ℌ𝔢𝔯 𝔊𝔞𝔪𝔢 /UPRAVUJE SE/

Part 15.

Mé tělo ji chtělo až příliš moc a mé srdce bodalo při pohledu na její odcházející záda. Nechtěla jsem ji pustit pryč, chtěla jsem ji jen pro sebe a ona se mi sama nabízela. Tak proč dál odmítat? Neviděla jsem najednou žádný důvod, proč to neudělat. 
Učinila jsem dva velmi rychlé kroky jejím směrem a popadla její dlaň, sevřela ji ve své. Přitáhla jsem si ji k sobě a ona si mě zvědavě prohlédla. Jako by tušila, že to nevydržím. Všechno měla pečlivě naplánované, ale bylo mi to ukradené. Má sebekontrola se vytratila a vše si vzala do svých rukou. Vjela svou dlaní do mých vlasů a přitáhla si mě k sobě do polibku. Přitiskla své rty na ty mé a já byla vystřelena do prostorů mezi nebem a zemí. Chuť jejích rtů se nedala k ničemu přirovnat, snad jen ke sladkému červenému ovoci. 
Tlačila mě zpět ke stěně výtahu a své boky tiskla k těm mým. Cítila jsem její dlaně na svém těle skrz tenkou látku šatů a při každém doteku má kůže příjemně brněla. Chtěla jsem jí doteky oplácet, zkoumat její krásné tělo, ale nedovolila mi to. Velmi pevným stiskem uchopila mé zápěstí a přišpendlila mi jej kousek od hlavy na stěnu. Druhou rukou vyjela výše a zatáhla za mé vlasy, k mému překvapení to nebolelo. Nemohla jsem si odpustit vzrušený sten, čehož okamžitě využila. Pronikla svým jazykem hlouběji do mých úst. Její pohyby mi přišly více než zkušené a já se jen snažila opakovat vše po ní. Cítila jsem se zcela bezmocná v jejím sevření, jako ve zlaté kleci. Nemohla jsem tomu uvěřit. Udělala jsem to! Jásala jsem v duchu a užívala si každou nynější chvíli. 
V tom se však ozvalo cinknutí a dveře kabiny se zavřely. Výtah se dal do pohybu, což mě a stejně tak i Leonii překvapilo. Ze vteřiny na vteřinu se ode mě odtrhla a zmáčkla knoflík našeho patra. Což ale výtah nezastavilo, mířil si to rovnou do přízemí, kam byl také zavolán. 
,,To si děláš srandu." vyprskla jsem smíchy. Ona se jen pobaveně ušklíbla. Já si po chvilce uvědomila, co se vlastně stalo. Líbala jsem Leonii Peterson, bohyni Seattlu. A ona mi to chtivě oplácela. Neuvěřitelné.
,,Dobrý den." pozdravil nás muž v kravatě s kufříkem a překvapeně si nás prohlížel. ,,Nevystupujete?" nechápal a já jen tak tak zadržovala smích. Leonie však ovládala své pocity zcela mistrně a ještě profesionálně zvládla odpovědět- ,,Ne, byly jsme na cestě do našeho patra, když se výtah zastavil a vrátil. Jistě tuto zvláštní chybu nahlásím." pronesla a já si ji jen prohlížela. Muž létal pohledem z jedné z nás na druhou a zřejmě na to skočil. 
,,Zvláštní." zmáčknul své patro, vystupoval jen o zastávku dřív. Očividně taky s rozpočtem neměl nejmenší problémy. S každým vyšším patrem stoupala těžce taxa za pokojové místnosti. 
,,Na shledanou a dobrou noc, dámy." rozloučil se s námi laškovně a myslel si, jak moc vypadal svůdně. Jeho výstupu jsem se okamžitě po zavření dveří začala opět smát. 
,,Tak ten byl odporný." zkřivila Leonie obličej do znechuceného výrazu nad mužem, který se nás obě zcela marně pokusil sbalit. 
,,To teda." sdílela jsem její názor. 

Ráno jsem se probouzela do slunného dne zcela plná energie. S pohledem upřeným do stropu jsem si uvědomovala včerejší scénář ve výtahu i po něm. Přišla jsem do pokoje a Leonie mi věnovala polibek na dobrou noc. Čekala jsem, že po tom extempore mi věnuje část své krásné velké postele, ale tak se nestalo. Popřála mi krásné sny a uzavřela se k sobě. Maličko se mě to dotklo a donutilo o tom víc přemýšlet. Doufala jsem, že ke mně taktéž něco cítí. Ale proč mi nedovolila se jí dotýkat ve výtahu? A proč nechtěla se mnou strávit noc v objetí? Přišla jsem si dětinsky. 
Vysoukala jsem se z postele a pohlédla na svůj odraz v zrcadle nad umyvadlem. Zděsila jsem se a uvědomila si, že namalovaná jít spát byl špatný nápad. Původně upravené natočené pramínky vlasů mi nyní stály do všech světových stran a na krku jsem měla obtisknutý vzor z polštáře. Pousmála jsem se nad tím a pokusila se ze sebe udělat člověka. Stáhla si vlasy do drdolu, poctivě vyčistila zuby a odlíčila se. S otlakem jsem bohužel nic nezmohla. 
Dostala jsem se do obývacího pokoje a našla zde vzkaz říkající- "V deset hodin buď připravená. -L." Můj pohled sklouznul k hodinám a zjistila jsem, že je sotva devět. 
Vychutnala jsem si přinesenou snídani až na pokoj a zvolila dle jejích rad vhodnější oblečení- džíny, triko a pohodlné uzavřené boty. Stále jsem ji vyhlížela z okna a zvědavě vyčkávala na její přítomnost. Ustavičně jsem přemýšlela nad tím, copak má pro nás připravené. 
V tom se přesně v deset, ani o minutu dřív či později, otevřely dveře pokoje. Nechápala jsem její dochvilnost. Byla tak učena nebo jen její profesionalita sahala až tak hluboko? Nebo jen měla štěstí a byla to náhoda. Nedokázala jsem si odpovědět. 
,,Dobré ráno, má šípková Růženko. Vyspaná a připravená na výlet?" prohodila a odložila svou kabelku na konferenční stolek. Přikladla se ke mně a já ji se zaujetím pozorovala. Její tělo opět zdobily krajkované šaty a s každým krokem jí klapaly podpatky téměř do rytmu mého srdce, jež se jí přizpůsobilo. 
,,Dobré ráno, ano." usmála jsem se jen. 
,,Dej mi chvilku. Hned vyrazíme." podotkla v mé těsné blízkosti. Byla jako oheň, jež mě pálil na kůži. Cítila jsem její dech na své tváři a už jsem ji chtěla opět políbit. Ovšem ona se provokativně usmála a vydala ke dveřím do svého pokoje. 
,,Argh." sykla jsem spíše pro sebe. 

Vyšly jsme k recepci a vyhlížela jsem Ryana, který zde na nás obvykle vyčkával. Bohužel jsem jej nikde neviděla a tak jsem překvapeně koukala po okolí dál. Nacházelo se ze jen několik málo mužů, horlivě diskutujících neznámém tématu, pokojská a recepční. Nic výjimečného. 
,,Nemáme odvoz?" podivila jsem se nakonec. Vyvrátila mi to zcela jednoduše, když se vydala opačným směrem než k východu. Zjevily jsme se před nekonečnými podzemními prostory. 
,,Říkala jsem, že pojedeme jen my dvě." mrkla na mě laškovně a ladnými kroky se procházela po asfaltem vylité podlaze okolo velké spousty aut. Její vzhled působil velmi vyzývavě v kožené bundičce a vínovém triku. Nemohla jsem si nevšimnout jejího krásného pozadí v černých džínách. Jak mohl být někdo tak vražedně sexy? 
Zastavila se před krásnou černou motorkou BMW. Mohla jsem jen vytřeštit oči, když popadla dvě helmy a nasedla na ni. 
,,Slintáš." nemohla si odpustit vtipný komentář a tak jsem nuceně zavřela svá ústa. Stejně mě udivení nedokázalo opustit. Už tak byla neodolatelná a pohled na ni, sedící na tak krásném stroji byl jen třešničkou na přesladkém dortu. 
,,Pojď." pobídla mě a podala mi jednu helmu, druhou si nasadila. Posadila jsem se za ni a obmotala své paže okolo jejích boků. Přitiskla jsem se jí na záda a cítila se nad míru spokojeně. Věřila jsem jí i navzdory tomu, že bych k nikomu na motorku nevlezla. 
Rozjela se vpřed a já cítila, jak mi vlají vlasy zpod helmy. Pozorovala jsem okolní ulice, které míjela, až město zcela opustila. Najednou se všude kolem rozprostíraly jen nekonečné cesty a pláně. Občasně nějaké městečko. Cítila jsem se tak volná a ničím nevázaná. Měla jsem pocit, že kdybych se Leonie pustila, mohla být létat. Teplý vzduch jsem vdechovala do svých plic a cítila sluneční paprsky na své kůži. Pozorovala jsem okolí, až jsem se od ní maličko odlepila a oči zavřela. Uvolnila se a vypustila veškeré myšlenky z hlavy. Stala jsem se jednou volnou duší ve zcela oproštěném a šťastném stvoření. Byla jsem svobodná...