ℌ𝔢𝔯 𝔊𝔞𝔪𝔢 /UPRAVUJE SE/

Part 43.

Zlehka jsem se probírala z vlastní fantazie. Sny pomalu odplouvaly zpět do mé hluboké mysli. Když mi však na zavřená oční víčka dopadly sluneční paprsky, musela jsem se usmát. Uvědomila jsem si sametové látky, v nichž jsem ležela a protáhla se jako kočka. Nakonec jsem oči otevřela a spatřila celý svůj vesmír- a to nádhernou tvář s nezaměnitelnými rysy. 
,,Dobré ráno, krásko." pozdravila mě. Měla stažené vlasy do neposedného drdolu, který vypadal, že se každou chvílí rozpadne. 
,,Dobré ráno." pozdravila jsem ji stejně tak na oplátku. Zívla jsem. 
,,Jsi roztomilá." dodala najednou a já cítila, jak se mi krev hrne do tváří. Přitáhla jsem si přikrývku až k nosu a stydlivě se skryla. Ale to ji donutilo jen k dalším úsměvným grimasám. 
,,Kolik je hodin?" zajímala jsem se. Můj zrak byl ještě příliš zamlžený, než aby zaostřil na vzdálenost, ve které se hodiny nacházely. 
,,Skoro devět. Zanedlouho musíme vyrazit." ušklíbla se a vyskočila na nohy. Jen jsem ji přidušeně pozorovala, jak si ladně kráčí jen v kalhotkách a volném blankytně modrém triku ke dveřím na balkón. Roztáhla závěsy a mě najednou ochromilo nepopsatelně ostré světlo. 
,,Ssss." zasyčela jsem na ni nenávistně. Následně mi zmizela osvícená jako anděl někde venku. Neodolala jsem a vydala se nemotorně a ospale za ní. Nechápala jsem, jak mohla být tak úžasná a to naprosto kdykoliv, v čemkoliv a kdekoliv.
Opírala se o zábradlí a pozorovala celý Berlín, jako by jej měla ve své moci. Vypadala, jako by vlastnila vše, nač jen pohlédne. Bylo to děsivé avšak velmi přitahující. Byla tak mocná a mé sebevědomí stoupalo, jelikož ona patřila jen a jen mně. Obmotala jsem své paže okolo jejího pasu a svými dlaněmi zajela zvědavě pod její volné triko. Ani sebou neucukla, ani se nehnula. Zkoumala jsem bříšky prstů její vypracované tělo a rozplývala se. S každým dnem se mi odevzdávala více a více, zákazy už nebyly tak striktní a přísné. 
,,Nancy," oslovila mě z ničeho nic. Chtěla jsem se přesunout výše k jejím plným ňadrům, když v tom mě prudce zastavila. Chytila mé dlaně a otočila se čelem ke mně. 
,,Nancy," oslovila mě znovu a skryla mé dlaně ve svých.
,,Půjdeme. Kelly nás bude brzy očekávat." líbla mě na čelo a odtáhla se. Byl to opět chladný projev Rose Jacquet. Ale já si byla postupně jistá, že se dostávám k samotné Leonii Peterson. Považovala jsem to za malou výhru.
Nasedly jsme do auta a Ryan nás odvezl k jedné z budov v centru. Mělo se jednat o sídlo FBI. Chtěla jsem vystoupit, ale Leonie mě zastavila.
,,Nepůjdu s tebou?" nechápala jsem.
,,Ne, nemusíš. Říkala jsi, že máš také svou práci. Nebude to trvat dlouho a vrátím se za tebou." políbila mě.
,,Slib mi, že neopustíš Ryana." v jejích očích se zračil strach. 
,,Slibuju." přikývla jsem a ona se usmála. Otevřela dveře a mohla jsem pozorovat, jak mizí v budově.

K mému překvapení jsem se velmi jednoduchou angličtinou domluvila s místními. Kromě veškerého shonu kolem však byli lidé milí a přívětiví. Město samo o sobě bylo velmi pestré a jedinečné, ihned se mi zalíbilo. Byla mi doporučena jedna restaurace s velmi zajímavým názvem, jež jsem ani nedokázala vyslovit, a logem husy. 
Ryan se zděsil, když jsem mu oznámila, že může klidně sedět se mnou u stolu. 
,,Ale já si obvykle najdu místo zcela nerušeně v dostatečné vzdálenosti,.." namítal. Jeho velmi hluboký hlas zněl působivě. Nakonec však neodolal a usadil se naproti mě. Neměli jsme si toho moc co říct a tak jsem se jen vyptávala na Leonii. Povětšinou mi oznámil, že se jedná o soukromé informace a on, stejně jako já, podepsal smlouvu o mlčenlivosti. Mě vlastně čeká doma další smlouva, napadlo mě. Podepíšu ji? 
Pochutnala jsem si na grilovaném romadúru s bylinkami, který byl vynikající. Vyžádala jsem si po velmi dlouhém smlouvání a vysokém dýšku recept. Možná také zapůsobil můj šarm a vytrvalost. Nemohla jsem být více spokojená. Jediné, jež mi k úplnému štěstí chybělo, byla právě Leonie...