If you stay alive (probíhá oprava příběhu)

JEDENÁCTÁ

Drobné pohyby v mích vlasech byly to co mě probudilo, nebyl jsem však zcela při smyslech a tak jsem si to líbezné hrazení nechal líbit ještě značkou chvíli. Nic mi nechybělo, vůně čerstvých jablek a teplo člověka vedle mě byly až moc příjemné na to abych ucukl. ,,Stilesi, no tak vstávej Lýdie nás oba zabije pokud vynecháš i oběd." Zazněl mi v uších docela povědomý chraplavý hlas provázený tónem kterým byste mluvili na dítě. ,,Když já bych chtěl ještě chvíli ležet na tomhle měkounkým gauči." Mumlal jsem si do toho pohodlně měkkého čalounění které tak krásně hřálo.

Počkat, čalounění hřálo a místnost voněla po jablkách?! Snad nikdy jindy jsem neuhnul z jednoho místa na druhé tak rychle jako právě teď. ,,Co tady ksakru děláš!? Vyštěkl jsem když jsem konečně zahlédl ten obří dvoumetrový zdroj tepla.

"A jsou konečně tady! Naši splátci z dvanáctého kraje. No jen se na ně podívejte." Hlásal do mikrofonu Cezar Flickermen s nehraným nadšením v hlase, nad kterým jsem jenom mohl kroutit očima. Kamery a foťáky mě snímali snad ze všech stran a tak jsem se snažil držet neutrální výraz, Lydia by mě totiž s největší pravděpodobností ukamenovala kdybych po lidech házel kyselé obličeje a k úsměvu by mě momentálně nedonutil ani nejhezčí obraz. Narozdíl od ostatních jsem totiž nebyl ani trošičku nadšený ba ani šťastný, neměl jsem k tomu žádný důvod můj kraj byl daleko, smrt se ke mě blížila čím dál víc a ke všemu mi začínalo být docela dost špatně. ,,Thomasi, není ti nic? Vypadáš dost bledě." Přiskočil ke mě Peter a svým tělem mě kryl před většinou blesků a pohledy okolních čumilů. ,,Jsem v pohodě jen mě lehce bolí břicho." Odpověděl jsem s až překvapivě velkou dávkou nesnáze v hlase, která dokázala přilákat i druhého z rodu Haleů. ,,Potřebuješ nějak pomoc?" Zašeptal a věnoval mi lítostný pohled. ,,Nedělej blbosti, Dereku, jen se ho snaž krýt před těma kamerama jisti ho takhle uvidí až moc lidí přinese mu to slabiny a dvanáctÉmu kraji velký nepokoje." V sestavě ve které se mě oba dva snažili zakrýt mou osobu jsme došli až k autu, stokrát hezčímu než u nás ve dvanáctce, které nás až nehorázně rychle dovezlo do dvanácti patrového hotelu ve středu kapitolu. Byla to nádherná budova, mému žaludku se však očividně nelíbila protože hned co se za námi zavřeli majestátní vchodové dveře zvrátil celí svůj obsah do nejbližšího květináče.

Slyšel jsem okolo sebe hlasy ale všechny se mi motaly do kupy až nakonec všechny ustaly a já neviděl nic jiného než tmu.

Odporný vlhký pocit na mém čele mě probudil z nekonečné tmy. Byl to ledový obklad, už dostatečně rozpuštěný na to aby my veškerá voda z něj tekla po obličeji. Sundal jsem ho a odložil na drobný skleněný stolek. Byl jsem už dost znechucený nekonečným přesouváním z jednoho pokoje do nového ale něco mi říkalo že tenhle byl konečně poslední a tak jsem věnoval důkladnou prohlídku každému jeho zákoutí. Byl vážně obrovský ale i přesto nehorázně pustý, jediné co zdobilo jeho zdi byla obrovská okna se sněhovými záclonami a docela tlustá, z nějakého důvodu skleněná, almara do které bylo díky jejímu povrchu vidět, nic v ní nebylo. Pokoji dominovala bílá královská postel a pod ní se nacházel huňatý koberec stejné barvi jako postel. A to bylo vše. Vůbec se mi to tu nelíbilo, bílé stěny na mě působily prázdně a vyzývavě, jakoby si říkaly o to abych z tich nadělal směsice nejrůznějších barev.

,,Doktor říkal že se dneska už asi neprobudíš." Zazněl Derekův hlas od dveří do pokoje. Na to jsem jen zabručel čekal co dalšího z něj vyleze. On jen nervózně došel k čelu postele a s třesoucíma se rukama, mi podal nový ledový zábal. ,,Děkuju." Zašeptal jsem, zábal jsem si položil na čelo a zachumlal jsem se do sněhově bílé chundelaté deky. Doufal jsem že ten habán pochopí že chci klid, on se místo toho však posadil na kraj obří postele a tiše mě sledoval.

Po nějaké době, kdy byl jeho pohled již nesnesitelný jsem vzal starý mokrý hadr a hodil ho proti Derekovy, který nečekal takovouhle zákeřnost a tak schytal přímí zásah do obličeje. ,,Za co to sakra bylo?" Vyštěkl po mě Derek se zuřivým pohledem v obličeji, muselo to být tou nemocí ale zdálo se mi že mu dokonce barevně problikli oči. ,,Přišlo mi že ses zasekl v čase tak jsem tě lehce probudil." Odpověděl jsem s hranou vlídností v hlase.

,,Mám tě hlídat, sledovat jestli se ti nějak nezhorší stav. Taky jsem se ti chtěl omluvit za ten včerejšek, nevím ale jak." Mluvil dost frustrovaně což mě zarazilo ale nehodlal jsem mu to nijak ulehčovat, stále jsem ho neznal a ani jsem o to neměl zájem. ,,Nechci tě tady takže můžeš už laskavě odejít a pokud mě potřebuje někdo hlídat zavolej sem třeba Petera." Dlouho jsem nic neslyšel pak jen bouchnutí dveřmi a další rány vzdalující se od mého pokoje. Než jsem se nadál usnul jsem.

Probudilo mě jemňounké a přesto docela hlasité pobrukování, mě odněkud známé melodie. ,,Jak se jmenuje?" Zachraptěl jsem směrem k Peretovi sedícímu v rudém mohutném křesle, které tu ještě před nějakou dobou nebylo. ,,Nemá jméno, je to jenom ukolébavka, kterou omegy spívají svým dětem."

,,Aha, říkal jsem si že tu melodii znám." Řekl jsem a pomalu jsem se vyhrabal ze spleti dek. Než jsem se vůbec dostal z toho měkkého povrchu postele, Peter už stál v pozoru vedle dveří.

,,Před hodinou byla večeře, půjdu se optat jestli ještě něco zbylo a něco ti přinesu. Mezitím se sebou něco udělej. Támhle v těch dveřích by měla být koupelna, při cestě řeknu nějakému z avoxů aby ti donesli něco čistého."

A tak to vše proběhlo, dal jsem si příjemnou sprchu, plnou bublinek a vůně lesního ovoce. Než jsem vylezl z toho ,zbytečně velkého, sprchového koutu na umyvadle už ležely dva úhledně poskládané komínky oblečení.

Na prvním z nich leželo krajkové bílé spodní prádlo s bledě modrými, docela krátkými kraťasi a obyčejné bílé tričko s dlouhými rukávy. Na druhém bylo stejné tričko akorát v černé se stejným spodním prádlem a tentokrát dlouhými volnými rudými kalhotami.

Nakonec jsem si zvolil první kupičku a tu druhou prozatím schoval do skleněné skříně u mě v pokoji. V tu dobu už byl Peter zpátky i s voňavou polévkou a pár suchými rohlíky. ,,Děkuju." Stihl jsem říct než jsem se jako hladové zvíře pustil do jídla.

,,Jez pomalu, Stilesi, a jinak nemáš za co, neudělal jsem nic jinýho než že jsem ti to sem donesl." Měnil tón ze starostlivého na zahořklý. Já si však všímal toho jak mě oslovoval, Stiles byla přezdívka, kterou znalo jen pár vybraných lidí a teď o ní jakým si kouzlem věděl i Peter Hale, chlap se kterým jsem se před tímhle výletem nikdy nebavil.

,,Můžu na tebe mluvit když jíš nebo mám přijít později?" Na to jsem jenom přikývl hlavou a dál se nacpával dobrým jídlem.

,,Začal bych postupně, Deaton doktor, kterej se o tebe dneska staral, chce abych tě za ním zítra dovedl na kontrolu. Bude nejspíš až někdy v poledne ale chci abys to věděl. Pak jsem tě chtěl informovat o začátku tvého tréninku dole v přípravce. Začneš až ti k tomu dá doktor svolení, dřív prostě ne. Nemám totiž v plánu obětovat další kytky, už takhle se dost blbě vysvětlovalo proč zmizela ta od vchodu." Zachechtal se a já s ním. ,,A teď to důležitý, Stilesi, ty a Derek se musíte udobřit nebo aspoň nějak dohodnout na mírové smlouvě." Když jsem to slyšel zaskočila mi jedna z nudlí. Načež mě Peter poplácal po zádech.

,,Já nejsem ten co co si začal a vůbec, proč bychom se měli přátelit? Stejně tomu dávám pět minut v aréně a pude po mně."

Peterův obličej pohltil strach nahánějící pohled, musel jsem mýt halucinace protože v ten okamžik Peterovi oči plály rudou barvou, jeho hlas zněl však stále klidně.

,,To není o co tu jde. Je to mnohem složitější." Za chraptěl a vydal se ke dveřím.

,,A co po mě teda chcete!" Křikl jsem po něm a to i přes jakýsi hlas v mé hlavě, který mi říkal ať toho nechám a dostatečně rychle běžím někam do bezpečí.

,,Jediný co potřebuješ vědět je to že se budeš chovat jako jakákoli jiná omega dokud nevejdeš do výcvikového centra nebo do arény. Nebudeš odmlouvat a už vůbec se nebudeš hádat s Derekem." Měl jsem v plánu ještě něco namítnout ale Peter mě předběhl. ,,Jdi si lehnout, zítra tě čeká perný den a já dál nehodlám riskovat tvoje zdraví." S tím zaklapl dveře.