If you stay alive (probíhá oprava příběhu)

♛TŘICET TŘI♛

Přede mnou se rozprostírala pláň sněhu. Ano byla to nekonečná zásoba vody a také docela dost jistě jistá ochrana před ostatními splátci ale co mě tahle privilegia budou stát? Skoro jisté nachlazení a dost jistě záblesky z minulosti. Nic jiného mi však nezbývalo, v jarní krajině se pohybovala smečka profíků s Derekem takže tudy cesta nevedla. Jít přes střed byla svým způsobem sebevražda a jiný způsob jak se dostat dál nebyl.

,,Tak jo, nashledanou jaro, zase se setkáváme zimo." Mumlal jsem si pod vousy před tím než jsem si na sebe navlékl silnou zimní bundu. A do flašky nabral několik hrstí sněhu. Určitě by bylo skvělé ten sníh někde převařit, bohužel žádné prostředky jsem na tento čin neměl.

Pomalu a klidně, nabádám se. Lokám si a polykám jeden doušek vody. Chvíli čekám. Pak si dám další. Během následujících dvou hodin postupně vypiji celé dva litry. A pak ještě dva když si konečně uvědomím že jsem měl vody dostatečné množství začnu pátrat po čemkoli co by mohlo byť jen trochu připomínat přístřešek. Ne úkryt ale přístřešek, tady v zimě každý můj krok během několika minut zakryl jemný poprašek padající z nebes a nikdo mě tak nemohl vystopovat. Opadané břízy vypadaly ve sněhové přikrývce úžasně, jako přístřešek mě však moc nelákaly a tak jsem šel dál.

Šel jsem celé dva dny pouze s krátkými přestávkami na jídlo nebo na odpočinek ve formě krátkého sezení na fólii , která udržovala mé tělo v teple i přes krátké chvilky nic nedělání. Třetí den už pro mě byl vážně náročný, přišlo mi jakoby mě veškeré teplo už dávno opustilo, stejně jako síla a dobrá nálada.

,,Pokud nám neublížíš, můžeš se u nás schovat." Uslyšel jsem z jista jasna ženský hlas plný starosti. Nikoho jsem však neviděl.

,,Neboj se, neblouzníš." Zazněl znovu ten samí hlas.

,,Kdo a kde jsi? Pokud nehodláš ublížit ty mě já nehodlám ublížit tobě." Snažil jsem se nepanikařit, bohužel únava a celé dny chůze v téhle pustině mě dokonale rozhodily.

Z tajemné osoby ve sněhové pustině se vyklubala Cassie, těhotná omega z jedenáctky. Bylo obrovským překvapením že to dotáhla až takhle daleko, pět dní a stále nezraněná, zdravá a v teplém úkrytu.

,,Jak dlouho už tady bydlíš?" Potřeboval jsem vědět, její příbytek ve skále totiž vypadal jako místo ve kterém by bydlely profíci a ne omega jíž skoro dělalo problém se ohnout.

,,Od druhého dne, pár dní dozadu jsem tu ještě měla společnost, mám tušení že se však už nevrátí." Prozradila mi Cassie a já bloumal nad tím kdo s ní asi tak trávil své dny v aréně.

,, Je ti dostatečně teplo nebo mám přitopit?" Snažila se být pohostinná já se však nemohl dívat na to jak moc jí dělaly některé pohyby potíže.

,,Ne v pořádku, je tady příjemně. Jak je tobě? Vypadáš docela unaveně." Snažil jsem se jí neurazit, když vám někdo nabídne přístřešek a teplo neměly byste do něho rýpat.

,,To bude tím že jsem už tři dny skoro nespala. Od chvíle kdy mě opustil Nikols, malá začala řádit jako posedlá. Určitě jí musí chybět, stejně jako mně." O ničem takovém jsem u nenarozených dětí ještě neslyšel ale nehodlal jsem jí nijak stresovat a tak jsem pouze pokýval hlavou a začal si rozkládat můj černý spací pytel.

,,Pověs mi co všechno jsi prožil před tím než si vkročil do zimního rajonu." Vypadlo najednou z Cassie po několika hodinách ticha. Snažila se mě nechat spát, oba jsme však viděly že se mi to ani přinejmenším nedařilo.

,,Heh, no moc toho nebylo. Po skončení odpočtu na začátku her jsem se rozeběhl pro tamhleten batoh," ukázal jsem na zelený kus látky," slušná věcička docela dost výhodná do začátku her. Stejný nápad měl však kluk z devítky, chvíli jsme se o ten batoh přetahovali, nejspíš by i vyhrál kdyby se mu do zad nezabodlo ostří holky z dvojky."

...

,,Wow, všichni tu bojují o život a já se tu ukrývám jako krysa." Vypadlo ohromeně z Cassie jen co jsem dovyprávěl zážitky z posledních pár dní. Nemohl jsem jinak než se pokusit jí tuhle myšlenku dostat z hlavy.

,,Všichni svým způsobem bojujeme o život, ty narozdíl od všech ostatních bojuješ o dva životy. To malé stvoření v tvém břiše se samo neubrání minimálně ještě tak šest let a ty už teď děláš úžasnou práci."

,,To máš nejspíš pravdu, jen bych byla ráda kdyby mě nechala aspoň chvíli spát a já tak mohla fungovat na sto procent." Usmívala se má nová přítelkyně na své kulaťoučké břicho.

,,Prý pomáhá mít u sebe někoho dalšího, být přitulený k tělu někoho dalšího. Mělo by to uklidnit tebe i to malé." Vzpomněl jsem si na jedenu z několika rad, které maminka dávala těhotným omegám u nás ve dvanáctce. Bylo dost časté že byl plod v neklidu a to z nejrůznějších důvodů. Od hladu nositele až třeba po brzký příchod na svět, kterému každý kdo se v tomto oboru pohybuje, snaží co nejvíce vyhnout.

,,Pojď sem, jsem si jistý že se sem vejdeme oba dva." A tak jsme usnuly, dvě znavené duše společně kráčejíc do říše nočních můr.