If you stay alive (probíhá oprava příběhu)

➹TŘICET DEVĚT➹

Jediné zprávy, které splátci dostávají, se obvykle týkají seznamu zabitých. Tu a tam se ale ozvou trumpety a následuje nějaké oznámení. Obvykle jde o pozvánku k hostině. Pokud na soutěžící doléhá nedostatek potravy, tvůrci her sezvou splátce na občerstvení někde v blízkosti Rohu hojnosti, aby vyprovokovali další boj. Někdy na soutěžící čeká skutečná hostina, ale občas jim poskytnou jen starý bochník chleba, o který se strhne hromadná bitka. Nešel bych tam kvůli jídlu, ale byla by to vynikající příležitost vyřídit pár konkurentů. Z nebe k nám doléhá hlas Claudia Templesmithe, který gratuluje šesti zbývajícím splátcům. Nezve nás však na hostinu. Místo toho říká něco velice matoucího.

,,Došlo ke změně pravidel her." Změna pravidel her? Už to samo o sobě bylo naprosto nečekané, protože žádná pravidla vlastně neexistovala. Kromě tedy toho, že nesmíme po šedesát vteřin sestoupit z kovové plošiny, a nevysloveného pravidla, že nemáme jíst jeden druhého.

,,Tímto novým pravidlem je to že za vítěze mohou být prohlášeni oba splátci z jednoho kraje, zůstanou-li naživu jako poslední." Claudius se odmlčí, jako by věděl, že chvíli trvá, než jeho slova pochopíme, a vzápětí je opakuje ještě jednou.

Pomalu mi dochází význam jeho slov. Letos mohou vyhrát dva splátci. Pokud pocházejí z jednoho kraje. Oba mohou přežít. Oba můžeme žít. Než se stačím zarazit, volám nahlas Derekovo jméno.

Zakrývám si dlaní ústa, ale můj výkřik už se rozletěl po okolí. Obloha černá a slyším, jak začíná kvákat sbor žab. Idiote! napomínám se. Taková pitomost! Nehybně čekám, až les ožije útočníky. Pak si uvědomuji, že skoro nikdo nezbývá.

Derek byl navíc s největší pravděpodobností stále spojencem profíků, v tuhle chvíli mu však může dost vážně jít o krk. Jediná další dvojice v celé aréně jsou shodou náhod profíci z druhého kraje Al a Stužka.

,,Dereku, vydrž prosím, hned tě najdu." Šeptám do větví doufajíc že mě snímá některá z kamer.

Vím, že kdybych se dívala na tyto hry v televizi, okamžitě bych odsoudila každého splátce, který by se neprodleně nespojil se svým krajanem. Dává přece smysl, aby se navzájem chránili. A vzhledem k tomu, že jsme milenci stíhaní nepřízní osudu, absolutně nemám na vybranou, pokud se chci dočkat ještě nějaké pomoci od sponzorů.

Milenci stíhaní nepřízní osudu... Derek brnkal na tuto strunu po celou dobu. Proč by jinak tvůrci her oznámili tak neslýchanou změnu pravidel? Možnost dvou vítězů byla umožněna jen tím, že naše „romance" získala takovou popularitu u diváků a její ukončení by poškodilo úspěch her.

Díky mně to není. Mně se jenom podařilo Dereka nezabít. Ale ať už Derek dělal v aréně cokoliv, musel přesvědčit publikum, že tím usiluje o moje přežití. Vrtěl hlavou, aby mi zabránil vyběhnout k Rohu hojnosti. Dokonce i s profíky se určitě spojil proto, aby mě ochránil. Vychází najevo, že Derek pro mě nikdy nepředstavoval nebezpečí.

Při tom pomyšlení se usmívám. Spouštím ruku a zvedám tvář do měsíčního svitu, aby ji mohly snadno zachytit kamery.

...

Všichni kdo v aréně nadále přežívaly byly nebezpeční lidé, jediný člověk kterého jsem se bát nemusela byla Luca a to jen pouze pokud se odpojila stejně jako Cedar od své smečky splátců. Na splátce z Jedničky byla zvláštní, neútočila pouze přežívala jak se sem do arény vůbec dostala nemám popravdě vůbec tušení.

Všichni ostatní pro mě představovaly jasné nebezpečí, dvojice z Dvojky, která teď nyní zajisté oslavovala a dost možná naháněla mého krajana a Nikols, chlapec který nyní musel planout hněvem. Stačil jediný den, kdyby našel Cassidy o jeden jediný den dřív mohl s ní teoreticky vyhrát hry a odjet s ní i malou Rin domů. To se však nestalo a on teď představoval stejné nebezpečí jako celá smečka profíku z počátku her.