ℌ𝔢𝔯 𝔊𝔞𝔪𝔢 /UPRAVUJE SE/

Part 16.

Z ničeho nic Leonie odbočila z hlavní cesty a tak jsem se vrátila do reality. Kola motorky drncaly po ne zrovna upravené cestě. Všude kolem nás se pohybovaly ovce i krávy. Přišla jsem si jako ve zcela jiném světě. Jako by sem civilizace z New Yorku a pokrokové technologie ani nedorazily.  Byla to velmi příjemná změna.
Leonie zastavila u velké budovy, zářící krásnou červenou barvou. Všude kolem se pohybovala spousta lidí, mnoho z nich si nás ani nevšímalo. Čerstvý vzduch byl nepopsatelný, vnímala jsem vůni květin prosycený nezaměnitelným aromatem sena a hnoje.
Leonie mě bezeslovně pozorovala, když v tom se k nám přikradla mladá žena, mohlo jí být sotva dvacet.
,,Zdravím Vás, paní Peterson." řekla vesele a se zářivým úsměvem. Měla zajímavý až netypický přízvuk. Hlavu jí zdobil kovbojský klobouk a sama byla oblečená ve stylu texaského venkova. Obdivovala jsem ji.
,,Dobrý den." nabídka jí ruku a tak Leonie přijala.
,,Jsem Theresa Moore. Hodili mě k Vám jako instruktorku." její úsměv by se dal přirovnat k sněhově bílým zářícím vločkám ve slunečním světle. Působila velmi mile a přátelsky. 
,,Instruktorka?" podivila jsem se nad tím, co bychom snad mohly provádět s instruktorkou na farmě. Opravdu mě nic nenapadlo. Theresa si mě pobaveně prohlížela. 
,,Seš zábavná!" vyprskla a už si to hopskala k pastelově červené budově. Jen jsme se nad tím s Leonií usmály a následovaly ji do statku. Na to, jak zvenku působil velký, uvnitř byl najednou třicetkrát větší. Míjely jsme spoustu lidí a většina se buď připravovala nebo jen horlivě bavila a smála. 
,,Tak, jsme tady. Už je pro Vás moje kráska připravená." pronesla a otevřela obrovská vrata dělící první část stodoly od druhé. 
,,Stáje." vydechla jsem nevěřícně a Leonie se vítězně usmívala. ,,Děláš si legraci?" prohlédla jsem si ji od hlavy až k patě. 
,,Ne."
Vydala se za Theresou, která už mezitím opět zmizela v prostorech před námi. Zastavila u jednoho ze stájí a otevřela vrata. Nechávala jsem si dostatečný odstup, nevěděla jsem totiž ani v nejmenším co čekat. Brunetka vyvedla krásnou bílou klisničku již připravenou k jízdě. 
,,Je tak velká." žasla jsem nad pohledem na ni. V životě jsem neviděla koně v takové blízkosti. Doma jsme mívali maximálně tak rybičky nebo kočku, která ty rybičky následně vylovila. Ale nikdy jsem se neměla tu čest dostat blíže k větším zvířatům. 
,,Nikdy jsi neseděla na koni?" podivila se Theresa, když podávala poslušnému zvířeti stroužek jablíčka. Vypadala spokojeně a klidně. Přesto jsem se cítila v nebezpečí a mírně nervózní. Na odpověď jsem jen zakroutila hlavou a tak se naše instruktorka ohlédla po mé šéfce.
,,No nevadí." vyváděla koně ze stání ven na dvůr. Poplácala ji po krku a následně mi podala jezdeckou helmu. Váhavě jsem ji přijala a připnula si přezku pod bradou. Nesvá a vykolejená jsem se vydala ke klisně. 
,,Neboj se, ona to vycítí a bude to akorát horší." snažila se mě uklidnit, ale opravdu marně. Její psychologické strategie moc nevycházely. Podala mi dlaně a já se o ni zapřela. Následně se mi povedlo nějakým zázrakem vyhoupnout do sedla. Pocítila jsem, že klisna nervózně přešlápla, když jsem dosedla. 
,,J-jak že se vůbec jmenuje?" napadlo mě. Můj hlas se kodrcal z mých úst jako starý stroj sotva pojízdný. Bohužel pro mě toto byla opravdová zkouška odvahy.
,,Dora." odpověděla mi Theresa a já se pousmála. 
,,Ahoj, Dorko." pokusila jsem se uvolnit a vyčkávala jsem na to, co se bude dít. Theresa uchopila uzdečku v prstech. 
,,Teď se projdeme. Pokus se nespadnout, je to o cviku, přijdeš na to. Uvolni se a nohy zkus tisknout k jejímu trupu pro stabilitu. Boky ti bude automaticky házet do rytmu jejích kroků. Je to opravdu jednoduché." opět zcela marné uklidnění. Leonie celé toto divadlo s pobavením pozorovala. Já se k ní prosebně podívala, doufala jsem v záchranu, ale tak se nestalo. Jen se troufale usmála a věnovala mi provokativní zamávání. Provrtala jsem ji okamžitě zlostným pohledem, na víc čas nebyl. Theresa se vydala vpřed i s Dorkou. 
Ovládnul mě velmi nepříjemný pocit závratě, až se se mnou svět zatočil. Přestala jsem dýchat a měla jsem co dělat, abych se okamžitě nepřitiskla ke koni tak pevně, jak by to jen bylo možné. Obávala jsem se velmi brzkého pádu a vteřinami jsem musela zavřít oči. Prvních několik metrů bylo neuvěřitelně stresujících. Ale později jsme se dostaly na polní stezku a už jsem si byla o maličko jistější. Nakonec jsem si to i dokázala užívat. Ten relax, pohodlí v sedle, okolní překrásná příroda, radostné ódy ptáčků i cvrčků a vůně rozkvetlých květin. Byla to dokonalost a perfektní odreagování, které jsem neznala. Připomínalo mi to svět z knížek, které jsem čítávala jako malá. Nový objevený svět z pohledu mezi koňskými oušky.
,,Seš dost talentovaná!" pochválila mě Theresa a to mi ještě víc přidalo na sebevědomí. V tom jsem uslyšela za námi rychlý dusot dalších kopyt. Opatrně jsem se ohlédla tak, abych neztratila svou vydobytou rovnováhu. Překvapilo mě, co jsem viděla. Leonie velmi zkušeně splývala s hřbetem svého koně a velmi rychle se přibližovala. Co ona neumí? Musela jsem se optat sama sebe a usmát se nad tím. 
,,Páni, to je ale krasavec." pronesla jsem, jakmile s námi srovnala klidné krokové tempo. 
,,Meteor, jméno mé." odpověděla vznešeně napodobeným hlubokým hlasem Peterson a to mě donutilo se rozesmát. Byla úžasná. 

Po návratu z překrásné projížďky se Leonie s Theresou rozhodly pro menší soutěž. Já se usadila na dřevěném plotu okolo vyhraněného území se speciálním povrchem a překážkami. Nejprve si je všechny prošly a následně vyskočily do sedel. Zaujatě jsem je pozorovala. První se vstříc dobrodružství rozjela tmavovlasá instruktorka. Velmi odvážně se pohybovala po, jak mi bylo řečeno, parkurovém poli a zdolávala jednu překážku za druhou ladnými skoky. Už při prvním skoku se vznesl její klobouk vysoko do vzduchu. Bohužel před poslední překážkou, kterou nazvaly vodním příkopem, se jí Dorka zastavila a tak se jen tak tak jezdkyně udržela v sedle. Poplácala ji po krku a z kapsy vytáhla další jablíčko, které jí podala. 
,,To byla paráda!" jásala jsem a divoce tleskala. Theresa se hluboce uklonila, poté co z klisny seskočila. 
,,Oh, děkuji. Vodní příkop musíme ještě zmáknout." zamyslela se nad tou chybkou na konci. Uvázala Dorku k ohradníku a usadila se vedle mě. Byla zadýchaná, což mě překvapovalo. Nečekala bych, že to bude nějak zvlášť náročné. 
Už jsme obě pozorovaly Leonii, která pobídla Meteora vpřed. Byla sebevědomá za všech okolností a tato nebyla výjimkou. Vše mi přišlo zcela bezchybné. Její soulad s krásným zvířetem byl nepopsatelný. 
,,Tys netušila, že jezdí?" optala se najednou brunetka po mém boku. 
,,Ne." zakroutila jsem hlavou do stran, až mi spadl pramínek vlasů do tváře. Okamžitě jsem jej zastrčila zpátky za ucho. 
,,Jezdí tady už dlouho, zná se dobře s majitelkou stájí. Je opravdu dost dobrá, ale málo kdy se tady ukáže. Meteor je její a jezdí na něm soutěže naši nejlepší jezdci." osvětlila mi maličko situaci a postavení Leonie, které bylo opět vysoké tak jako všude jinde.
,,Aha." zamyslela jsem se při pohledu na ženu, ke které jsem chovala velmi silné nepopiratelné city. Blížila se k vodnímu příkopu. I ten bez jakýchkoliv komplikací zdolala a už si to mířila k nám. Její pohled patřil jen a jen mně. Opět se svět okolo nás rozplýval a naše pohledy se vpíjely jeden do druhého. 
,,Parádní trať. Máte v plánu v blízké době nějaké soutěže?" zajímala se, jakmile se k nám přidala. Sesedla a vyčkávala na svou odpověď. 
,,Ano, příští úterý je pořádána velká cena Helioxu. Účastníte se?" vykala jí a mě tykala, uvědomila jsem si jednoznačný fakt, který jsem nechápala. Přeci jen nemohla tušit, jakého jsem postavení. Možná ze mě vyzařoval podřadný postoj. 
,,Ne, bohužel se musíme v neděli vrátit do Seattlu." posmutněla Leonie. Jistě měla svých starostí nad hlavu. Ale firma prosperovala. Co by se stalo, kdyby na jeden den odletěla? Pomyslela jsem si, ale radši jsem svůj dotaz nevyřkla nahlas. 
,,To samozřejmě chápu." usmála se a dále probíraly obě průběh jízdy, výkony koní a další zajímavosti, kterým jsem moc nerozuměla. Přesto jsem nemohla zapomenout na tak neuvěřitelně úžasný zážitek z dnešního dne. 

Ještě několik málo hodin jsme strávily s Theresou. Dozvěděla jsem se mnoho zajímavých faktů nejen o koních, ale i dalších zde chovaných zvířatech. Jak o ně pečovat z fyzické i psychické stránky. Uvědomila jsem si, že by se mi to velice líbilo. Zaujal mě tento venkovský prostý svět bez starostí a jakýchkoliv komplikací. Několikrát mě při procházkách po statku Peterson pevně uchytila za ruku. Její dotek jsem stále cítila ve svých prstech a kořenech nervů. 
,,Já už pojedu domů." prohlásila Theresa s tím, že už se s námi bude muset rozloučit. Během asi půl hodiny se vylidnila celá stáj, blížila se tma a slunce zapadalo. Jistě se zde vstávalo se slepicemi a chodilo spát s posledními paprsky.
,,Samozřejmě, nás čeká také ještě dlouhá cesta. Moc ti děkujeme za krásný den." opět podala Leonie ruku Therese a tak si jimi zdvořile a formálně potřásly. Přehnané, prolétlo mi hlavou. 
,,Doufám, že se brzy zas uvidíme! Přeji Vám krásné dny!" zamávala nám a utíkala k červené farmě. My jsme se vydaly svou cestou. 
,,Jsi s dneškem spokojená?" zajímala se Peterson zvědavě. V očích jí zářily hvězdičky. Byla velmi nedočkavá a tak jsem ji pár vteřin nechávala podusit. Užívala jsem si to, mít nad ní alespoň částečnou převahu. 
,,Velmi." přiblížila jsem se k ní silou okamžiku, ignorujíc okolí. Přitáhla jsem si ji k sobě a obmotala jí paže okolo ramen. 
,,Moc vám děkuji, paní Peterson." pronesla jsem tiše jen pár milimetrů od ní. Cítila jsem její dech na své tváři a vpila se do jejích oříškových kukadel. Nakonec jsem své oči zavřela a přitiskla své rty na ty její. Lépe jsem dnešní den zakončit nedokázala...