If you stay alive (probíhá oprava příběhu)

🛡️ČTYŘICET PĚT🛡️

Derek mě budí večer. Déšť zesílil v liják, takže z míst ve stropě, kudy předtím pouze kapalo, nyní stékají pramínky vody. Pod nejsilnější Derek umístil kotlík od vývaru a upravil plastovou fólii, aby odkláněla nejhorší čůrky deště ode mě.

Já se cítím o něco lépe, mohu se posadit, aniž by se mi příliš točila hlava, a mám hlad jako vlk. Stejně jako Derek. Je jasné, že čekal s jídlem, až budu vzhůru, a dychtí po tom, abychom se do něj pustili. Moc toho nezbývá. Dva kousky koroptve, malá hromádka kořínků a hrst sušeného ovoce. „Neměli bychom si něco nechat na později?" ptá se mě Derek . „Ne, dojíme to. Koroptev stejně už moc dlouho nevydrží a to poslední, co potřebujeme, je otrava ze zkaženého jídla," odpovídám a rozděluji jídlo na dvě stejné hromádky. Snažíme se jíst pomalu, ale oba jsme tak hladoví, že všechno zhltneme během dvou minut. Můj žaludek to rozhodně neuspokojilo.

,,Zítra půjdeme na lov," říkám.

,,S tím ti moc nepomohu," podotýká Derek.

,,Ještě nikdy jsem nelovil."

,,Já budu lovit a ty vařit," říkám.

,,A taky můžeš něco sbírat."

,,Kéž by tam venku byl nějaký chlebový keř," zasní se Derek.

,,Chleba, který mi poslali z Jedenáctého kraje, byl ještě teplý," říkám s povzdychem.

,,Na, žvýkej tohle." Podávám mu mátové listy a sám si jich taky pár vkládám do úst.

Skoro ani není vidět promítání na obloze, ale je dostatečně jasné, že dnes nezemřel nikdo další. Takže Al a Nikols svůj zápas dosud nevybojovali.

,,Kam Nikols šel? Co je vlastně za Rohem hojnosti?" ptám se Dereka.

,,Nekonečně dlouhé pole vysokého obilí. Nikdy jsme se tam nedokázaly odhodlat jít, Nikols se tam pohyboval jako doma a my se báli jakékoli pasti která se tam mohla ukrývat. Vždycky, když se na tam podívám, myslím jenom na věci, které jsou tam schované. Hadi, vzteklá zvířata, tekutý písek," vypočítává Derek. ,,Může tam být cokoliv."

Neříkám to nahlas, ale jeho slova mi připomínají, jak nás doma varují, abychom se nepouštěli za plot Dvanáctého kraje. Nemohu si pomoct a na okamžik ho srovnávám se Scottem, který by v onom poli kromě hrozby viděl i potenciální zdroj potravy. Jako Nikols. Ne že by Derek byl vyloženě slaboch a rozhodně prokázal, že není ani zbabělec. O některých věcech ale zřejmě člověk příliš nepochybuje, když jeho domov pořád voní po čerstvém jídle, zatímco Scott pochybuje o všem. Co by si Derek myslel o neuctivém žertování, jímž každodenně porušujeme zákon? Zděsilo by ho, co říkáme o Panemu? Nebo Scottovi tirády proti Kapitolu?

,,Možná je na tom poli chlebový keř," říkám. „Proto třeba Nikols vypadá vypaseněji, než když hry začínaly."

,,A nebo měl štědré sponzory. Každopádně to je jedno, v tuhle chvíli už nikdo z nás nic nedostane. A mi si musíme poradit s přísadami do čaje." Uchechtl se s opovržením Derek a já chápal jeho narážku na náš zbytečný lov u rohu hojnosti.

,,Kdybych neměl zraněnou nohu určitě by nám Kapitol zaslal zásoby jídla nebo třeba zbraně. Díky mě však máme pouze tohle." Nestíhám ani myslet když ze mě vypadává. „Možná jsem to dělal pro sebe, nenapadlo tě to někdy? Možná nejsi jediný, kdo... kdo si dělá starosti o to..., jaké by to bylo, kdyby..." Koktám. Se slovy to neumím tak jako Derek. A za řeči mě znovu zasahuje pomyšlení, že bych ho opravdu mohl ztratit i to, jak moc nechci, aby zemřel. A nejde o sponzory ani o to, co se stane, až se vrátíme domů. A taky nejde o to, že nechci být sám. Jde o něj. Nechci ztratit toho chlapce s kladivem.