If you stay alive (probíhá oprava příběhu)

🍂Č𝚝𝚟𝚛𝚝𝚊́🍂

Ráno Stiles vstal dost brzy ale to mu nevadilo, byl na to již docela zvyklý a také měl docela na pilno. Musel schovat veškerý alkohol protože to večer nestihl, jeho otec při dnech sklizně sice nikdy nepil ale Stiles nehodlal nic riskovat.

Když hodiny v obývacím pokoji ukazovali osmou hodinu ranní měl už Stiles uklizeno a dokonce měl i připravenou snídani. A proto se brunet rozhodl vzbudit všechny obyvatele domu, nejdříve probudil jeho otce potřeboval aby se dal před polednem ještě do kupy a tak mu chtěl poskytnout co nejvíce času.  Pak probudil blondýna který se rozvaloval přes celo šířku postele.

Čas letěl rychle, snídaně u ošoupaného dubového stolu, proběhla docela svižně a hlavně potichu, Stilesův otec se  prakticky celou dobu držel za hlavu a lil do sebe co nejvíce té odporné a především drahé břečky, které říkal kafe.
Tak nějak to Stiles čekal ale nepočítal s tím že spotřebuje veškeré zásoby které za posledních pár let udělal a tak aby ze sebe nevydal nějakou kousavou poznámku, které by později litoval, naházel do sebe co nejrychleji jeho snídani a vypadl pryč z domu. 
Menší výlet nabídl i Liamovi ten ale odmítl s tím že by se rád zastavil za nějakým jeho kamarádem a popravdě uhádnout to že myslel Thea, nebylo nijak namáhavé, stačilo pouze zmínit jeho jméno a bylo to, celí se začal červenat.

Zbyla spousta času sběr se konal až v jednu hodinu a proto brunet ani na okamžik neváhal o tom že by zamířil na místo které mu bylo posledních pár let více než domovem. A tím místem byl les, přesněji obří vykotlaná díra v jednom z obřích stromů které rostou na úpatí Půlměsíční skály, jediné překážky která dělí les dvanáctého kraje od obřích zelených polí třináctého kraje.

Pro Stilese to bylo to nejmilejší místo ze všech, právě tam se poprvé dal do řeči se Scottem.  Stilesovi bylo tenkrát pouhých třináct když potkal o rok staršího hocha který stejně jako on byl zahnán povinnosti postarat se o hladové krky.

Bylo to docela pochopitelné když tenkrát spojili své síly, Scott naučil bruneta jak klást různé pasti nebo jak správně očistit kožešiny aby na nich nezůstal přebytek masa a Stiles na oplátku naučil jeho společníka jak lovit za pomoci luku a taky jaké plody jsou jedlé a jaké ne.  Trvalo to jen pár měsíců než se z jejich spojenectví stalo pevné přátelské pouto.

Byl tam, hned pod skálou sbíral borůvky a čekal na drobného bruneta, vysoký mladík s trochu křivou čelistí a havraními vlasy.

Jen co spatřil Scott jeho přítele na jeho obličeji začal zářit obří bělostný úsměv."Stilesi co tady děláš," Zamručel Scott.

"Přišel jsem setřást myšlenky na mého ožralého otce a na to jak do sebe už od rána lije snad litry té hnědé břečky. Věřil bys tomu, celoročně ho zásobuji obřím množstvím alkoholu, kterej samo sebou není zadarmo, protože je jinak jako osina v prdeli a potom v den sklizně vypije něco za co bych mohl skoro pořídit kozu nebo ovci." Scott byl moc dobře obeznámen s tím jak to u Stilese doma chodí a chápal jeho hněv ale znal svého bruneta až moc dobře na to aby věděl že jeho vztek nepotrvá dlouho anebo aspoň ne když bude v jeho přítomnosti on. "A co nějaké novinky drobku, něco nového nebo třeba zajímavého?"

"Já jsem si asi adoptoval dítě," procedil skrze nově objevený úsměv Stiles.  Zato Scottovy se zkřivil úšklebek věděl totiž že takové věci byl Stilles schopný, párkrát se to i málem stalo ale nikdy to netrvalo dlouho, nejdál to dotáhl s Tarou, která ho prakticky začala brát jako svého bratra. "Stilesi teď mi řekneš co přesně tím myslíš."

Hned co brunet začal odříkávat příběh z předešlého dne, začal tmavovlasý litovat chvíle kdy si radši ošetřit tu drobnou ranku namísto toho aby šel s brunetem.