If you stay alive (probíhá oprava příběhu)

🌺𝙿𝚛𝚟𝚗í🌺

Přikládám k tětivě luku jeden z mých posledních šípů a mířím na obrovského kance, vše dělám pomalu a potichu protože kdyby ono zvíře zaznamenalo mou přítomnost s největší pravděpodobností by zaútočilo.

Zvíře nejspíše zachytilo nějaký zvuk a tak se rozhodlo že se vydá pryč, to jsem ale nemohl dovolit a tak jsem povolil tětivu a můj šíp se zabodl přímo do pravé přední nohy jistého zvířete.Zásah kamkoli jinam by zvíře jenom ochromil ale takhle jsem zvíře zastavil nebo aspoň přinejmenším zpomalil.

Plánoval jsem vyslat další šíp to ale nevyšlo protože se svině rozběhla přímo proti mě, naštěstí se noha onoho zvířete skoro pokaždé podlomila a tak jsem si stihl rozmyslet kam onu svini zavedu. Popravdě jsem nad tím ani moc nepřemýšlel, má volba byla skoro hned jasná, severní vrch, pod tou skálou se totiž nachází tři jámy dvě minimálně čtyři metry hluboké a jedna která mi sahala lehce nad pás, pro větší zvíře by nestačila ale divočák do ní zajisté krásně zapadne.

A tak i o půl kilometru dál přeskakuji z mého pronásledovatele na blížící se skálu, která se mi nezdála nikdy tak daleko. Zvíře už opouštěli veškeré sílí ale i přesto běželo dál za svým cílem, kdybych ten cíl nebyl sám asi bych zvíře obdivoval, bohužel dnes nebyla ta chvíle.

Když už jsem byl asi tak dvacet metrů od pasti ozval se křik, křik který mě nabádá k zastavení, až teď jsem si uvědomil proč, ani ne pár metrů ode mě se nacházela past, nebyla nijak mistrovsky ukrytá jenom jsem si jí prostě v tom spěchu nevšiml. A tak jsem prudce zatočil s úsměvem na tváři a jistotou že to mohutné zvíře nemělo absolutní šanci zopakovat můj manévr.

Prase spadne do jámy, chvíli naráží do jejích zdí, poté se svalí díky bolesti a vyčerpání k zemi. Já vytáhnu luk a třemi přímými zásahy sprovodím zvíře se světa. Už jsem se chystal jít zlikvidovat mou kořist, pomocí mého loveckého nože, když tu si uvědomím že tady v lese ještě někdo je a tak se obrátím s mojí poslední zbraní na opodál ležící strom.

Najednou se ale hlas té osoby neozývá zpoza stromu ale zpoza mých zad. To jediné, "co tě to napadlo" ,mě tak vyděsilo že jsem svým loveckým nožem prostě máchl a ani mě nenapadlo že by to nemusel být nikdo nebezpeční.

Poté co jsem se otočil abych zjistil kdo to byl měl jsem chuť si jít lehnout vedle mrtvého kance, protože jsem se ohnal nožem po Scottovy mém nejlepším příteli.

"Co tady sakra děláš?! Vždyť jsem tě mohl zabít a nebo minimálně zmrzačit!"

" V klidu nic se nestalo. A neboj já bych se ti zvládl u bránit." Hodil po mně ten jeho namyšlený kukuč a pak zpustil, "A co tě to vlastně zas napadlo, vždyť tě to prase mohlo udupat!"

"Já to měl promyšlený." Odfrkl jsem si uraženě.

"Jo jasně a proto jsi málem skočil do tý podělaný jámy na kterou jsem tě upozorňoval už asi stokrát?"

Achjo proč má vždycky pravdu?! Moc dobře jsem o tom věděl ale nikdy a myslím tím vážně nikdy bych to nahlas a už vůbec ne před ním neřekl.

Najednou mi to došlo podívám se na nůž který svírám v dlani, jeho čepel byla pokrytá krví.

"Scotty ? Jsi v pořádku ?!"

Prohlížím si ho ale nikde nevidím ani skvrnu když tu najednou zahlédnu tenkou rýhu která se táhne od jeho tváře po část krku. Naštěstí jsem nezasáhl žádnou tepnu ani oko ale stejně ho později vezmu k doktorovi.

"S: Stilesi v klidu nic mi není ale musíme si pospíšit zítra začíná sběr a mírotvorci se začínají sjíždět, takže pokud máš v plánu prodat tu věc ještě za čerstva měli bychom si pospíšit."