If you stay alive (probíhá oprava příběhu)

PATNÁCT :]

Slyšel jsem křik, je vše v pořádku?,, Věděl jsem že nejspíš ne ale doufal jsem že svými slovy aspoň trochu uklidním Petera, rudého vzteky.

,,Kromě toho že můj synovec je absolutní kretén, ano vše je v pořádku. Jsem rád že aspoň ty máš v hlavě mozek který ti řekl abys ho vyhodil.,, Kromě faktu že si frustrovaně projel párkrát vlasy vypadal mnohem klidněji než jsem si představoval. ,,To ty brožury, moc se s vysvětlováním nepáraly. Ale popravdě, moje omega, od chvíle kdy jsem jen pomyslel na jeho odchod, vyje smutkem. Vyloženě bojuji s tím abych se nezvedl a nešel ho hledat.,, Ať už si myslel cokoli naznak nedal žádnou emoci.

,,Co ti v tom brání? Ten kluk je skoro za dveřma, já budu bránit tebe ne tobě, co je tedy ta brzda?,,

,,Já popravdě taky nevim, možná ten fakt že jsem nikdy nic takovýho nedělal, ani sám, natož s partnerem. Možná to má něco společnýho s tím že jsem doma nechal kluka prosícího mě o sňatek, se kterým bych ale nesouhlasil protože je to kretén. Vážně kdo žádá o ruku v den kdy se přihlásíte jako obětní beránek Kapitolu? Ne to není ono...,, Snažil jsem se přimět myslet, jediné na co jsem však myslel byly všechny ty podělané alfy v mém životě.

,,Souhlasím, ani jedno z toho není pořádný důvod. Proč teda necháváš mého synovce čekat?,, Snažil se prolomit bránu mého myšlení.

,,Byl jsem dítě, o tři nebo čtyři roky mladší než teď. Byla zima, krutá hladová zima a já po několika týdnech konečně ulovil jídlo, můj hladovej žaludek odvedl pozornost mé hlavy a já tak nedával moc pozor. Nevím kdo, ale někdo mě přepadl. Podle pachu přes sníh jsem poznal smrad alfy, alfy lačné po omeze. ......... Bál jsem se, moje tělo se sotva dokázalo hýbat pod náporem křečí z hladovění, nemusím tedy snad zmiňovat ten fakt že když jeho zjizvená, obrovská ruku přišpendlila do sněhu ty mé neměl jsem sílu na to se mu vysmeknout a utéct.,,

,,Pokračuj co se stalo dál?,, Jeho slova mě vtáhla spět do přítomnosti, on chtěl ale znát mou minulost které se snažím co nejvíce vyhýbat.

,,Už se schylovalo k nejhoršímu, pamatuji si jak se celé moje tělo třáslo, když tu najednou se odnikud vynořila další alfa. Bál jsem se že nebudu mít sílu, po tom co se ti dv chystali udělat, zvednout se a jít domů. Bál jsem se že mě druhý den ráno prostě najdou v roztrhaném oblečení pokrytém, kdo ví čím a můj táta bude ten kdo mě najde. Absolutní myslet si že chlap ožralej od rána do večera bude hledat svýho syna, kterýho jen tak vinil ze smrti jeho matky. V tu chvíli jsem si to ale myslel bál jsem se že ty chvíle tam byly mí poslední a tak jsem si to dovolil.

Ta alfa, ta druhá, se nakonec ale nechtěla přidat, on chtěl zachránit tu drobnou omegu i přesto že se neznali. Podařilo se mu to, jak by ne hora svalů jako on, nebylo to moc překvapivé já tomu však nevěřil, aspoň teda ne do druhého dne kdy jsem se probudil v prázdném pokoji s krbem.,,

,,To by stačilo. Hoď přes sebe něco, chci ti něco ukázat.,, Přerušil mě nakonec Peter, jeho oči hořeli vztekem jehož původ jsem nedokázal odhadnout.