ℌ𝔢𝔯 𝔊𝔞𝔪𝔢 /UPRAVUJE SE/

Part 22.

Po dobré hodině a půl sezení v kanceláři a nervózním klepáním prstů do stolu jsem konečně uslyšela kliku a následné kroky na chodbě. Mé tělo mnou cukalo a chtělo jít také ven, nesměla jsem. Doufala jsem, že Leonie přijde sama. A tak se také stalo. 
,,Všechno v pořádku?" optala jsem se, jen co za sebou zavřela dveře. Ona si jen pozvolna oddychla a kráčela za mnou. 
,,Ano, jistě. Moc se omlouvám za tu scénku. Zapomněla jsem, že se s ní mám sejít." opřela se o desku stolu na mé straně a zahleděla se upřeně do mých očí. Působila dotčeně, vážně a možná až posmutněle. 
,,Nic se nestalo. Kdo je to?" kývla jsem ke dveřím, narážejíc na nepříjemnou a v danou chvíli nevítanou návštěvu. Udivovalo mě, že Leonii tykala, musely se znát blíže. Málo kdo si dovolí k ní přiblížit, natož na ni takhle křičet nebo jí tykat. Existence ženy s vražedným pohledem byla najednou neznámá a velmi záhadná. 
,,Ehm.." odkašlala si nuceně, aby získala čas. Nejspíš si důkladně rozmýšlela, co mi odpoví. Proč veškerý její život byl protkán tajemstvími?
,,Jmenuje se Kelly Nelson. Už jsi mi s ní jednou domlouvala schůzku." zvedla se a vydala k proskleným oknům s nádherným výhledem na Seattle. Jen jsem se otočila na židli a pozorovala ji. 
,,Je ředitelkou jedné neziskové organizace, kterou finančně podporuji. Známe se už..." ztichla a já netrpělivě naslouchala. ,,Léta." doplnila po chvíli. 
,,A proč po tobě tak vyjela?" vyptávala jsem se zvědavě dál. Peterson si spojila dlaně za zády a narovnala se. Působila tak nadřazeně a mocně. Spolu s tím, jak koukala na celé město mi přišla naprosto nepřemožitelná. Jen jsem žasla. Bylo těžké udržet si bystrou a vnímavou mysl. 
,,Má toho teď docela hodně, snažím se jí pomáhat a chápat ji. A tak jednou, když si zakřičí, se nic nestane." otočila se a já zjistila, že se jí na tváři vykouzlil pobavený úsměv. Působila, jako by snad o nic nešlo a tak jsem to tak začala brát také. 
,,Už sis pročítala smlouvu?" prohodila najednou a já asi dvě vteřiny nechápala o čem mluví. Taková změna tématu mě vykolejila. 
,,A-ano, trochu." dostala jsem ze sebe nuceně. 
,,A znáš už svou odpověď?"
,,N-ne." sklopila jsem svůj zrak ke svým dlaním, složených v klíně. 
,,V pořádku, máš času, kolik jen chceš." přiblížila se a já opět cítila její žár ve své těsné blízkosti. ,,Hlavní je, že budeš mou." šeptla a donutila mě pohlédnout vzhůru. Topila jsem se v jejích oříškových kukadlech. Zcela jsem zapomněla na Kelly Nelson. Byla jsem omámená velmi silnou drogou jménem Leonie Peterson a nic jiného mě nezajímalo. 
,,Máš nějaké plány na zítřejší večer?" vyptávala se mě zvědavě a já zbystřila. Vzpamatovala se a nastartovala svou paměť k funkci. 
,,Nejspíš ne." 
,,Pojedeme k nám." odvětila mi a já se usmála. ,,Mí rodiče každý měsíc pořádají rodinné večeře. Chtěla bych tě vzít s sebou." 
,,Těším se." pokusila jsem se působit mile, avšak uvnitř mě se spustila panika. Dostala jsem strach a můj žaludek se nepříjemně stáhnul. Nechápala jsem to. Chtěla mě seznámit se svými rodiči. A to jsem ještě ani nic nepodepsala a náš vztah, který ani vlastně nebyl vztahem, netrval déle než měsíc. 

,,Je to skutečně nutné?" povzdychla jsem si otráveně. Leonie přešlapovala ve dveřích mé kanceláře a vyčkávala, až se sbalím a budu schopná po jejím boku odejít do ulic Seattlu. 
,,Ano." pokývla hlavou rázně s tím, že si jednoznačně trvá na svém. Jak by také ne, vše platilo tak, jak určí samotná Dominující. Uvnitř mě to maličko zabublalo vztekem, ale vše jsem potlačila. Čím dál tím více jsem si uvědomovala, že to nedokážu. A přitom jsem to chtěla tak moc. Chtěla jsem to s ní. 
,,Tak už pojďme." pobídla mě a zanedlouho už jsme si to vykračovaly vstupní halou ven, kde již čekalo připravené auto i s řidičem. 
Sotva jsem se stihla rozkoukat a kochat okolními krásami, už jsme vjeli do podzemních garáží v obrovské nákupní budově v centru města. Přikrčila jsem se a pohlížela na nekonečné prostory. Leonie si mě pobaveně měřila pohledem. 
Muž nám otevřel dveře a následně nás doprovázel k pojízdným schodům. Z hůry k nám doléhalo přímé ostré světlo, smích lidí smíšený s jiným hlukem a vůně nových knih, oblečení a drogerie. Mé nákupy obvykle zahrnovaly jen můj oblíbený obchůdek na rohu ulice, který své peníze posílal na dobročinnou činnost. A s Elyon jsme chodívaly nakupovat zřídka a rozhodně ta budova neměla čtyři patra a velikost Buckinghamského paláce. Měla jsem pocit, že budu potřebovat mapu. 
,,Kampak míříme?" optala jsem se opatrně s fascinovaným pohledem, létajícím všude okolo. 
,,Do jednoho z mých oblíbených obchodů ve druhém patře." mrkla na mě s úsměvem. Nemohla jsem si nevšimnout, že si nás pár lidí prohlíželo. Cítila jsem se maličko nesvá středem pozornosti v širokém okolí. Nikdo nemohl přehlédnout neuvěřitelnou, mocnou a sexy ředitelku Peterson Global s.r.o. 
Po dalších jezdících schodech a několika málo krocích jsme se objevily v místnostech, složených snad jen ze samých sukní, šatů, košil a bundiček pro ženy. Žasla jsem a vše mi přišlo tak nádherné. 
,,Doufám, že si zde něco vybereš tak, aby se ti to líbilo." prohodila a já stočila pohled jejím směrem. 
,,Aby se mi to líbilo?" vydechla jsem užasle. Jako by se mi zde nemohlo nic líbit, bylo spíš nemožné nevzít všechno. 
,,A aby se to líbilo mně." dodala laškovně a opět povýšeně a já se letmo ušklíbla. Opět ta její potřeba všechno vlastnit se drala na povrch. 
Vydala jsem se s ní v zádech k prvním věšákům. Žasla jsem nad světlými šaty s krajkami a pavoučími látkami v suknici. Vyhledala jsem svou velikost a přiměřila si je. 
Jakmile jsem se nadšeně zazubila na Leonii, vrátila mi jen negativní zpětnou vazbu s jednoznačným- ,,Ne." Bylo mi tak jasné, že výběr čehokoliv, bude velmi složitý. 
Jakmile jsme pokračovaly k dalšímu oddělení s krvavě rudými šaty, Peterson se celá rozzářila. Bez váhání popadla jedny bez ramínek protkávané černými nitěmi v oblasti dekoltu. Sukně byla volná a dlouhá až po zem. Vypadaly skutečně přenádherně. 
,,Tyhle." vyhledala mou velikost a podala mi je. Pohlédla jsem na cenovku a zděsila se. Dokázala bych za tyto šaty vyměnit nejen svůj telefon, ale málem i notebook a celou knihovnu. 
,,Tak to ne." odstrčila jsem je od sebe, ač nechtíc. 
,,Nelíbí se ti snad?" podivila se nad mou reakcí. 
,,Ano, jsou moc krásné. Ale já si je nemůžu dovolit. To abych si je doma dala do vitríny." kroutila jsem krkem do obou stran tak horlivě, až jsem chvíli měla pocit, že se celý obchod se mnou zatočí. 
,,Běž si je vyzkoušet." popadla mě za ramena nasupeně, otočila na místě a následně tlačila před sebou ke kabinkám. Poslušně jsem vlezla do jedné z nich a prohlížela se v zrcadle. Pověsila jsem věšák před sebe a zaujatě se na ně zadívala. Přišla jsem si špatně. Ale když na tom Leonie trvala, chtěla jsem splnit její přání.
Poslušně vyčkávala před závěsem. Zhluboka jsem se nadechla a sesbírala veškerou odvahu. Odkryla jsem se a nasadila svůdnou pózu a troufalý výraz ve tváři. Přišla jsem si směšně. Ale ona na mě jen zírala. 
,,Nancy," popadala dech a zkoumala mě. Maličko jsem netušila, co dělat. Musela jsem se červenat.
,,A-ano?" 
,,Jsi tak sexy." vydechla a přiblížila se ke mně. Následně mě zatlačila zpátky do kabinky a zatáhla za námi šedivou látku, jež nás oddělila od veřejnosti. Pevně uchytila mé zápěstí a přitlačila mi je k docela vratké zdi. Měla jsem pocit, že se mé nohy sesypou jako domeček z karet. Opět mě dostala. 
Nedovolila mi se jakkoliv hnout. Jen jsem ji omámeně pozorovala a vyčkávala vzrušeně na jakýkoliv pohyb. Nakonec se ke mně přiblížila a vtiskla můj spodní ret mezi své. Zavřela jsem oči a poddala se jejímu konání...