ℌ𝔢𝔯 𝔊𝔞𝔪𝔢 /UPRAVUJE SE/

Part 18.

Zprvu mě obklopila vůně kůže, dubového dřeva a levandule. Oponovalo zde slabé světlo, velmi příjemné pro oči. Létala jsem pohledem po okolní místnosti a vše bych shrnula do jediného slova- červená. Červená kožená sedačka do písmene L s vysokými oblými madly, krvavě rudý mramorovaný stůl, až nachově zbarvené zdi a přímo přede mnou stála dominantní postel s purpurovými nebesy bez jakýchkoliv peřin či polštářů. Jen snad podlaha byla vyseta plovoucí podlahou s námětem dubového dřeva, ale i ta se leskla pod ruměnými odlesky celé místnosti.
To by ale nebylo to zajímavé na celé této zvláštní místnosti. Nacházela se zde i stará skříň, působila jako šperkovnice z devatenáctého století. Hned vedle ní byla ve zdi zabudována výkladní skřínka se skleněnými dvířky, kterými jsem mohla spatřit zvláštní nástroje- provazy, pouta a jiné podobné předměty, které jsem nedokázala ani pojmenovat. Dále ze stěny trčelo několik háčků, však ne na kabáty, nýbrž na biče, rákosky a dřevěné pruty. Na protější zdi po mé levé ruce se po celé délce, nad mramorovaným lesklým stolem, táhnul dlouhý děsivě vyhlížející had z tmavého dřeva. Po jeho kroutícím se těle byly vyvěšeny další nejrůznější okovy, řetězy, bičíky i jiné roztomilé střapce z kůže i jemného pavího peří. 
Váhavě jsem postoupila dál do místnosti a Leonie za mnou zavřela dveře, nezamykala. Vyšla jsem až k hadovi a svou dlaní přejela jemně po bičících a střapatých hračkách. Váhavě jsem se vrátila pohledem ke starodávné mahagonové komodě a přemýšlela nad obsahem šperkovných šuplíků. Nakonec jsem usoudila, že to ani vědět nechci. Přesto mi malý hlásek v hlavě říkal- "Dozvíš se to." což mě děsilo.  Pozorovala jsem krásnou postel s koženým potahem a dřevěnými sloupy, podpírající ona nebesa. Připadalo mi to jako řecké nebo egyptské umění, jako by tato postel měla patřit samotné Kleopatře. Mé smysly mě donutily zvednout pohled ke stropu, jež se stalo mým největším zděšením. Byl z jedné části posetý jakousi visací mříží a dále z něj visely nejrůznější karabiny a další provazy a řetězy. 
,,Máš zajímavé vybavení." vypadlo ze mě po nekonečném prohlížení a zkoumání za ticha. Leonie jen stála a vyčkávala na mé reakce. Zkoumala mé pohyby, mimiku a další řeči těla ve snaze zjistit, co mám na mysli. Nejhorší bylo, že jsem si sama nedokázala ještě nic myslet. Byla jsem zcela ochromená a paralyzovaná. Můj rozum mi dal se vstupem do této místnosti výpověď, sbalil se a odešel dopít zbytek toho zajímavého starého vína do přízemí. 
,,Ty jsi nějaká tyranka?" otočila jsem se jejím směrem a zkřížila si paže na hrudi. Přišlo mi to nad míru směšné. Nikdy bych nic takového do ní neřekla, ale lepší slovo mě nenapadlo, nebo snad pojmenování pro tuhle úchylku. 
,,Lepší je označení dominant." pronesla tichým a zcela mírným hlasem. Dostala jsem strach, čemuž jsem se ani v nejmenším nedivila. Kdo by se nebál, být uvězněný se sadistickou ženou v mučící místnosti plnou jakýchsi pomatených a ujetých hraček. Přesto jsem si uvědomila, že jsem z Leonie strach neměla. Nevěřila jsem, že by mi dokázala jakkoliv ublížit a tak jsem své vnitřní napětí alespoň částečně uvolnila. 
Nejistě jsem přešla do druhé části místnosti k výkladní vestavěné skřínce. Zvědavě mě pozorovala a očividně moc netušila, co říct. 
,,Jaký to má vůbec účel?" ukázala jsem k těm podivným věcem s opasky a tyčemi. 
,,Rozkoš, potěšení a volnost." shrnula své působení ve třech jednoduchých slovech, které bych k tomuto nikdy nepřirovnala. Její oči však jiskřily nadšením a možná i vzrušením, až jsem tomu tvrzení skoro uvěřila. 
,,Nepředstavuji si volnost a svobodu spolu s provazy a," ztratila jsem hlas při pohledu na další pouta, vyskládané na nízké skřínce vedle postele. 
,,To je relativní. Zkus to vnímat jinak, chci, abys to pochopila." pronesla zcela vážně s jistou vášní. 
,,Tak mi to vysvětli." pobídla jsem ji k mluvě a svým pohledem se střetla s jejím.
,,Jedná se o velmi intenzivní prožitky, bezvýhradnou důvěru a věrnost až oddanost. Sama se mi submisivně poddáš a tak uspokojíš mě. Za odměnu ti to vrátím." blaženě se usmívala a rozplývala nad každým slůvkem. Jako by si s každým z nich hrála, nablýskala jako sladký lákavý bonbónek, který byl cítit slabou příchutí manipulace. Z ničeho nic se však zamračila a její výraz byl chladný. 
,,Když mě neuposlechneš, nemine tě trest." vydechla a já div neuskočila dozadu, pod změnou jejího tónu. 
,,Použiješ na mě své podivné vybavení?" snažila jsem se to ujasnit. 
,,Ano." 
Následně se její výraz ve tváři opět změnil v milý a přívětivý. Natáhla ke mně svou dlaň a já ji přijala. Vyvedla mě ven na chodbu a otevřela další dveře, hned vedle dominantní ruměné místnosti. 
,,Pokud bys na to kývla, a já doufám že ano, byla by toto tvá místnost." ukázala mi docela prostorný mírný pokoj, splývající do bílé a jemně blankytné modré barvy. Všechen nábytek, obrazy, ložní prádlo, vše bylo v odstínech bílé přes šedou do modré. Přišlo mi to jako modernější nemocnice, sterilní a neútulná. Dýchal na mě chlad a děs skrz zdejší atmosféru. Jako by se zde pohybovala další třetí síla, kterou jsem nedokázala vidět. Bylo to až nepříjemné, přesto jsem se vydala dál. 
,,Já ale bydlím s Ellie." podotkla jsem s tím, že se sem stěhovat nehodlám. Nechápala jsem tento smysl. 
,,Nechci, aby ses sem přestěhovala, ne natrvalo. Na podrobnostech se domluvíme." podotkla a nechala mě si prohlédnout okolí i výhled na průmyslovou část Seattlu. Najednou mě pohled z takové výšky odpuzoval. 
,,A ty bys byla tady se mnou?" optala jsem se váhavě a tiše. Marně jsem doufala alespoň v malý zázrak. Ale tak se bohužel nestalo, jak moc jsem byla naivní a nezkušená. Ale kdo by toto všechno čekal? Nepíšou příručky- "Poznejte sadistku".
,,Ne, já mám ložnici dole." slabě se pousmála. 
,,Aha. A proč musím spát sama? Vždyť,.." měla jsem najednou tendence považovat nás za normální pár, ale to přeci nebyla pravda. Jsme dvě ženy, už to nebylo obvyklé a to co ona prováděla, bylo o to víc nenormální. Raději jsem ztichla a snažila si uvědomit, co chci. 
,,Vím Nancy, že je to velmi těžké rozhodnutí. Nemusíš se rozhodnout hned." opět mě vyvedla z místnosti a zavřela. Svou hernu taktéž zamkla a opět jsme se ocitaly v přízemí. 
,,Určitě máš hlad." pronesla a vydala se ke kuchyni, tentokrát jsem ji následovala a usedla jsem na barovou židličku. Vytáhla z lednice několik druhů sýrů i uzenin a krájela je na talíř. Do košíku poté vkládala světlé i tmavé pečivo. 
,,Proč jsi taková?" vypadlo ze mě najednou. Ona se letmo zamračila, hned poté se jí ve tváři opět vyjímal ten chladný a nepřístupný výraz. 
,,To je složité." pronesla jen jednoduše a tak dala opět najevo, že mi nic neřekne. Jen jsem mlčela a pozorovala ji. 
,,Proč je někdo takový jaký je? Ty sama bys neřekla, proč jsi tichá a krásná. Proč máš ráda knihy a přesto jsi sekretářka. Proč má někdo rád sýr a jiný ne." její filozofická otázka mi nedala žádnou odpověď, opět. Proč jen byla tak složitá? 
,,A jak by to fungovalo, kdybych na to kývla?" 
,,Mám pravidla, které bych chtěla, abys dodržovala. Když ne, přijde onen zmíněný trest. To se týče nejen tady u mě, v práci, ale i kdekoliv jinde. Když budeš hodná, odměním tě." vysvětlovala. ,,Vše mám pečlivě sepsané. Po jídle je můžeme společně probrat." 
,,A kdybych s tím nechtěla mít nic společného?" zněla má druhá otázka. Chtěla jsem si ujasnit priority pro své budoucí rozhodování. 
,,Byly bychom jen osobní asistentka a šéfka. Práce a nic víc." její hlas zeslábnul. Předložila přede mě prázdný ozdobný talíř, kousek dál košík s pečivem a talíř s uzeninami a sýry. 
,,Dej si." pobídla mě, ale já neměla nejmenší chuť k jídlu. Ona se vydala pro naše skleničky s vínem. Téměř ihned byla zpátky. 
,,A kolik žen nebo mužů už jsi měla?" další otázka, na kterou jsem nečekala žádnou srozumitelnou odpověď. 
,,Zaprvé, s mužem bych se nikdy dobrovolně nezapletla." začala a mě dostalo slovíčko- dobrovolně. Co to znamená? 
,,A žen zde bylo jedenáct." odpověděla mi po chvíli a já se zajíkla. Bylo jí dvacet pět a už měla jedenáct žen v tomto prazvláštním vztahu.
,,A to byly také tvé asistentky?" 
,,Ne. Jednalo se o ženy, co tohle chtěly. Dobrovolně chtěly být subinky, oddané své Madam." odvětila a sáhla po kousku romadúru. Překvapilo mě to, jak může někdo tohle chtít dobrovolně. 
,,Dobře a proč tedy já?" zkousla jsem si spodní ret a snažila se nepuknout nervozitou. Opravdu jsem neměla na jídlo ani pomyšlení, žaludek se mi svíral stejně jako všechny ostatní orgány v těle.
,,Víš, něco na tobě je. Už když jsi mi poslala svůj životopis a já tě pak viděla ve své kanceláři. A teď bych tě opravdu moc chtěla." pronesla a já cítila, jak se mi kůže napíná a naskakuje mi husí kůže.
Ona mě chce. Ona mě chce. Ona mě chce. Opakovalo se mi v hlavě jako zaseklý gramofon. Srdce mi skákalo radostí vysoko až do krku. Ale znamenalo to i to, že ke mně něco také cítí? Nebo jsem jen dvanáctá v řadě? 
,,Už mám připravenou smlouvu o mlčenlivosti a detaily podmínek, za kterými by se to odehrávalo. Prostudujeme si ji společně, nebo můžeš i sama v klidu u sebe doma. Cokoliv v ní se dá pozměnit tak, aby jsi s tím byla spokojená i ty." promlouvala tak profesionálně. A já si myslela, jaký to se ženou musí být milostný, krásný a romantický vztah. Tak asi ne. 
,,Pojď, jak vidím, chuť k jídlu asi nemáš." pobídla mě a vedla do jiné místnosti v přízemí. Pracovna, pomyslela jsem si při pohledu na několik skříní s papíry, stůl a kožené židličky před ním. Fascinoval mě chlupatý koberec, velmi se mi líbil. Nejraději bych si na něj lehla a už nevstala. 
,,Posaď se." ukázala na koženou židličku a ona sama sáhla do kartotéky za svým stolem. Vytáhla list papíru. Podala mi jej a já ho se zaváháním převzala. 
Pročítala jsem pravidla, vypovídající o poslušnosti Subiny k Madam, stravě, oblečení, cvičení, hygieně, bezpečnosti i dalších věcech, týkajících se osobních věcí i stylu života. Měla jsem překopat svůj harmonogram a začít žít přesně, jak Leonie Peterson řekne? No páni. 
,,To mi budeš nakupovat oblečení?" podivila jsem se s úšklebkem. Přišlo mi to nesprávné a hlavou se mi mihla slova jako "zlatokopka" nebo "děvka".
,,Ano, přeji si, abych tě mohla vidět v nejrůznějším mnou zvoleném oblečení. A vzhledem k mým velmi neskromným přáním tvůj plat nebude pokrývat mé nároky." usmála se a já nad tím jen pozvedla obočí. 
,,A když spolu nebudeme, nosit to nemusím?" vyptávala jsem se zvědavě. 
,,Ne." 
Fajn, takže to budu považovat za jakousi uniformu. 
,,Co jsou krajní meze?" podivila jsem se nad dalším slovním spojením. 
,,To jsou činnosti, které nebudeš ty nebo já chtít provádět. Za mě se tyto činnosti týkají věcí, ohrožujících na životě, jako třeba oheň, topení, škrcení, používání nožů a jiných podobných předmětů, elektrické šoky a další. Protože i tyto věci se mohou zařadit do sexuálních aktivit mezi Dominujícím a Podřízenou." vysvětlila a mě se ulevilo. Všechno, co bylo ve smlouvě, bylo zcela neškodné. Tedy, skoro. 
,,A já si krajní meze budu volit jak?" 
,,No, těch několik věcí, které jsi viděla nahoře v herně, zahrnují nejrůznější činnosti a aktivity. Také je mám sepsané, vše si pročteš. A můžeš vyškrtnout to, co nejsi ochotná zkusit. Je něco, o čem víš, že nechceš dělat?" zadívala se na mě zcela upřímně a vážně. V tu chvíli jsem byla zcela zkoprnělá a přimrzlá k židli. A tady jsem dojela. 
,,J-já nevím." vykoktala jsem a sklopila pohled ke svým dlaním. Přišla jsem si najednou tak provinile. Neřekla jsem jí asi dost podstatnou část svého životního příběhu. 
,,Co myslíš tím, že nevíš? Chápu, že ses s těmito věcmi nesetkala. Ale při sexu určitě muselo být něco, co se ti nelíbilo a bylo proti tvé vůli nebo chtíči." vysvětlovala a já ztuhla. Zarývala jsem nehty do kůže ve svých dlaních. Jakou bolest jsem ochotná vydržet? 
,,Buď ke mně upřímná, jinak to nebude fungovat." zamračila se a já cítila z jejího hlasu neústupnost. Krev se mi hrnula do tváří a nebylo to zrovna dvakrát příjemné. 
,,Já," vykoktala jsem. ,,Já ještě s nikým nespala." pípla jsem jen tiše a netušila kam se koukat. Přemáhala jsem se a doufala, že tato nekonečně nesnesitelná situace jednou pro vždy skončí.
,,C-co? Jakože ještě nikdy? Ani s mužem?" dostala ze sebe. Jistě jsem ji také zcela zaskočila, jak by také ne. Zdali jsem první nedobrovolnice, musel to být šok mít v rukou pannu. 
Na odpověď jsem jen zakroutila hlavou.
,,Nancy, tohle jsi mi ale měla říct. Vždyť jsme se bavily o tom všem a,.." vydechla a už sama nenacházela slov...