ℌ𝔢𝔯 𝔊𝔞𝔪𝔢 /UPRAVUJE SE/

Part 31.

,,Kdo je tam?!" prudce se neznámý otočil. Namířil zbraň na dveře. Bylo mi z něj špatně.
,,Chci jít dovnitř, Jamesi." pronesl známý ženský hlas a vše uvnitř mě se stáhlo do malého uzlíku. Cítila jsem, jak mi proběhnul mráz po zádech. Nechtěla jsem, aby tu byla. Nechtěla jsem, aby se jí cokoliv stalo.
,,Tak pojď královničko." pokynul a stále mířil zbraní jejím směrem. Těžké dřevěné dveře se velmi pomalu a opatrně otevíraly. Jakmile se v nich zjevila Leonie, zase za sebou zavřela. Nevypadala, jako by ji pistole nějak znervózněla. V její tváři se odrážel chlad a naprostý klid. Nechápala jsem, jak dokázala se sebou takto pracovat.
,,Co chceš, Jamesi?" pomalými krůčky se blížila ke mně. Nenápadnými tak, aby nevzbudila v útočníkovi jakékoliv projevy náhlé agrese. Nevypadala, že je ozbrojená. Jak hodlala nad tímto mužem zvítězit?
,,Už Paní K. štve, jak se svou organizací a Kelly Nelson strkáte nos, kam nemáte. Kazí to byznys." syknul naštvaně. Neměla jsem nejmenší tušení o čem to vlastně mluví. A jak bylo možné, že jej Leonie znala i křestním jménem? Kdo je Paní K.? Rojilo se víc otázek než odpovědí.
,,A kdo se o ty dívky postará? Ty snad?" prskla po něm téměř stejným tónem, jako on mluvil s ní. Nepoznávala jsem ji. V očích jí čišela čirá nenávist vůči tomuto muži. Jako by jí velmi ublížil a ona se chtěla mstít.
,,Jistě, jsem pro ně přeci to nejlepší. Cestují do Evropy pro peníze a trochu lepší život, no ne?" zasmál se spiklenecky. Létala jsem pohledem z jednoho na druhého a doufala, že odsud s Leonií odejdeme živé. Na ničem jiném mi vlastně vůbec nezáleželo. Už jsem ji chtěla zase jen třímat v náručí.
,,Ty jsi ten nejlepší spolu s Paní K., že ano? A kolik z těch peněz uvidí? Sotva jednu hřivnu?" její hlas byl sarkastický a vzteklý. Měla jsem pocit, že se jí to týká nějak víc, víc osobně. Reagovala velmi silně možná až místy přehnaně. Přemýšlela jsem, kde je hřivna ještě státní měnou a váhala mezi státy bývalého sovětského svazu.
,,A čím je mám živit? Co si vydělají patří organizaci, stejně jako ony." ušklíbnul se, jako by tato informace byla samozřejmostí. ,,A co ta tvoje krasotinka?" otočil se na mě. Jako by mé tělo polili ledovou vodou. Všechny svaly v mém těle ztuhly v kámen s jeho odporným pohledem.
,,Nic netuší, že? Ty ses jí nepochlubila, jak jsi v mládí dováděla?" zasmál se rozpustile.
,,Nepřibližuj se k ní." procedila Leonie skrz zuby nasupeně.
,,Nepředstírej, že ti na ní záleží." přiblížil se ke mně a pohladil mě po tváři. Znechuceně jsem se odvrátila od něj stranou.
,,Vsadím se, že kdybych ji tady odprásknul, ani ti nebude chybět." namířil pistoli na mě. V ten moment se mi srdce zastavilo a nedýchala jsem. Leonie učinila dva rychlé kroky vpřed, jako by se přestala ovládat a pak se zase prudce zastavila.
,,Leonie," špitla jsem a do očí se mi vedraly slzy. Mou hruď objaly ledové paže strachu ze smrti.
,,Dobře Jamesi, zastavím svou organizaci a pátrání po těch dívkách. Jen odlož tu zbraň." povolila a já tomu nemohla uvěřit. Očividně tady šlo o něco velkého, Kelly Nelson jí byla blízká a věřila jí jako málo komu. Tato záležitost pro ni byla důležitá a osobní a přesto by toho nechala, jen kvůli mě?
,,Ale ale, ledová královnička nám roztává." zasmál se hlasitě. ,,Ale ty by ses nikdy nepoučila. Rozluč se." odjistil zbraň a já prudce semkla svá oční víčka k sobě. Skrčila jsem se a natiskla na postranní desku stolu, u kterého jsem stále klečela. Vyčkávala jsem na brzkou smrt odpravením na pracovišti.
,,Ne!" rozkřikla se výkonná ředitelka Peterson Global s.r.o. a pak jsem uslyšela výstřel. Asi půl minuty mi trvalo, než jsem si uvědomila, že jsem stále naživu. Otevřela jsem oči a spatřila Leonii, která se prala s útočníkem o pistoli. Ta vystřelila a trefila okno, které se s ránou okamžitě narušilo. V původně čirém skle se najednou rozlezla spletitá pavučina.
Netušila jsem, kde se ve mně vzala ta odvaha, ale vyskočila jsem na nohy. Popadla jsem na stole ozdobnou mramorovanou a docela těžkou vázu bez květin a rozmáchla se. Udeřila jsem Jamese do hlavy a on se skácel k zemi. Poté jsem mu uštědřila ještě minimálně tři rány, než mě Leonie zastavila.
,,Nancy!" křikla a popadla mě za paži. Odkopla pistoli stranou a ta se svezla po podlaze až k protější zdi. V tu chvíli tam vtrhla zásahovka a já automaticky zvedla ruce nad hlavu, i s vázou v dlaních. Ale oni si nás nevšímali, vrhli se okamžitě k Jamesovi v bezvědomí.
A pak už mi Leonie brala vázu z rukou a odváděli nás ozbrojení muži v černých vestách pryč z patra. Minuli jsme rychle běžící zdravotníky, kteří měli na starost Jamese. Další se už věnovali nám. Celá jsem se chvěla. Dopadal na mě stres a strach, vše se projevovalo s odstupujícím adrenalinem v krvi. Pozorovala jsem záchranáře, mířící pryč z budovy s nosítky..

,,Neboj se, Ellie. Jsem v pořádku. Budu teď u Leonie." pronesla jsem, zabalená ve sněhově bílém županu. Seděla jsem na chlupatém koberci, opodál se kouřilo z hrníčku s třezalkovým čajem. Pozorovala jsem hořící krb, jehož teplo sálalo až ke mně.
,,U Leonie?" podivila se tomu.
,,Ano, víš já,.." zasekla jsem se. Věděla jsem, že bych si s ní o tom už vážně měla promluvit. Ona měla právo to vědět. Ale zatím jsem se se svým novým já smiřovala sama stále tak nějak postupně. ,,Vysvětlím ti to, až se vrátím. Opravdu."
,,Dobře, Nancy. My asi pojedeme s Orlandem, Kelly a Gerardem něco podniknout, možná se přidá i Jake. Slíbila jsem jim, že se s Orlandem seznámí." přitakala, aby změnila téma. Opět zněla šťastně a vesele. Představila jsem si červenající se Elyon v náručí Orlanda jedoucí na jednorožci k západu slunce. Pravdou bylo, že měla Ellie hodně úletů. Ale žádný z nich nevydržel déle než na jednu nebo dvě noci a už vůbec nebyla tak šťastná. A já byla šťastná s ní, jelikož Orlando byl velmi sympatický a milý.
,,Užijte si to a všechny ode mě moc pozdravuj."
,,Jasnačka. Pa."
,,Pa." típla jsem hovor jednoduše a odložila mobil stranou. Zadívala jsem se do plamenů, dychtivě ničících vhozené poleno. Oheň měnil v prach vše, nač přišel. Kéž by i vzpomínky, pomyslela jsem si.
,,Všechno v pořádku?" vyptávala se Leonie a podala mi můj hrníček ze stolu. Následně se usadila vedle mě. Na sobě měla pohodlné tmavomodré tepláky a stejně barevné ladící volné triko, téměř mužských velikostí. Byla moc krásná a okouzlující, ať už na sobě měla cokoliv. Nebo třeba vůbec nic.
,,Ano, mluvila jsem s Elyon. Jen jsem jí řekla, že budu u tebe. Něco podnikají s Orlandem a ostatními." odpověděla jsem jí s úsměvem a upila z čaje. Pila jsem ho docela v hojném množství okolo zkoušek. Třezalka účinkovala na stres a úzkosti, doporučovala mi ji babička, jelikož byla přes tyhle věci odborník. "Na každý problém existuje nějaká bylinka," říkávala.
,,Padli si s Orlandem do oka. On, aby tady mohl být déle s ní, odsunul natáčení v Sydney." šibalsky se usmála. Byla jsem překvapená touto zprávou. Ellie z něj byla úplně hotová a o to víc mě těšilo, že to bylo oboustranné.
,,Myslíš, že jim to vydrží?" napadlo mě najednou. Přeci jen, Leonie ho jako svého bratra znala lépe, než-li já.
,,Možná. A moc bych jim to přála." přikývla. ,,Stejně jako nám, Nancy." doplnila a přiblížila se.
,,Jak se cítíš?" zajímala se starostlivě hned vzápětí. Zastrčila mi uvolněný pramen vlasů z drdolu za ucho a pohladila mě po tváři. Zkoumala mě svými oříškovými kukadly a já se do nich chtěla dívat už navěky. Hned jsem se cítila lépe.
,,Potřebovala bych se uvolnit. Nebo na to prostě zapomenout." zaklonila jsem hlavu a zavřela oči. Zhluboka jsem se nadechla a vnímala vzduch ve svým plicích. Na vteřinku jsem obletěla myšlenkami celý svět, než mě něžné polibky na mém krku vrátily zpět do reality.
,,V tom ti mohu pomoci." šeptla a já se musela mimoděk usmát..