ℌ𝔢𝔯 𝔊𝔞𝔪𝔢 /UPRAVUJE SE/

Part 13.

Ryan mě doprovodil ke dveřím výtahu. Budova, která se nacházela v centru a vlastnila jen ty nejluxusnější byty o několika patrech, byla nepopsatelná. Výtah mi umožňoval překrásný výhled na celý večerní Seattle. Měla jsem co dělat, abych svou tvář nepřitiskla na sklo jako malé dítě a nehltala každičkou setinu sekundy tohoto momentu. Kochala jsem se překrásným pohledem na světélkující město, které s večerem začínalo ožívat. 
Jakmile se kabina opět zastavila a dveře se otevřely, nemohla jsem se vynadívat. Bála jsem se vejít do mramorované auly. V tom se však kovové dveře opět začaly zavírat a já instinktivně vyskočila na poslední chvíli ven. Zkameněla jsem. Vedle mě se ocital překrásný obraz, na kterém byla vyobrazená kočka z květin, tedy jen její obrysy. Koukala mi pomocí kopretin zpříma do očí, až mě to děsilo. Hned pod obrazem se nacházel stoleček s květináčem s orchidejemi. Alespoň částečné zútulnění. 
,,Leonie?" optala jsem se do bytu a velmi opatrně postupovala dál. Rozprostřel se přede mnou překrásný obývací pokoj s velkými gauči, krbem a nekonečným výhledem na Seattle a záliv Elliot. Zcela nepopsatelné pro někoho, kdo vyrostl v poměrně skromném bydlení s rodiči a třemi sestrami. 
,,Dobrý večer, slečno Duke." ozvalo se za mými zády a já sebou prudce trhla. Její hlas se roznesl celým bytem a vrátil zpět jako ozvěna v mé hlavě. Jakmile jsem se otočila, naše pohledy se střetly, jako by se propojily dva odlišné světy ve stejnou chvíli. 
,,Dobrý večer, paní Peterson." odpověděla jsem jí. Stála na schodech nedaleko ode mě. Její tělo obepínaly úzké džíny a sněhově bílá košile, až provokativně průsvitná. Snažila jsem se jí koukat do očí a příliš nezkoumat krajkovanou podprsenku, vyzdvihující její dekolt. 
,,Odlet máme plánovaný zhruba za hodinu a cesta na letiště není zrovna krátká. Ráda bych tě tady provedla, ale nejspíš to budeme muset nechat na jindy." přistoupila ke mne a usmála se. 
,,Takže hned vyrážíme?" optala jsem se pro ujištění. Jen přikývla a lapila mou dlaň ve své. V tu chvíli mi proběhnul mráz po zádech a přesto můj hrudník zaplavila vlna tepla a euforie. Co udělá jediný dotek její jemné dlaně? 
Vedla si mě k výtahu a dále k autu, u kterého vyčkával Ryan. Otevřel nám dveře k zadním sedadlům a cesta mohla začít. Po celých dvacet minut mě pozorovala s úsměvem na rtech a prsty propletenými s těmi mými. Vše mi připadalo tak nemožné, tak překrásné a pohádkově dokonalé. Váhavě jsem pohledem vyhledala její oříšková kukadla. Pozorovala mě, celou tu dobu, zatímco já sledovala ubíhající krajinu za okny. Usmívala se.
,,Jsme tady, paní Peterson." oznámil nám Ryan a přistavil ke vchodu na letiště. Vysadil nás a sám se vypořádával s kufry. 
,,Vezmu si ho." oznámila jsem mu a i když protestoval, nedala jsem se. Nebyla jsem milionářka, aby za mě nosil mé věci. Přišla bych si hloupě a užíraly by mě výčitky svědomí. Nakonec i Leonie přebrala svůj kufr i s kabelkou a Ryan nás následoval. On sám měl svou cestovní tašku. Stále musel mít Leonii na očích. Přišlo mi to až děsivé. 
Prokousali jsme se dlouhými řadami u turniketů a prošli řadami kontrol. Nakonec jsme se společně usadily do letadla v první třídě. Byl to zvláštní pocit, necítila jsem se postavením na první třídu. Už tak jsem cestovala minimálně, natož letadlem a už vůbec ne prvními třídami. 
,,Vítáme vás na palubě American Airlines. Do New Yorku dorazíme po čtvrté hodině ranní New Yorského času, který se liší od našeho o tři hodiny. Veškeré Vaše přání splní naše letušky, které se Vám budou po celou cestu plně věnovat. Váš kapitán Peter James." oznámil nám hluboký mužský hlas v reproduktorech a následně jsme vzlétli. Ryan seděl za námi a pozoroval okolí. Leonie nám nechala přinést dvě skleničky bílého vína. 
,,Tak na život bez omezení." pronesla z ničeho nic. Musela jsem se usmát, přišlo mi to moc krásné. 
,,Na život bez omezení." přiťukly jsme si a ona upila. 
,,Dobrý ročník." zamyslela se a odložila skleničku na stoleček. Já se ve víně moc nevyznala, ale ona měla očividně jiné názory a zkušenosti. 

,,Je obrovský." koukala jsem z okýnka auta na vysoké nekončící mrakodrapy. Všude okolo se pohybovaly mraky lidí a problikávaly světla reklam, upoutávek ale i semaforů a ukazatelů. ,,Není náhodou pět hodin ráno?" nechápala jsem. 
,,New York žije nonstop v jakoukoliv hodinu. Je to město, které nikdy nespí." odpověděla s úšklebkem brunetka po mém boku a stejně tak pozorovala pohyby venku. Nebo spíš mé ohromené já, koukající ven. Po chvíli auto zastavilo a my vystoupily. 
,,Tady budeme bydlet?" žasnula jsem s otevřenou pusou a očima jako sova ve dne. Civěla jsem plná neuvěření na obrovskou budovu bílé barvy. Její vchod zdobily dva obrovské sloupy a spousta vlajek největších či nejúspěšnějších států světa jako bylo Německo, Norsko, Francie, Velká Británie, Dánsko, Japonsko, Kanada a spousta dalších. Po stranách automatických posuvných dveří stáli dva lvi, varovně zírající na hlavní cestu a na nás. Jejich vyobrazení bylo tak živé, až jsem myslela, že na mě oba dva skočí a rozcupují mě na malé kousíčky. 
,,Jen krátce, obvykle zde mívám svůj vlastní byt, ale nedávno byl vykraden." oddychla si smutně Leonie a já se zděsila. Jak by se někdo dostal do bytu, který ona vlastní? Už jen ten její mi přišel jako nedobytná pevnost, stejně tak i kancelář. 
,,Jak je to možné? A co ukradli?" vyptávala jsem se. Kráčely jsme bok po boku po schodech ke dveřím, které se automaticky s naší přítomností otevřely. 
,,Vše se vyšetřuje." odvětila jen a vešla sebevědomě dovnitř.

,,Mohu tě pozvat na večeři?" optala se profesionálně z ničeho nic Leonie. Zjevila se ve dveřích mého pokoje aniž bych to očekávala. Navrhovali nám oddělené pokoje přes chodbu, ale shodly jsme se na tom, že budeme jednoduše jen dvě místnosti od sebe. I tak mi to přišlo moc, chtěla jsem ji obejmout a probouzet se v jejím náručí. Nech si dále jen zdát, proběhlo mi hlavou.
,,Nebudeme večeřet v hotelu?" nechápala jsem chvíli.
,,To bychom klidně mohly, ale mám velmi ráda jednu restauraci pár bloků odsud v centru. Už jsem nám na dnešní večer rezervovala místa. Doufám, že mě neodmítneš." usmála se troufale. Věděla dobře, že to bych nedokázala. 
,,No nevím, ještě si to rozmyslím." zazubila jsem se drze. Uvědomila jsem si, co jsem si vlastně mohla dovolit a ji to i bavilo. Nikdo pro ní nesměl vyřknout křivého slova natož si klást vlastní podmínky. Byla tak dominantní a tak šarmantní, o to víc tvrdohlavá. Ale ona se nad mými smělými poznámkami vždy usmála. 
,,Tak rozmýšlejte rychle, slečno Duke. Za hodinku bude připravené auto." oznámila mi a zmizela v obývacím pokoji, který vlastně odděloval naše ložnice. Dále byla součástí našeho pokoje velká koupelna s vířivkou a balkón s výhledem do městských ulic. Vše bylo zcela moderně zařízené a mimo rozpočty a možnosti běžného smrtelníka. Mohla jsem jen tiše žasnout. 
Uvažovala jsem nad volbou šatů a celkového stylu. Byla jsem rozhodnutá pro eleganci, nehodlala jsem udělat Leonii ostudu. Po dlouhodobých úpravách jsem skončila u upnutých purpurových šatů s véčkovitým výstřihem a černých lodiček. Byla jsem spokojená.
,,Jste nádherná." vykala mi. Bylo to nepopsatelně sexy, když to nemyslela upřímně jako u svých jiných kolegů. Záměrné vykání a podané jejím troufalým způsobem mě akorát dohánělo k rychlému bušení srdce, přerývavému dýchání, vzrušení a zároveň nervozitě. 
,,Děkuji." zmohla jsem se jen a cítila, jak se mi do tváří hrne rudá barva. Sklopila jsem pohled a doufala, že se už společně vydáme na slíbenou večeři. Přitom jsem na jídlo neměla ani nejmenší pomyšlení. 
,,Nesmíš se stydět nebo snad nedoceňovat svou krásu." svými prsty mi pozvedla bradu výše a donutila jí pohlédnout do očí. Umocněná a uvězněná ve svých pocitech jsem se utápěla v pohledu na ni. Vydechla jsem a doufala v něco víc z její blízkosti. 
,,Rozumíš?" dodala a já přikývla. 
,,Hodná." pronesla s šibalským úsměvem. Očividně milovala, když bylo po jejím a to bez jakýchkoliv protestů a odmlouvání, natož dohadování. 
,,Půjdeme?" odtáhla se a nabídla mi svůj loket. Bylo to zdvořile hezké a majetnické. Ale z nějakého důvodu jsem jí hodlala patřit, chtěla jsem jí propadnout a byla jsem ochotná se vzdát čehokoliv pro její potěšení. Tyto pocity mnou vládly po celé chvíle s ní.
,,Ano." odvětila jsem jí a chytila se. Pocítila jsem tu úžasnou vůni, která ji charakterizovala. Podlamovala se mi kolena a byla jsem nucena se usmívat. Mé tělo naplnila nekonečná radost...