ℌ𝔢𝔯 𝔊𝔞𝔪𝔢 /UPRAVUJE SE/

Part 20.

V mých žilách najednou kolovalo nepopsatelné štěstí. Mé svaly byly zcela uvolněné a kosti až rozmělněné a rosolovité. Ovládnul mě pocit, jako bych byla znovuzrozená. Pohltila mě nepopsatelná agonie. Mé vláčné tělo nemělo nejmenší potřebu se jakkoliv pohybovat. Jen jsem se vznášela vysoko nad zemí, myšlenkami poletovala v jiné dimenzi a srdce poskakovalo do rytmu veselých ód znalých skladatelů. 
Sluneční paprsky mě šimraly na očních víčkách. Pod dekou jsem se protáhla jako kočka po několikahodinovém spánku. Najednou jsem si uvědomila, že mě vlastně všechno bolí víc, než bych si přiznávala- ale příjemně, nenuceně. Vzpomněla jsem si na včerejší krásnou noc. 
Nakonec jsem se začínala probírat z hlubokého spánku do pozvolného bdění a pootevřela jsem oči. Naskytnul se mi pohled na nádherný Seattle, který jako by najednou dostal zcela jiný podnět. Vše se tak změnilo a přitom jako by to stále bylo stejné. 
Pootočila jsem hlavu vůči svému pravému boku, kde se mi ukázala ještě větší krása. Byla jsem nucena se usmát nad spící Leonií, která pravidelně oddechovala. Působila tak nevinně a spokojeně. Najednou se vytratila ta chladná a odtažitá ředitelka Peterson Global s.r.o. Nikdy jsem si takto své první ráno po boku jiné osoby nikdy nepředstavovala. Nejen, že se jednalo o ženu, ale také jsem mívala představy jak nejhorší, tak hlavně idealisticky nereálné. Přesto mi všechno přišlo jako splněný sen. Leonie předčila má očekávání ve všech směrech.
Tmavé pramínky vlasů jí spadaly do tváře a já měla nutkání jí je zastrčit za ouško. Ale zkrotila jsem se a dále pozorovala její krásně tvarované rty, které jsem chtěla líbat zas a znovu. 
Ale pak jsem si vzpomněla na pokoj, který mi ukázala. Na rudou hernu a uvědomila jsem si, že nic nebude tak jednoduché. Splněný romantický sen se mi rozplýval a já se toto zklamání snažila potlačit. Nechtěla jsem si tak krásnou chvíli kazit, přestože jsem nevěděla, zdali dokážu být tou, kterou by ona chtěla. 
Po chvíli jsem se přemohla a opatrně vstala z postele. Na podlaze jsem popadla první látku, kterou jsem potkala a k mému překvapení se jednalo o její nachovou košili. Přehodila jsem ji přes sebe a pokusila se o hledání koupelny, což se mi podařilo hned napoprvé. Pohlédla jsem na svůj děsivý odraz v zrcadle. Opřela jsem se o keramické umyvadlo a zadívala se zpříma do svých vlastních křišťálových očí. Připadaly mi tak jiné a přesto stejné. Ale s jistotou jsem si mohla přiznat, že jsem se jinak cítila. Volná a svá. Přesto jsem v hlavě měla dost vážný zmatek. Než jsem vůbec něco dalšího podnikla, opláchla jsem si pečlivě obličej ledovou vodou.
V pracovně Leonie jsem ve své tašce vylovila gumičku a uvědomila si, že vlastně vůbec netuším, co dále bych mohla podnikat. Brzy přišla odpověď z oblasti mého žaludku a já si uvědomila, jak by mohlo být krásné, kdybych bych jí přichystala snídani do postele. Třeba ji tak více obměkčím, pomyslela jsem si. 
Skončila jsem v kuchyni a děsily mě její rozměry. Neměla jsem nejmenší tušení o tom, jak tady něco budu hledat. Začala jsem u lednice a rozhodla se pro míchaná vajíčka, prosté a jednoduché s cibulkou a kořením. 
Vše jsem pečlivě přichystávala, hrála si s každým detailem a chutí. Koření jsem se snažila nepřehnat a dát dohromady tak, aby bylo nenásilné a k jídlu pro každého. Uvědomila jsem si, že v tomto ohledu jsem dost pokulhávala- o Leonii jsem nevěděla téměř nic. 
Vydala jsem se napospas neznámé osobě v drahých šatech, která ke mně nejspíš ani nic necítí a má pro mě přichystanou rudou mučírnu a koženou postel bez peřin, usínání v samotě a tvrdé chování. Co jsem to vlastně udělala?  
Nakonec se mi vajíčka povedla a tak jsem na tác přichystala dva talíře, dvě sklenice s jablkovým džusem a bagety, které jsme měly včera večer. Při ochutnávce jsem si musela přiznat, že to vlastně nebylo vůbec špatné. 
Zhluboka jsem se nadechla a s tácem v rukou jsem se vydala odvážnými kroky zpět do ložnice. K mému překvapení byla postel prázdná. Leknutím jsem vše skoro pustila na podlahu. Létala jsem se zděšením po celém pokoji, ale nikde jsem ji neviděla. Odložila jsem tác na stůl, když v tom se spustila voda ve vedlejší místnosti. 
Minuly jsme se, prolétlo mi hlavou. Nechápala jsem, kde se ve mně vzala taková odvaha, ale jednoduše jsem si to vykročila do koupelny za ní. Otevřela jsem dveře a přes zamlžené ochranné sklo sprchového kouta jsem mohla spatřit její nahé tělo. Zkousla jsem si chtivě ret a pocítila jsem jemné chvění v podbříšku. Jak lákavé. 
Svlékla jsem košili a kalhotky. Slyšela jsem svůj rychlý dech. Ostrý tep otřásal celým mým tělem a mé kroky se blížily ke sprchovému koutu. Se slabým zaváháním jsem vklouzla za ní a s překvapením jsem zjistila, že o mně věděla. 
,,Dobré ráno." pronesla s šibalským úsměvem na tváři. Její líce lemovaly mokré prameny vlasů, splývající na klíční kosti i záda. Byla tak překrásná, rozplývala jsem se s každým pohledem na ni. 
,,Dobré ráno." pozdrav jsem jí oplatila s milým úsměvem a chtěla se k ní přitulit, ale to mi nedovolila. Uchytila pevně mé zápěstí a přesunula je za má záda. Přesto se svým trupem otřela o mé obnažené tělo. Opět jsem pocítila husí kůži i přes teplou vodu, tekoucí na nás. 
,,Utekla jsi mi." pronesla zkroušeně. Následně mě líbla na rty a přitlačila na chladné kachličky na zdi. 
,,Moc se omlouvám." zmohla jsem se jen, jelikož se svými rty přesunula níže na můj krk a tlačila se proti mně. Jednou dlaní pevně uchytila mé zápěstí a já se nemohla pohnout ani v nejmenším. Nechápala jsem, kde brala takovou sílu. 
,,Mmm, v pořádku," zapředla spokojeně a svou dlaní obtáhla můj levý bok. Nuceně jsem jí vzdychla do ucha. Brala to očividně jako svolení, protože se přesunula k mým stehnům. Zaryla nehty do mé kůže a prudce potáhla svou dlaň vzhůru. Přemohla mě nepopsatelná slast. Když už jsem po chvíli provokace čekala víc, pustila mé zápěstí a vypnula vodu. 
,,Zase příště, kočičko." šeptla a vyšla ven. Popadla ručník a zabalila se do něj. Zanechávala za sebou mokré stopy a já ji jen pozorovala. Nakonec já vyprovokovaná jsem si vzala druhý ručník z věšáku a usušila se. Vše jsem vrátila do původní podoby a potkala ji znovu v ložnici. 
,,Moc krásně to voní, Nancy." pronesla, když si oblékala volné tepláky a sněhově bílé tílko s výstřihem. Opět jsem se na ni nemohla vynadívat. 
,,No měla to být snídaně do postele, ale ty jsi mi utekla." odmlkla jsem se a ona se slabě zasmála. 
,,Teoreticky vzato jsi první utekla ty mně." ušklíbla se a popadla tác. ,,A stejně bych tě s tím poslala do kuchyně." což také udělala a já ji následovala. Usadily jsme se společně na barové židličky a pustily se do jídla. V příjemném tichu jsem se myšlenkami upínala ke své minulé noci. Uvědomila jsem si fakt, že jsem prolomila její zákaz společného spaní v posteli. Musela jsem se vnitřně usmát. Ale už jenom vzpomínky na její tělo, její doteky, rty a slova mé tělo opět vyvedly z míry. Sotva jsem si to vybavila, už jsem se opět celá chvěla. 
,,Vynikající." pochválila mou práci. S hravým úsměvem pozorovala, jak odnáším talíře a ukládám je do myčky, která byla kupodivu úplně prázdná. Vyvodila jsem si z toho dvě věci- buď často nejí doma nebo má nějakou hospodyni. Možná s ní taky provozuje praktiky v rudé herně, napadlo mě. 
Z přemýšlení nad perverznostmi mě vyrušilo tlumené vyzvánění mého telefonu. Nejdříve se tázavě podívám na Leonii, která sesedala ze své barové židličky. 
,,Jen si to vezmi." odpověděla mile a tak jsem se rychlými kroky přesunula do její pracovny. Celá místnost byla úžasně provoněná dřevem z nábytku. 
Popadla jsem telefon a pohlédla na jeho obrazovku. Ellie. Sakra. Okamžitě jsem to zvedla. 
,,Nancy! Kde jsi? Přijela jsem a ty nikde. Vlastně jsi celou noc někde vlastně nevím kde!" vyšilovala jako obvykle. Přišlo mi to přehnané. Pak jsem si uvědomila, že jsem nikdy nestrávila noc mimo náš společný byt, nepočítaje školní pobyt nebo výlety domů. 
,,J-já jsem u Leonie." vykoktala jsem a uvědomila si, že o tomto tématu bych si s ní měla dřív či později promluvit. Spíš dřív.
,,Cože? Jak jako u Leonie?"  
,,No u ní doma." odvětila jsem váhavě a létala jsem pohledem po okolí. Z ničeho nic jsem postřehla koutkem oka pohyb a prudce jsem se otočila. Peterson si mě tázavě prohlížela a vyčkávala na nějaká slova. Děsil mě její pohled. Tlak, který na mě vyvíjela nejen ona ale i Elyon mě mučil. 
,,Jakože jsi spala u ní? V Seattlu? Proč?" očividně byla dost mimo a já se jí nedivila. 
,,Já ti to vysvětlím, až se vrátím, dobře?" doufala jsem, že toto zpovídání brzy skončí. 
,,Dobře. Ozvi se mi, prosím." trvala na svém. Měla o mě strach, byla to skutečná kamarádka. 
,,Ano. Zatím pa." zavěsila jsem a odložila telefon zpátky do tašky, ležící u židličky, na které jsem včera seděla. Ona stála ve dveřích. Pozorovala mě. Opět jsem cítila, jak se mi hrne krev do tváří. 
,,T-to byla Elyon, měla o mě strach." hájila jsem se váhavě, jelikož to ticho mě spalovalo. Ona to ale nejspíš tušila, nejevila žádné překvapení. 
,,Aha. A copak jsi jí pověděla?" vyptávala se a zkřížila si paže na hrudi. Nechápala jsem, oč jí šlo. To nebudu moct ani mluvit se svou nejlepší kamarádkou? Přišla mi jako rodič co zakazuje. 
,,Že jsem u tebe. Tady." lezlo to ze mě jako z chlupaté deky. I hůř. 
,,A dál?" 
Teď už mi přišlo, jako by mě zkoušela. 
,,A dál nic. Já sama nevím, Leonie, co bych měla říct." povzdechla jsem si. 
,,Líbilo se ti to?" přikrádala se ke mně a já sklopila svůj pohled ke svým bosým palcům u nohou. Během vteřiny jsem zapomněla na Elyon. 
,,Ano, moc." 
,,Tak proč váháš?" 
,,J-já nevím. Je toho moc." ukončila jsem to a doufala, že mi dá pokoj. Ale tak se nestalo. Nevěděla jsem kudy kam. Hrála jsem si s prsty na rukou a létala pohledem všude okolo, jen abych se jí vyhla. 
,,Ale víš. Řekni to." opět se mnou manipulovala a úspěšně. I když jsem se snažila působit asertivně, nešlo to. Najednou mě opět měla ve své moci. Stála těsně u mě a svými prsty uchytila pevně mou bradu. Donutila mě pohlédnout jí do očí. 
,,No tak." pobídla mě k mluvě. Já nevěděla, zdali je to správná odpověď. Ale chtěla jsem utéct pryč a zároveň jsem ji nemohla ztratit. Bylo to tak těžké. 
,,Já," šeptla jsem. Knedlík v mém krku se zvětšoval. Nacházela jsem zbytečky odvahy ve svém nitru a cosi se ve mě zlomilo při pohledu do jejích čokoládových kukadel. Byly tak nádherné. Zhluboka jsem se nadechla ke své odpovědi. 
,,Líbilo se mi to. Líbíš se mi ty."