If you stay alive (probíhá oprava příběhu)

🌾𝚃ř𝚎𝚝𝚒́🌾

S tím oba chlapci opustí hlavní budovu. Mladší z chlapců pronásleduje staršího a snaží se sním držet krok bohužel se mu to moc nedaří, a to hlavně díky tomu že starší z dvojice stále přidává na rychlosti. Když už musí mladší z dvojice sprintovat aby vůbec viděl jeho společníka zařve aby Stilese zpomalil.

"Stůj! ... já už nemůžu."

Stiles se ohlédne na Liama a vrátí se k němu.

"Co tě to popadlo!?" Zasípal mladík. "A kde jsi sakra sebral takovou fyzičku?!"

Stiles by rád vysvětlil blondýnovi jeho činy, bohužel neměl na něco takového čas. Už od jejich odchodu z hlavní budovy měl totiž pocit, jako by je někdo sledoval. Moc dobře věděl jak nebezpečný jeho kraj po setmění byl. Proto se brunet pohyboval tak aby pronásledovatele setřásl ale teď když byla jeho snaha zmařena, nevědomostí jeho nového přítele, rozhodl se pro jediné řešení které mu v tu chvíli přišlo na mysl. Lovecký nůž u sebe narozdíl od luku nosil každý den celí den. Byla to totiž jediná zbraň u které si byl jist že by jí žádný z mírotvůrců nedokázal najít, vzhledem k tomu že jí měl schovanou ve speciálním pouzdře ve vnitřní straně kalhot.

Stiles sáhne do kapsy u kalhot a zní vytáhne svůj lovecký nůž a pořádně se zaposlouchá. Je ticho jediné co je slyšet je jemné ševelení větru. Nikde nic až najednou z opodál stojícího stromu sletí tmavá postava, postava s nemalou zásobou nadávek zůstala ležet díky bolesti na zemi.

Stilesovi byl jistý hlas povědomí a proto se vydal k jeho majiteli, vše dělal samozřejmě pomalu. Jeho krok se skoro podobal plížení se hladového vlka a jeho snaha krýt mladšího svým tělem působila jako snaha matky vlčice.

Když se mladíci přiblížili tak dostatečně blízko aby rozpoznali tvář jejich pronásledovatele, brunet se vztekem udělal pár kroků a s až nehoráznou ladností poklekl na hruď starostova syna a přiložil mu ostří jeho nože ke krku. Ostří čepele musel na svém krku brunet moc dobře cítit ale díky tomu že znal Stilese moc dobře nic si z daného pocitu nedělal.

"Máš štěstí že jsi nešikovný a že není větší tma protože ti můžu bez jakékoli starosti slíbit ležel bys přinejlepším dva týdny ležel v péči doktorů." Ať už si to Stiles uvědomoval či nikoli jeho hlas byl ledový jako kra.

"Stilinski buďme realisti, ty bys neublížil ani mouše tak přestaň." Mladíkův arogantní By Stilese normálně jen více naštval tentokrát tomu ale bylo jinak, v Theově hlasu totiž brunet vycítil strach. A jeho hlas nebyl to jediný znak jeho strachu, dalším bylo chvění jeho těla a také zrychlený dech. Brunet byl zkrátka spokojen s reakcí mladšího a tak jen slezl z mladšího hrudníku, opět se zbytnou dávkou ladnosti a skrze zuby procedil,"Hele, nemám na tebe náladu ani čas tak co chceš?" Mladší z brunetů se s trochou problémů vyhrabal na nohy a odpověděl, "Chtěl jsem vás doprovodit domů, přeci jen je tma a vy dva jste jenom omegy." Stiles začínal chápat o co šlo, ten malej kretén měl v plánu zalíbit se Liamovi. Nebo aspoň to tak působilo, vzhledem k tomu že Theo Stilese domů nedoprovodil domů minimálně rok.

"Theo, není ti špatně nebo máš něco špatného v plánu?" Zavrčení které se ozvalo od jeho osoby mi dalo najevo že ho uráží jaké mám o něm mínění ale kdo by mi to zazlíval po tolika negativních zážitcích s ním.

"Hele klidně nás teda doprovoď když máš teda i potom co se teď stalo, pocit že nás nedokážu ochránit ale pokud budeš mít nějaký blbý poznámky nebo mi tady Liam bude připadat jakkoliv nesvůj přísahám ti že mi tvůj ksicht poslouží jako malířský plátno." Na to jsem se rozešel a potichounku jsem se snažil odposlouchávat rozhovor který probíhal mezi těma dvěma. Li byl ze začátku hodně zdrženliví ale po chvíli se značně uvolnil. Občas jsem zaslechl úryvek jejich rozhovoru, ale ani tak jsem nevěděl  o čem se v danou chvíli bavili. Párkrát jsem zaslechl mé jméno ale to jsem se snažil ignorovat  a radši jsem si pozoroval oblohu pokrytou nekonečným množstvím hvězd.