If you stay alive (probíhá oprava příběhu)

⚖️ČTIŘICET ŠEST⚖️

Tolik jídla jsem neměl ani s profíky." Uniklo Derekovi když hladově hltal mnou čerstvě uloveného vepříka. Chtěl jsem mu odpovědět popravdě že to bylo díky povrchnosti jejich krajů, které je nepřipravovaly na možnost toho že by neobsadily Roh hojnosti a neměli tak neustálí a jistý přísun potravy. Ale to jsem tady v aréně říct nemohl, zesměšnil bych tak tři kraje a to Kapitol nemohl připustit.

,,Je to zvláštní tolik zvěře tu normálně nebývá. Určitě se nás snaží posilnit před finálem." Špitnu jeho směrem, oba tušíme že to je pravda, moc na to ale upozorňovat nehodláme.

,,Posuň se, mrznu." Dělám mu místo ve spacím pytli. Opíráme se o stěnu jeskyně a moje hlava spočívá na jeho rameni. Objímá mě pažemi. Cítím jak mě Peter ponouká, abych pokračoval.

,,Takže od doby, kdy nám bylo pět, sis nikdy nevšímal jiných Omeg?" ptám se.

,,Ne, všímal jsem si skoro všech dokonce i Bet, ale kromě tebe na mě žádná nezanechala trvalý dojem," odpovídá.

,,To určitě nadchne tvojí matku, že se ti líbí Omega ze Sloje," poznamenávám.

,,Mamce to je jedno, jediné co chce je aby její děti byly zdravé a šťastné. Navíc nebudeš Omega ze Sloje ale z Vesnice vítězů," upozorňuje mě Derek. To je pravda. Pokud vyhrajeme, oba dostaneme dům v té části města, která je vyhrazena vítězům Hladových her. Kdysi dávno, když začaly hry, Kapitol nechal v každém kraji postavit desítku pěkných domů. V našem kraji je samozřejmě obydlený jen jeden a ve většině ostatních nikdy nikdo nežil. Dochází mi jedna znepokojivá skutečnost.

,,Ale to bude naším jediným sousedem Peter!"

,,To bude prima," říká Derek a zesiluje své objetí.

,,Jenom ty, já a můj strýc. Budeme přátelé. Samé pikniky, narozeninové oslavy a dlouhé zimní večery trávené u krbu vyprávěním starých historek z Hladových her."

,,Říkal jsem ti, že mě nenávidí!" ohrazuji se, ale musím se smát při představě, jak se Peter stává mým novým kámošem.

,,Jenom někdy. Když je střízlivý, ještě nikdy jsem ho o tobě neslyšel mluvit ve zlém," říká Derek.

,,Ale on není nikdy střízlivý!" protestuji.

,,To je pravda. S kým jsem si ho jenom spletl? Už, vím – to Malia tě má ráda. Ovšem to je hlavně kvůli tomu, že jsi nezdrhl, když tě podpálila," pokračuje Derek.

,,Na druhou stranu, Peter... No, kdybych byl tebou, úplně bych se mu vyhnul. Nenávidí tě."

,,Já myslel, že si říkal, že jsem jeho favorit," připomínám mu.

,,Protože mě nenávidí ještě víc," odpovídá.

,,Vlastně bych řekl, že nemá zrovna dvakrát v lásce lidi obecně." Vím, že se divákům bude líbit, jak si děláme legraci z Petera. Vyskytuje se kolem her tak dlouho, že ho mnozí prakticky považují za starého známého. A po jeho pádu při sklizni ho všichni znají. Teď už ho jistě mnohokrát vytáhli z centrály her, aby poskytoval rozhovory o nás. Těžko říct, jaké lži si navymýšlel.

Je trochu v nevýhodě, protože většina trenérů má partnera, dalšího vítěze, zatímco Peter musí být připravený na akci čtyřiadvacet hodin denně. Něco jako já, když jsem sám v aréně. Přemítám, jak se asi drží s pitím, jak zvládá pozornost ostatních a jak odolává napětí z toho, že se nás snaží udržet naživu.

Napadá mě další věc a já žasnu, že to trvalo tak dlouho, než se ta myšlenka vynořila. Možná proto, že jsem teprve v poslední době začal na Petera hledět s jistou zvědavostí.

,,Jak to podle tebe dokázal?"

,,Kdo? A co?" ptá se Derek.

,,Jak podle tebe vyhrál hry?" upřesňuji. Derek se nad tím chvíli zamýšlí. Peter má sice statnou postavu, ale není žádná korba. Není obzvlášť pohledný. Přinejmenším ne natolik, aby ho sponzoři zasypávali dary. A je tak nevrlý, že si nedokážu představit, jak s ním někdo uzavírá spojenectví. Peter mohl vyhrát jediným způsobem a Derek odpovídá přesně v okamžiku, kdy jsem k témuž závěru dospěla taky. „Přechytračil ostatní," říká Derek

Přikyvuji a oba umlkáme. V duchu ale přemýšlím, jestli Peter nevystřízlivěl na tak dlouho, aby nám s Derekem dokázal pomoct, jen proto, že považoval naše vítězství za možné. Třeba nebyl vždycky opilec. Třeba se na počátku snažil splátcům pomáhat. Pak to ale začalo být nesnesitelné. Musí být peklo trénovat dvě děti a pak přihlížet, jak umírají. Každý rok. Uvědomuji si, že pokud se odsud dostanu, bude to můj úkol. Budu cvičit Omegy a Bety z Dvanáctého kraje. Ta myšlenka je mi tak odporná, že ji zaháním.

...

,,Který z nich to byl? Vím že jsi byl venku když hrála hymna tak který to byl?" Vyděl jsem na jeho obličeji že se mu ten výsledek nelíbil, problém byl však ten že jsem netušil zda to byl odpor vůči splátci který vyhrál nebo vůči celému tomu sporu.

,,Byl to Nikos, jeho fotka na té obloze vysela snad celé hodiny nebo mi to aspoň tak připadalo." Je pryč. Klesám na kameny a na chvíli zapomínám na jídlo. Nikols je mrtvý. Měl bych mít radost, ne? O dalšího splátce méně. A tohle byl hodně silný soupeř. Žádnou radost však necítím. Myslím jen na to, že mě Nikols nechal jít, že mě nechal utéct kvůli Cass, která zemřela s novorozencem v rukou...

„Jsi v pořádku?" ptá se Derek.

Bezvýrazně krčím rameny, chytnu se za lokty a tisknu si je k tělu. Skutečnou bolest musím pohřbít hluboko uvnitř, protože kdo by si vsadil na splátce, který kňourá nad smrtí svých protivníků. S Cass šlo o něco jiného. Byli jsme spojenci. Ale nikdo nepochopí můj smutek nad Nikolsovou vraždou. To slovo mi zničehonic tane na mysli. Vražda! Naštěstí ho nepronáším nahlas. Tím bych v aréně nezískal žádné plusové body. Místo toho říkám:

,,Jenom... kdybychom nevyhráli my..., přál jsem vítězství Nikolsovi. Protože mě nechal jít. A kvůli Cass."

,,Jo, já vím," odpovídá Derek.

,,Znamená to ale, že jsme o krok blíž Dvanáctému kraji." Tiskne mi do rukou talíř s jídlem.

,,Jez. Je to pořád teplé." Zakusuji se do skopového, abych ukázal, že na mě Nikolsova smrt nijak zvlášť nezapůsobila, ale jídlo mi v ústech připadá jako lepidlo a musím vyvíjet značné úsilí, abych ho dokázal spolknout.

,,Taky to znamená, že Al teď půjde po nás."

,,A má zase zásoby," dodává Derek.

,,Vsadím se, že je zraněný," podotýkám.

,,Proč myslíš?" ptá se Derek.

,,Protože Nikols by určitě nepadl bez boje. Je tak silný. Tedy, chci říct, že byl tak silný. A bojovali na jeho území," říkám.

,,Dobře," přikyvuje. "

,,Čím vážněji je zraněný, tím líp. Zajímalo by mě, jak se vede Luce."

,,Ta je v pohodě," odsekávám nevrle. Pořád mě štve, jak se schovala v Rohu hojnosti místo mě.

,,Asi bude jednodušší dostat Ala než ji."

,,Třeba se odrovnají navzájem a my budeme moct jít prostě domů," doufá Derek.

,,Musíme si ale dávat mimořádně dobrý pozor na hlídce. V noci jsem párkrát usnul."

,,Já taky," přiznávám.

,,Dnes se to nesmí opakovat."