If you stay alive (probíhá oprava příběhu)

DESÁTÁ

V ruce jsem svíral drobný černý ovladač, vypadal podobně jako ten co jsme měli doma ale i přesto jsem si s ním nemohl poradit. Proto jsem mačkal každý podělaný čudlík který tam byl. Většina programů byla nezajímavá a tak jsem se rozhodl prohlédnout si rekapitulaci Sběru. Show hostil Cezar Flickermen, jeden z mála kapitolanů kteří mi nebyly nepříjemní, který trefně komentoval každičký drobný detail kterého si mohlo všimnout prostě jen oko ostříleného psa. "A teď bych se vrhl na největší převrat a pro mnohé největší překvapení celé Sklizně." Prakticky hned jak do dořekl na obrazovce se objevil dvanáctý kraj, kamery byly zamířené značnou chvíli na Lidii a přední řadu splátců, to ale jen tak dlouho dokud jsem se nezačal zoufale prodírat zástupem všech těch lidí. ,,A tady už ho máme, naší omegu z dvanáctého kraje! No nevypadá skvěle lidi?" Ta věta byla spíš položená jako oznámení než otázka. ,,Hlásím se jako dobrovolný splátce!" Jen co ta věta zazněla z obrazovky, naskákala mi po rukou husí kůže. ,,Stejně nechápu jak si dokázal zachovat tak bezcitný pohled." Šok který mě v tu chvíli pohltil jsem skoro ani nemohl popsat. ,, Pane bože! To tě nikdo nenaučil klepat nebo co!" Jen tak zvládl uhnout svým tělem než okolo něj stihla prolétnout drobná plastová krabička. "Tak zaprvé já jsem ťukal a zadruhé to byl sakra špatnej hod, doufám že tohle nemáš v plánu předvádět v aréně." Posměšně odvětil a já měl nehoráznou náladu k tomu ho vyhodit pryč. "O mě se bát nemusíš kdybych chtěl ležel bys právě pode mnou a škemral bys o milost."

Jeho obličej prapodivně zjihl a pobaveně odhalil své sněhu podobné, ostře vyhlížející zuby. ,,Tak o tom nepochybuju ale byl bych radši já ten na hoře." Utrousil a já na něj jen nechápavě hleděl, vážně měl už teď v plánu mě zabít? To jsem byl vážně tak snadně vyhlížející cíl? Zmatení v mém obličeji zjevně vyčetl a tak lehce mávl nad jeho slovy rukou a přede mě postavil kupičku úhledně poskládaného oblečení. ,, S Lýdií jsme prošly můj šatník a tyhle věci jsou snad nejslibněji vypadající hadry co jsme našly. Měl si jí vidět jak se vztekala a aspoň čtvrt hodiny nadávala na to že ji Kapitolští zase nepřipravili na takovouhle situaci a jiný blbosti. Ostatně mě překvapilo že neměla poznámky k našemu kraji a ani k nám a..... sakra co tě to napadá!!!"

,,Co co jsem provedl?" Jeho obličej zase zrudl a dnes již podruhé se snažil zakrýt své oči svými obřími, žilnatými, dlaněmi. "Uhodil ses snad do hlavy? Jen tak se začít svlékat v přítomnosti Alfy, se kterou nemáš žádné svazky, to tě matka neučila etiketě?!"

Kdyby Derek věděl na jak tenkou strunu se strefil, nebyl by tak překvapený když se během několika vteřin ocitl přišpendlený na kovových dveřích mého pokoje s až nečekaně jemnou dlaní obemknutou okolo části jeho krku. ,,Vypadni." Promluvil jsem až nevídaným odporem a znechucením v hlase. Pak jsem jen pouze zmáčkl rudý čudlík přidělaný na rámu dveří a nechal tak Alfu ztratit rovnováhu. Bušení ani nadávkám za mými dveřmi jsem nevěnoval absolutně sebemenší pozornost místo toho jsem opět spustil záznam ze Sběru a pustil jsem se do zkoušení mého nového oblečení. Netrvalo mi však dlouho než jsem došel k závěru že dnes strávím celou noc s jehlou a nití v ruce.

Okolo druhé hodiny ráno jsem měl konečně hotovo, z až nemožně dlouhých bílých kalhot semi podařilo vykouzlit dokonale padnoucí lacláče, poté už jsem lehce zkrátil lehounce narůžovělou košili a bylo hotovo. Nebyl to sice outfit který bych byl za normálních okolností ochotný nosit ale to nevadilo, byl jsem na svou práci pyšný a na tom záleželo.

Svůj výkon jsem se rozhodl oslavit příjemnou sprchou plné malinové pěny a pár hodinami nerušeného spánku. Po několika málo hodinách se za mými dveřmi začal ozývat vesele naladěný hlas mnou opovrhované zrzky. ,,Thomasi, chtěla jsem se zeptat zda máš v plánu se dostavit na snídani." Nic takového jsem v plánu neměl, popravdě jsem doufal že mě nebude nikdo otravovat až do oběda. ,,Ne na snídani nepůjdu." Prostě jsem odpověděl a přetočil jsem se na druhou stranu postele. Než jsem upadl zpět do světa snů zaslechl jsem její nejspíš uražené "dobře" a docela dunivé klapání podpatků.

Také jsem svůj výkon hodlal oslavit a tak jsem se potichounku vykradl z mého pokoje a co nejnápadněji jsem se vkradl do kuchyně. Věděl jsem sice že v jídelním voze bude zajisté spousta jídla ale já hledal něco jednoduchého, lehkého a snad mému srdci blízkému. Moc jídla tady nebylo, tedy v porovnání s včerejší večeří a tak jsem si jen uloupil hrnek s kakaem a pár nadýchaných houstiček. S tím vším jsem se vydal prozkoumávat zadní vagóny ve kterých jsem ještě nebyl.

Moc toho ke zkoumání ve vlaku nebylo, sem tak jsem spatřil někoho ze služebných nebo nějakého splátce ale nic zajímavého jsem prostě neviděl. Nakonec jsem se uvelebil v posledním kupé, všechny jeho stěny byly celé ze skla, nebo aspoň z materiálu který tak vypadal. Byl to velice krásný výhled který pomohl celému mému tělu uvolnit veškerý jeho stres a já tak po nějaké době opět usnul.