If you stay alive (probíhá oprava příběhu)

🍸𝚂𝚎𝚍𝚖𝚊́🍸

Po chvíli kterou se mou mohli strávit se pokusil všechny vyhnat jistý mírotvůrce požádal ho Theo o ještě jednu minutu kterou mu sice s odporem vážně dopřál. "Stilinsky, dnes jsi mi ukázal že jsem ti celou tu dobu nehorázně křivdil a já se ti chci omluvit za všechno co jsem o tobě kdy řekl a co jsem ti kdy provedl." Na chvíli jsem se pozastavil, a zamyslel jsem se zda to celé myslel jako vtip nebo ne, ale nehodlal jsem to zjišťovat. "Theo, tvé omluvy si sice vážím, ale myslím si že oba moc dobře víme že já po žádné takové netoužím, narozdíl od jednoho malého kluka který se s tebou snažil celé dopoledne spřátelit."

Brunet sklopil pohled a odvětil, "Neboj já slibuju že se mu omluvím ale nejdřív, na, tyhle bych ti rád daroval ale upozorňuji tě, jsou jedinečný a pro mě dost vzácný, takže je nerozbij." Pak se jen otočí a odchází z místnosti. Ještě před tím než se za ním stihnou zavřít dveře pokoje podaří se my za tím zakřičel, "Postarej se prosím o Li-ho, dokud se nevrátím."

Poté rozevírám dlaň a zjišťuji co pro toho kluka mohlo být tak cenného. Po tom zjištění jsem se nemohl skoro nadechnout díky obřímu přívalu vzlyků.

V mé dlani se nacházeli starožitné kapesní hodinky, byly nádherné drobné symbůlky na nich byly ručně dělané ale to nebylo to všem spočívala jistí jedinečnost, tu dodávala hodinkám až maličká fotka. Drobný černobílí obrázek který pořídila Margaret když jsme kdysi společně slavili Theovy narozeniny. Ten den byl nezapomenutelný, všechny starosti jakoby rázem někam zmizeli  a my se konečně bavili tak jako kdyby jsme nepocházeli z dvanáctého kraje. Bylo to spíš jako by jsme byly normální děti, neomezení Kapitolem, nesužovaní hladem a jinými životně důležitými každodenními povinnostmi.

Ze vzpomínání které bylo až moc bolestné, Stilese vyrušil pevný stisk na jeho rameni a hlas, který by rozeznal všude. "Stilesi? Co tě to napadlo?" Ta věta sice byla položená jako otázka ale i přesto oba moc dobře věděli že znění odpovědi znal Scott až moc dobře,"Prostě jsem to nemohl dopustit," tu větu Scott slyšel už mockrát a pokaždé si našel cestu k jejímu významu v dané situaci. I tentokrát důvod chápal ale nemohl si ho připustit.

"Scotty, já vím že si tuhle situaci budeš asi vyčítat a proto tě teď žádám o to abys to nedělal, tam v aréně plné zabijáků a jiného nebezpečí budu potřebovat volnou mysl zaplněnou pouze hezkýma vědma který mě budou hnát dál a dál, a to tak dlouho dokud nevyhraju."

Brunet věděl že přeháněl když řekl že vyhraje ale to ostatní byla pravda. Nehodlal se utápět v myšlenkách na Scotta jak se hroutí jako před dlouhou dobou Stilesuv otec, nechtěl aby kdokoli ze Scottových sourozenců musel zažít to co on, pomalu ale jistě hladovět, zabíjet zvěř holýma rukama, mrznout ve vánicích jen proto aby dokázali uživit jejich rodinu. 

"Přeci jen stále se budeš vdávat a já nehodlám dopustit to že by jejich šaty šil někdo kdo nepochází z rodu Stilinských." Poté co mladík dořekl co měl na srdci, poprvé od odchodu Thea zvedl pohled. Před ním nestál pouze Scott, jehož pohled byl snad poprvé za celou tu dobu co se znali nečitelný, ale i Melissa, Scottova matka a snad jediná doktorek žijící ve sloji.

Pohled na ni byl zničující, připomínala mu totiž jeho matku, její obličej byl nepřirozeně bledý a celá se třásla, jinak ale najevo své city nedala. Její pohled byl jako ledovec, její oči sice byly rudé a plné slz ale ani jedné nedovolila najít si cestu ven. To vše byla ale jenom přihlouplá hra, představení kde se každý z herců musí pevně držet skriptů a to tak dlouho dokud se za nimi nespustí opona. Vše to byl jen pouhý herecký výkon který si lidé osvojí ve chvíli kdy jde o dobro jejich milovaných. "Stilesi, chtěla jsem aby s tím Scott ještě rok počkal ale když se teď nacházíme v té to situaci,  nehodlám mu s tím bránit."

Scott skryté pobídnutí dokázal z věty pochopit a tak nebylo velké překvapení když udělal to co si nacvičoval již minimálně stokrát. Poklekl si na jedno koleno a z e šňůrky kterou již několik dnů nosil okolo svého krku sundal snad to nejcennější dědictví které jeho rodina měla.

"Stilesi, znám tě již celou věčnost a za tu dobu se mé city k tobě mnohokrát změnili, neboj můžu tě ujistit že to bylo vždycky pouze k dobrému.  Všechny ty drobné i velké změny mě přivedli až do bodu kdy jsem si konečně uvědomil to že miluji to jak dokážeš najít krásu v maličkostech to jak dokážeš vždy najít cestu k pomoci ostatním, ať to stojí cokoliv a především jsem si uvědomil že miluji tebe celého.  Uvědomil jsem si že chci abych tě měl na vždy po svém boku a proto se tě teď chci zeptat, vezmeš si mě a strávíš tak se mnou zbytek našich životů?"

Veškerá slova se mi zadrhla v krku. Tohle nemohla být pravda já a Scott, to přeci nedávalo naprosto žádný smysl, vždyť o mě nikdy neprojevil nějaký extra zájem nebo jsem byl prostě jen zaslepený vizí mého nejlepšího přítele s někým kdo mu mohl přinést úplně jiný život?

Všechny ty přiblblé hádky s Tarou o tom že na mě Scott kouká majetnicky nebo že se na mě usmíval ve škole jsem bral prostě jako popichování mě z její strany ale teď když jsem se nad tím zamyslel, byla to pravda. A kdybych začal přemýšlet nad hodinami strávenými společně v lesích... sakra já jsem ale pitomec, vždyť si lidi okolo mě musí myslet že jsem absolutně slepí.

"Scotty já tohle nechci, nechci aby si vyčkával na to že se ti vrátím z arény živí a nebo ještě líp jako ten samí člověk. Budu muset zabíjet lidi, stane se ze mě zrůda. A vážně nevěřím tomu že bych se mohl vrátit živí, sám si to viděl tam na pódiu vedle mě stál Derek Hale, po nehorázně dlouhý době i má dvanáctka silného zástupce."

"Stilesi máš pravdu v tom že má dvanáctý kraj konečně silného splátce ale oba moc dobře víme že Hale to není. Viděl jsi to gesto, oni ho nevěnovali jemu ale tobě, výherci devět a devadesátých hladových her a mému snoubenci. Ne člověku ze kterého se stane zrůda." Scott se na chvíli pozastavil a pak pokračoval. "Ať už tam v aréně uděláš cokoli, pro mě budeš pořád ten dokonalej kluk, kterej mi už nespočetně krát zahráli život. A proto chci aby sis tohle vzal a až se vrátíš počkám na tvé rozhodnutí." Bez čekání na jakoukoli odpověď, daroval Scott mladšímu z dvojice pusu na čelo a poté opustil místnost bez jakéhokoliv dalšího slova.

"Co já jsem to sakra za blbce!?"  Vypadlo ze mě v domění že jsem byl už jediná osoba v místnosti, z té myšlenky mě ale rychle vyvedlo pokárání od tmavovlasé ženy. "Stilesi, nadávání ti zaprvé nesluší a zadruhé se ani nehodí do pusy omegy."

Ani jsem se nestresoval s nějakým obkecáváním nebo omlouváním se a prostě jsem spustil. "Jak by ses asi tak chovala ty v takovéhle situaci. Sakra vždyť já jsem ještě včera dopoledne byl úplně normální kluk, žádný obětováváni se, žádný děti kterým jsem slíbil střechu nad hlavou a už vůbec žádný podělaný zásnuby! Nic z toho pro mě ještě včera neexistovalo. Sakra vždyť já jsem ani nedokázal postřehnout kdy jsem se mu začal líbit!" Ani jsem nestihl zbystřit kdy ke mě přišla, ale to mi bylo stejně jedno, hlavní bylo to že tady byla a její paže mě svírali v pevném sevření.

"Stilesi, broučku já vím že toho je teď na tebe hodně a proto chci  aby si teď zapomněl na všechno co se nebude týkat Hladových her, dobře?" Zašeptala a já byl absolutně zaražený, to jí snad najednou nezajímalo že ty zásnuby měli být s jejím synem?

"Stilesi, ty zásnuby, já vážně jsem chtěla aby počkal aspoň ten rok protože podle mě stále nejsi na takové úvazky připravený. A neber to špatně, vím že jednou budeš za jisté úžasný manžel ale nechci aby to bylo v nejbližší době. Je to ode mě svým způsobem sobecké protože vám odpírám štěstí ale abych pravdu řekla za posledních několik let jsi mi nehorázně přirostl k srdci a to až tak že jsem tě začala považovat za své dítě. Dítě které si zaslouží ještě několik ,minimálně měsíců, kdy budeš dělat pouze to co chceš ne to co musíš.

Stilesi myslím si že máš ještě čas, život ti do cesty přimetl dospělost a zodpovědnost až moc brzy a já chci aby si měl v životě aspoň kus svobody kdy nebudeš na nic vázaný." Na chvíli ztichla kvůli hluku za dveřmi a poté pokračovala. "To dítě, neboj v tvé nepřítomnosti se ujistím že bude v bezpečí."

Doufám že se vám dnešní kapitola líbila a budu ráda za jakýkoliv ohlas.🌻