvem podal ruku jak s výkonnou ředitelkou, tak se mnou. Což pro mě bylo více než obrovské překvapení. 
Když jsem viděla všechny odcházet a dveře se zavřely, měla jsem více než dobrý pocit. Cítila jsem se úžasně. Ale až později jsem si uvědomila, že jsem nejspíš hrubě porušila příkaz své šéfové. Ale stále jsem doufala, že se jí můj nápad líbil. 
,,Nancy?" oslovila mě a tak jsem se otočila jejím směrem. Opírala se o skleněnou desku stolu a upírala svůj zrak ke mně. Uvnitř sebe jsem cítila silný žár. Bilo se ve mně tolik různých emocí. Chtíč, strach, touha a bezmoc. Možná i maličko zvědavost a troufalost. 
,,Moc se omlouvám, jestli jsem to přehnala. Nechtěla jsem se míchat do Vašich záležitostí." začala jsem se bránit, ale ona mě zastavila. 
,,Ne, já jsem ráda, opravdu. S tak skvělým návrhem by žádný z těch dutých mozků nepřišel. A upřímně jsem doufala, že se nějak projevíš a věděla jsem, že to bude stát za to." ušklíbla se a já to nechápala. 
,,Ale vždyť jste nechtěla, ať se jakkoliv vyjadřuju." 
,,To je pravda." stále se troufale usmívala. Přišla mi tak sexy a provokativní. Aniž bych svému tělu cokoliv přikázala, učinilo nepatrné dva kroky vpřed. 
,,Zkoušela jste mě?" vypadlo ze mě a stále jsem se více přibližovala k ní. Neovládala jsem se a možná jsem se ani ovládat nechtěla. 
,,Vidím v tobě potenciál, Nancy. Jen čekám, kdy mi víc ukážeš sama sebe." usmívala se a tím mě o to víc provokovala. Začínala jsem se ztrácet v jejích slovech. Mluvila v hádankách a já si je nejspíš překládala do jazyka, kterého jsem chtěla. Bylo mi to jedno. Byla jsem už téměř u ní a ona se nehnula ani o milimetr. S každým krokem jsem měla pocit, že mě její pohled spálí zevnitř. Mé srdce tlouklo jako o život a mé tělo chtělo víc než jen pohledy. 
,,Tak se projev." ještě mě vybídla k dalším činům. Věděla jsem, co víc by mohla chtít. Ztrácela jsem odvahu a rozum mi říkal, ať se o to ani nepokouším. Ale já se už nechtěla řídit rozumem, chtěla jsem to udělat. Tady a teď. Stála jsem hned u ní a ona mi upřeně koukala do očí. Ztrácela jsem se ve vlastních myšlenkách. Ani jsem si neuvědomila, že mi začala z ničeho nic tykat. Vše okolo mi bylo najednou úplně ukradené. 
A dost, řekla jsem si a naštvaně vyhodila svůj rozum z okna desátého patra této prosklené budovy. Všechno mi bylo jedno, měla jsem pocit, že na toto jsem čekala celý život. A teď jsem stála tady, před ženou, která mě tak nehorázně přitahovala. Tak silnou, emancipovanou, sexy, úžasnou, milou a jednoduše úžasnou ženou, kterou jsem chtěla jen a jen pro sebe a to jen po prvních několika dnech s ní. Jak je to jen možné? 
Už jsem nechtěla dál čekat...