ℌ𝔢𝔯 𝔊𝔞𝔪𝔢 /UPRAVUJE SE/

Part 30.

,,Nemyslím si, že mi to vezme." pronesla jsem a snažila se zachovat klid. Létala jsem pohledem po místnosti a snažila se vymyslet racionální řešení tohoto problému. Ale v tom se zuřivě rozmáchnul a udeřil mě pažbou své pistole do obličeje. Bolestně jsem vykřikla, neudržela rovnováhu a spadla na mramorovanou podlahu. Z nosu mi začala téct krev a já vteřinu pozorovala, jak dopadala na čistě bílý mramor. Dlouho mě nenechal klidnou. Popadl mě za paži a vytáhl zpět na nohy. Prudce se mnou smeknul k sobě a donutil tak pohlédnout mu do očí. 
,,Tak dělej, zavolej jí. Nebo to budou tvý poslední minuty." prsknul mi rozhořčeně do tváře a tak jsem popadla telefon do ruky a vyťukala její soukromé číslo. Chvíli to vyzvánělo. Najednou jsem doufala, že to zvedne. Byla jsem definitivně rozhodnutá udělat správnou věc. V ten moment se pípání ukončilo a na druhé straně se ozval její hlas. Uklidnil mě a utvrdil v mém přesvědčení. 
,,Ano, Nancy?" ozvala se jen. 
,,Leonie! Hlavně nechoď do kanceláře!" křikla jsem do telefonu, ale to už mi ho násilník vytrhnul z ruky. 
,,Uděláš to, co se ti řekne, Peterson. Nebo to tady ta krásná kočička odnese." pronesl a následně to položil. Chvíli vyčkával, zdali to nezazvoní zpátky. Ale to se nestalo a tak se rozmáchnul po druhé a uštědřil mi ránu znovu. Tentokrát mě už nechal ležet na podlaze. Roztrhnul mi ret. Ústa se mi zalévaly krví a mou čelistí projížděla brnivá palčivá bolest. Bzučelo mi v hlavě a pískalo v uších. Byl to velmi nepříjemný pocit. 
,,Co seš vůbec zač, že oslovuješ královničku jménem?" napadlo jej a vykračoval si to ke skřínce za béžovým posezením. Leonie tam měla vystavené velmi drahé whisky pro vzácné hosty. Obvykle je nerozdělávala. Ale on si s radostí nabídnul a usadil se na pohovce. Odložil pistoli na skleněný stolek před sebou. Bylo to děsivé. 
,,Asistentka." odvětila jsem po chvíli vzpamatovávání. Seděla jsem na zemi a sem tam nuceně odplivla krev z úst. Chvíli jsem veškeré okolí viděla dvojmo a z mé hlavy se stala obrovská zvonice. 
,,Jo tak asistentka. A ví ta její asistentka, jak slušná její nadřízená byla?" ušklíbnul se pobaveně. Hodil do sebe půlku skleničky s hnědou tekutinou a už si naléval další. 
,,Nikdy nezapomenu na ten sex, byla fakt dobrá." zasmál se. 
,,Nevěřím ti." sykla jsem. On se zamračil a prudce vstal. V ten moment jsem si uvědomila, že jsem měla raději držet jazyk za zuby. 
,,Je vidět, že ji neznáš. Vůbec nemáš tušení, co je zač." prsknul mi do tváře a mi se stáhnul žaludek.

,,Kdo tomu tady velí?" štěkla jsem po jednom ze strážníků, který se mě snažil udržet venku za policejní páskou mezi ostatními mými zaměstnanci. 
,,Zůstaňte venku, madam." opakoval mi už po desáté. Ale já se nehodlala nechat odbýt a pásku podlezla. 
,,Okamžitě se vraťte za tu pásku nebo Vás budu muset zatknout!" vrčel výhrůžně. 
,,A jestli mě Vy nepustíte okamžitě dovnitř, už nikdy nedostanete slušnou práci. Jsem Leonie Peterson." probodla jsem jej pohledem a on se zděsil. Uvědomil si nejspíš, co udělal a tak nadále neodporoval. Vpustil mě dovnitř a já s dotčeným poděkováním vtrhla skleněnými dveřmi do hlavního sálu. Všude se to tady hemžilo policisty, detektivy a zásahovými jednotkami. 
,,Paní Peterson, snažil jsem se Vám dovolat." pronesl muž v kravatě a šedém obleku, který vyšel z módy snad před deseti lety. Jeho tvář zdobil šedivý knír. ,,Jmenuji se Bill Brogan, jsem detektiv." dodal.
,,Byla jsem na schůzce. Co se to tady děje?" 
,,Neznámý výtržník se vydal k Vám do kanceláře, kde si vzal rukojmí." objasnil mi situaci, kterou jsem si dokázala vydedukovat sama. ,,Nevypadáte překvapeně." podotknul a zkoumal mě pohledem, nejspíš si myslel, že s tím mám něco společného. 
,,Tou rukojmí je má asistentka Nancy Duke. Volala mi z jejího telefonu na soukromé číslo a nechtěla, abych přišla do kanceláře. Následně jsem mluvila s oným útočníkem." vysvětlila sem mu s chladným výrazem. Nehodlala jsem ukázat na to, jak moc se o Nancy bojím. Už dlouho jsem nepoukazovala na své vlastní city. Člověk žijící v temnotě se musel přizpůsobit. 
,,A co chtěl?" 
,,Jen abych uposlechla všem rozkazům." 
,,Dobrá, pojďte se mnou." pobídnul mě a následně mě krátce seznámil s jeho týmem. Přebrali si ode mě telefon a já už jen mohla pozorovat, jak jej napojují na jejich monitorovací systémy. Následně mi jej vrátili s rozkazem zavolat zpět. Chvíli jsem váhala, ale nakonec jsem uposlechla. 
Chvíli se nic nedělo. S každým dalším pípnutím ve mně narůstala nervozita a strach. Srdce mi běželo jako o závod, žaludek se sevřel do malého uzlíku a ledový mráz létal skrz kůži celého mého těla. 
,,Ano?" ozval se znovu a opět hrubý hlas. Byl mi odkudsi povědomý, ale nedokázala jsem jej zařadit. A telefon neuvěřitelně zkresloval. 
,,Tady Leonie Peterson. Chtěla bych, aby jste nám vrátil svou rukojmí a můžeme si promluvit." pronesla jsem s kamennou tváří a ledovým klidem v hlase. Pohřbila jsem strach uvnitř sebe a snažila se myslet racionálně. 
,,Podmínky tady určuji já, královničko." odvětil sebevědomě. V ten moment jsem si uvědomila, s kým máme tu čest. Věděla jsem přesně, o koho se jedná. A o to víc se mě zmocňovala panika. 
,,Jamesi," oslovila jsem jej a on se zasmál. 
,,Tak si mě královna pamatuje. To je povzbuzující." promlouval. Všichni náš rozhovor slyšeli a nahrávali pro policejní účely. 
,,Co chceš?" zavrčela jsem a z části se odvrátila od policejních důstojníků a detektivů. Nemohlo nám to poskytnout žádné soukromí, ale stejně jsem se tak cítila lépe. 
,,Chci aby jsi odvolala svou organizaci." 
I přes telefon jsem cítila ze svých vzpomínek cigaretový kouř z jeho úst a bodal mě pohled jeho uhrančivých očí. Stejně tak mě na kůži pálily ranky od jeho hrátek s ohněm.
,,To se nikdy nestane." odsekla jsem jednoznačně a bez váhání.
,,Pak tedy bude tady tvoje krasotinka trpět." zněla jeho poslední slova než típnul hovor. 
,,Jdu tam." třískla jsem nasupeně s telefonem o stůl. 
,,Nemůžu Vás tam pustit, je to příliš nebezpečné. Je ozbrojený." namítal detektiv Brogan. Znala jsem jej. Byl to známý vyšetřovatel, hlavně díky svému případu zmizelé třináctileté dívky. Byl to jeho velký případ, přestože s tou dívkou nejspíš vůbec nesoucítil. Alespoň tak jeho výpovědi na veřejnosti působily. Našel ji i násilníka. Ten ji unesl z dětského tábora, věznil ji ve své chatrči v lese a nutil ji k domácím pracím a jiným službám. Nakonec se sám oběsil v cele.
,,Chci to podstoupit na vlastní riziko. Zavolejte zdravotníky a dejte mi svou ochrannou vestu." poručila jsem. Po několika minutách dohadování se Brogan podvolil a učinil tak, jak jsem chtěla. Dostala jsem štěnici a jakmile se něco mělo dít či pokazit, byla připravena ozbrojená jednotka. 

Sotva odložil telefon, opět se vítězoslavně usmíval. Nechápala jsem to, jak mohl Leonii znát? A co vůbec chce? O jaké organizaci mluvil? Měla jsem hlavu plnou otázek, ale každá z nich mi způsobila ostřejší bolest v oblasti spánků i temene. 
,,Leonii na tobě, květinko, nejspíš vůbec nezáleží." ušklíbnul se a dopil svou poslední skleničku, již pátou, myslím.  Bylo jich už mnoho. Zapálil si cigaretu a já pozorovala stoupající kouř od jeho úst do místnosti. 
,,To se pleteš." sykla jsem naštvaně, přestože sama jsem o svém tvrzení stále trochu váhala. 
,,Ty seš víc než jenom asistentka, co?" zasmál se pobaveně, jako by to snad celé byla jen jedna velká komedie. Byl přesvědčený o tom, že dnes vyhraje. Ale vždyť se odtud nemohl dostat živý, to nebylo možné. Mlčela jsem a vraždila jej pohledem, na víc jsem se nezmohla. 
,,Jen tě využije a pak odkopne, jako všechny. Tahle mrcha nezná city. Jde jí jen o byznys a prachy." ušklíbnul se a opět popotáhnul. Zvednul se a přiblížil. Čekala jsem, co udělá. 
,,Nebo ty seš tak lehká, až seš stejná jako ona?" vztáhnul ke mně svou dlaň a já ji rozzuřeně od sebe odtrhla. ,,Ne, ty jí věříš. Věříš těm kecům, který ti navykládala." to jej pobavilo ještě víc. 
V tom se ozvalo cinknutí výtahu..