If you stay alive (probíhá oprava příběhu)

★OSMADVACET★

Malia byla vyčerpaná, její make up to však dokonale maskoval. Zlaté linky tvořily úžasný kontrast s jejíma hnědýma očima.

,,To ti jsou jehly tak moc nepříjemné že musíš koukat na mě?" Snažila se Malia odlehčit situaci. Což moc nepomáhalo protože jehla s čipem propichující mou kůži byla zbytečně obrovská a můj mozek vyloženě panikařil.

,,Takhle, když jde o něčí život tak jsem schopný spolykat veškerý strach a prostě se tomu poddat, když jde ale o mě a mou kůži kterou nastavuji jsem jako vystrašené dítě." Vysvětlil jsem jí a konečně si oddechl mou pokožku totiž opustila celá délka jehly a mírotvorkyně mou nyní krvácející ranku přelepila ošklivou hnědou náplastí.

,,Takže kdyby si potřeboval něco píchnout sám sobě zvládl bys to?" Zajímala se hnědovlasá alfa a já popravdě nevěděl co jí na to odpovědět.

,,No nejspíš bych musel, ale pochybuji že by se mi to podařilo bez slz a panického záchvatu."

Její jemné pokývání pro mě bylo dostatečným jejího pochopení.

,,Co je tvůj největší strach?" Zeptal jsem se jí, cesta letadlem měla být dlouhá tak proč nezapřít nějakou konverzaci?

,,To myslíš vážně?"

,,Samozřejmě, ty znáš ten můj tak proč ne? Navíc já to už nikomu stejně nejspíš nevyslepičím." To co jsem říkal se jí nelíbilo nemohla však říct že to nebylo pravděpodobné. Hladové hry nejsou něco z čeho se každý vrátí.

,,Dřív jsem se bála neúspěchu, věděla jsem že pokud nebudou mé výrobky nejlepší a nejzářivější nebudu schopná uživit svojí rodinu." Maliji oči plály smutkem a zároveň odhodláním.

,,Když jsem se seznámila s Kirou, všechno se změnilo. Dostala jsem práci kterou jsem si zamilovala jako vedlejšák jsem si začala vydělávat ošacením pro splátce a strach z neúspěchu byl rázem pryč. Najednou jsem na rukou však měla život mojí Kiry. Nemáš ani ponětí čeho jsou Kapitolští schopní jen proto aby vlastnily, byť jen na pár minut, něco co bylo tak půvabné jako ona." Její slova zněla až nepříjemně povědomě.

,,Myslím, že vím, jaký je to pocit." Potřeboval jsem jí dát na vědomí že v tom nebyla sama.

,,Nejsi náhodou také z kapitolu?"

,,No jak se to vezme, matka pocházela z Kapitolu, z takové té chudší části přímo na hranici Kapitolu. Můj otec však byl nějaký výherce Hladových her z nějakého vzdáleného kraje."

,,Nikdy jsi otce nepoznala ? Neptala se ani jak se jmenoval, nebo jaký byl?"

,,Stilesi, výherci Hladových her jsou trosky, ať to tak vypadá nebo ne. Podívej se na Petera, jasně je to docela v pohodě člověk, to nepopírám ale tohle není čistě on. To jak se chová a jak vypadá před tebou je úplně něco jiného od osoby kterou vážně je. Ať je mým otcem kdokoli nechci to vědět." Možná tvrdila jednu věc a myslela si druhou, můj nos však do téhle záležitosti absolutně nepatřil.

,,Teď jsem si vzpomněla že jsem ti chtěla dát tohle." Promluvila Malia po značné chvíli ticha.

,,Tam v aréně budeš potřebovat vědět pro co bojuješ, a já myslím že tyhle pro tebe něco znamenají, Kapitol však povoluje pouze jednu památku tak si zvol správně." Vysvětlila mi Malia vkládajíc mi do rukou dva drahocenné předměty, které jsem si odvezl z mé domoviny. Hodinky jenž v sobě ukrývaly fotografii mých přátel a prstýnek jenž se ve Scottově rodině dědil po generace.

Oba předměty pro mě byly velice drahocenné a já váhal který z nich byl pro mě ten důležitější.

,,Jak jsi poznala že Kira byla ta pravá?"

,,Huh? Odkud ta otázka plyne?"

,,Ten prstýnek, je to zásnubní dar od mého nejlepšího přítele, do teď jsem ho oficiálně nepřijal a tak váhám..."

,,Kira a já jsme se spolu poznaly na plese, byl to její zásnubní ples, kapitolští rádi slaví úplně všechno. A to i domluvené zásnuby, na kterých jí jejích snoubenec měl označit před zraky mnoha očí." Označení omegy alfou bylo něco intimního, byl to první, vážný, projev náklonnosti mezi daným párem a jeho provádění bylo mnohdy provázeno spoustou komplikací. Neuměl jsem si představit že bych někdy něco takového byť jen viděl natož zažil na vlastní kůži před zraky desítek osob.

,,V té době jsem byla zbrusu nová módní ikona a tak mě Kiřina matka najmula pro design jejích šatů a osobně mě pozvala na tuto "oslavu." Kdybych znala detaily toho programu jsem si jistá že bych tam nešla."

,,Ale ty jsi šla a Kiru zachránila?"

,,Heh, víš že ani ne? Ta holka v sobě má bojovného ducha, věděla co se mělo stát a tak se na to i připravila. Její nehty byly ten den stokrát ostřejší než kdejaké ostří a nůž, který ukrývala u sebe v podvazku byla jen pojistka. Poté co svému snoubenci vyškrábala oči utekla se mnou pryč. Neznala mě ale, její srdce jí prý říkalo že jsem představovala to bezpečí které v tu chvíli potřebovala. Já jsem se do ní zamilovala v ten moment kdy se na jejích rukou objevili první známky krve toho hňupa."

,,Wow."

,,Stilesi každý to má jinak, vždy však poznáš to jestli člověka miluješ a pokud ti tvé srdce říká že ten kluk je ten pravý nebo ne."