ℌ𝔢𝔯 𝔊𝔞𝔪𝔢 /UPRAVUJE SE/

Part 38.

,,Kterou?" držela jsem v rukou dvě barvy, jedna by měla být matně neopolská žlutá a druhá kukuřičná žlutá. Nemohla jsem se také rozhodnout, jestli budu volit spíše béžové či jiné odstíny bílé, například ve slonové kosti. Všechno na mě bylo příliš a Hanna mi měla dobře poradit, zatím vždy rozhodla dobře. Ať už se jednalo o tvar gauče nebo velikost stolu. Ještě nás čekaly poličky, židle, obrazy, knihovna a nějaká komoda.
,,Neapolská žlutá, určitě." zamyslela se a pak rozhodla zcela jednoznačně s odborným výrazem ve tváři.
,,Jak si vůbec můžeš být tak jistá? Vždyť je to skoro stejné." položila jsem tedy neapolskou žlutou do košíku k lustru, koberci a orchidejím.
,,Není to vůbec stejné, neapolská ti víc vynikne během rána, když ti bude svítit od východu sluníčko do oken. Celá místnost tak prozáří a bude pozitivní." jásala a odbočily jsme společně do uličky k dalšímu nábytku. Ten jsem chtěla sladit do bílých barev, milovala jsem světlé barvy.
,,Jsi odborník nebo tě takové věci jen baví?" zajímalo mě.
,,Můj přítel je architekt, hodně ho pozoruju při práci." ušklíbla se. ,,Ale taky mě to zajímá, nemám žádné vzdělání k architektuře nebo snad grafice. Vystudovala jsem pouze anglickou literaturu."
,,To byl můj sen! Ale vzali mě na ekonomku, tak jsem šla tam." pokrčila jsem nad tím rameny. ,,Ale teď jsem si ho splnila stejně tak." vydechla jsem nadšeně a popadla tři rámečky, které se mi moc líbily. Kódy veškerého nábytku jsem sepisovala do bloku a následně nám je přivezli ze skladu složené v krabici.
,,To je dost zajímavé. Mě by třeba nikdy nenapadlo, že budu dělat asistentku šéfredaktorky po tak krátké době v nakladatelství." zazubila se nadšeně. Dle všeho také byla spokojená.
Trvalo nám snad ještě hodinu, než jsme se vymotaly z velkoobchodu a dále do skladu nahlásit kousky nábytku, které budeme kupovat.
,,A ty máš přítele? Nebo je jediným tvým koníčkem práce?" bavila se na můj účet a to zcela právem. Chvíli jsem váhala, zdali mám být upřímná. Nevěděla jsem, jestli jsem připravená doopravdy říct světu, kdo jsem.
,,Ne nemám přítele, momentálně jsem jen obyčejná šéfredaktorka." odvětila jsem po chvíli, kdy čekala na mou odpověď.
,,Jo tak obyčejná bych tedy neřekla." doplnila pobaveně.
Celé dopoledne jsme pak trávily nad malováním mojí kanceláře. A po společném obědě jsme pokračovaly dále s mytím oken a dalších nechtěně obarvených částí neapolskou žlutou. A do druhého dne jsem mohla nechat vše schnout.
Sotva jsem se ocitla opět doma, byla jsem nejvíce spokojená osůbka na světě. Ten klid a vlastní pohodlí mi chybělo. Občasně jsem nějaké věci hledala, jelikož vše bylo nově zařízené a sama jsem se místy ztrácela. Ale zároveň jsem cítila novotu toho bytu a bylo nepřekonatelně krásné vědět, že je vše tady jen a jen moje. Má pohodlná postel, útulný obývák a dokonalá kuchyně. Nemluvě o moderní koupelně, jejíž sprchový kout jsem milovala. Hlavně po celodenní tvrdé práci. Má vděčnost a spokojenost sršela z každého kousku mého těla.
Po relaxační sprše jsem si sedla se zeleným čajem do svého koutku k oknu do křesla a pustila se do práce. Vyhledala jsem nejlepší blogy a pročítala hodnocení čtenářů nejčtenějších autorů. Některé z nich jsem sama znala a věděla, že stojí za to. Nakonec jsem vybrala jednoho z nich a vytvořila vhodný profil a hodnocení, přidala jsem i nějaké recenze. Zcela jsem zazdila hodiny a plynoucí čas. Když jsem se odtrhla od ustavičné práce, pohlédla jsem na hodiny. K mému zděšení už bylo po půl sedmé a já si neuvědomovala, kde jsem nechala telefon. Bylo mi nanejvýš jasné, že bude Leonie vyvádět. Neozvala jsem se jí celý den a moc dobře jsem věděla, jak to nenávidí. Narazila jsem na něj ve své kabelce, která byla pohozená na jídelním stole. Jeden zmeškaný hovor a tři zprávy. Najednou jsem se přistihla, že jsem překvapená. Čekala jsem nepopsatelné bombardování a pomalu sledování a pohřešování. Ale místo toho mi jen oznámila, že skončí se schůzkou později.

Nancy 6:39 PM: Omlouvám se, ponořila jsem se do práce. Jaká byla schůzka?

Telefon jsem odložila a rozhodla se připravit si něco k večeři, když v tom mi zabzučel mobil s oznámením velmi brzké odpovědi na SMSku.

Leonie 6:58 PM: Přínosná. Vyzvednu tě za půl hodiny, zvu tě na večeři.

A na to jsem už jen dávala zeleninu zpátky do ledničky a stála u šatníku s oblečením.

Sotva jsme vešly do překrásné přízemní budovy, okamžitě se nám věnoval vysoký číšník s úsměvem od ucha k uchu. Každý jiný by byl okouzlen jeho šarmem a pozorností. Možná měl kolem každého prstu na ruce obmotaných pět žen jen za jeho sportovní postavu a bujnou kštici blonďatých vlasů. A co teprve průzračné křišťálové oči, procházející tělem skrz na skrz. Leonii vřele pozdravil a jeho až příliš vtíravý tón mi nebyl nijak příjemný. Výkonná ředitelka Peterson Global s.r.o. mu vše oplatila s jistou rezervou a nechaly jsme se odvést ke svému stolu u okna s výhledem na klidnou večerní ulici Seattlu, osvětlenou pouličními lampami. Každé z nás číšník věnoval svou maximální pozornost a dále nám předal nápojový a jídelní lístek. Leonie vybrala jedno obzvláště  drahé růžové víno, aby nás konečně nechal neodbytný muž na chvíli o samotě. Projížděla jsem očima mezi vybranými jídly a jako obvykle se nemohla rozhodnout, když se Leonie ujala slova.
,,Jak postupuje práce v nakladatelství?" zajímala se zvědavě a koukala střídavě na mě a na zdejší obsáhlou nabídku. Sama jsem byla zvědavá, co si vybere. 
,,Skvěle. Celou zanedbanou kancelář jsme s Hannou vyklidily a daly zdem nový nádech. Zítra máme v plánu dát vše dohromady, papíry a nábytek, aby se již ve středu mohlo pracovat dle plánu. A byla jsem pověřena výběrem dvou nových spisovatelů, které nakladatelství přijme." popsala jsem jí detailně své plány. Byla jsem z toho všeho nadšená a plná energie, která nemohla nic přesáhnout. Jedině její samotná přítomnost. Těšila jsem se na každý nastávající den po jejím boku. ,,Opravdu? A už máš nějaké tipy?" odložila jídelní lístek a lokty se opřela o stůl. Troufale si mě měřila pohledem. Působila vyzývavě. Provokovala mě s každou vteřinou a já se musela opravdu pečlivě soustředit na položenou otázku a také svou následující odpověď.
,,Ano. Jednoho autora znám delší dobu, věnuje se převážně psaní thrillerů. Má na tento žánr mimořádný talent. Četla jsem od něj i nějaké romantické příběhy, ale zdaleka se do toho neumí tak opřít. Jeho thrillery mají skrytý podtext a popisy okolí i postav jsou reálné a přesto ne nijak zdlouhavé a neúprosné. Jeho slovní zásoba je neuvěřitelná, kdy nahrazuje slovo "temnota" dalšími pěti synonymy. Zaujme a je nenásilný." popsala jsem jí tvorbu Petera Savera. Leonie působila zaujatě a o to mi šlo. Doufala jsem, že si od něj bude chtít také něco přečíst. I když jsem netušila, kde by ve svém nabitém harmonogramu našla čas na knížku.
,,Zníš neobjektivně, ale věřím, že má něco do sebe. Já dávám přednost historii, politologii a psychologii." podotkla a to nanejvýše upoutalo mou pozornost.
,,Čteš knížky?"
,,Jistě, těžko bych byla tak úspěšná a nečetla knihy. A pokud se nevěnuji práci nebo krásným ženám jako jsi ty, trávím večery nad knihou se sklenkou červeného." mrkla na mě a v ten moment se u našeho stolu opět objevil číšník se skleničkami a láhví. Zkušeně nám nalil víno a láhev položil na stůl. S výběrem jídla to bylo těžké, ale zvolila jsem Caesar salát a Leonie něco v podobném znění.
,,Netušila jsem, že ráda čteš." zmohla jsem se jen překvapeně. Čekala bych, že jako člověk ve vyšších vrstvách bude mít samozřejmě i dražší koníčky, jako třeba golf nebo plachtění. Věděla jsem, že miluje jízdu na koni, v čemž také byla nedostižná. Vlastně jako prakticky ve všem, čemu se věnovala.
,,Jistě, myslím, že se ještě poznáváme." usmívala se mile a upíjela ze své sklenky s růžovým vínem. Zkoumavě si jej prohlížela. Nechápala jsem, jak se ve vinařství mohl někdo vyznat. Pro mě byla stěžejní sladkost a barva. Vše ostatní bylo splývavé a nepodstatné.
,,Každopádně chtěla jsem ti říct, že budu muset v pátek odletět do Evropy, ohledně jedné záležitosti s Kelly Nelson. Ráda bych tě pozvala, abys jela se mnou." navrhla mi a já nemohla uvěřit svým uším. Nikdy jsem nebyla dále za hranice USA. A teď jsem se měla podívat do Evropy? Chvíli jsem tuto informaci musela vstřebávat.
,,Do Evropy?"
,,Konkrétně Německo."
,,T-to zní úžasně." dostala jsem ze sebe jen. ,,A o jakou záležitost se jedná?" napadlo mě vzápětí.
,,Ztratila se nám jedna sledovaná zásilka, jestli si vzpomínáš na mé rozčilení v kavárně před pár týdny. A mí lidé přišli na jednu stopu. Kelly se vydala do Německa už dnes, ale já mám zde v týdnu ještě další důležitá jednání včetně schůzi rady." vysvětlovala. Věděla jsem o jejich organizaci velmi málo a chtěla bych znát více podrobností, ale to mi bohužel prozatím nebylo umožněno...