If you stay alive (probíhá oprava příběhu)

♣︎TŘIADVACET♣︎

Po docela dost náročném tréninku nás konečně v táhly do docela malinké místnosti. Jediné co v ní bylo byla sada šesti lavic s úzkou mezerou na procházení a silné kovové dveře na konci uličky.

Jakmile za kovové dveře vešla splátkyně z šestky otevřeli se dveře kterými jsme všichni přišly. Během chviličky vedle mě konečně zaujal své místo Derek, rudý, udýchaný a pokrytý ne jednou modřinou.

,,To jste se museli porvat zrovna teď?,,

,,Nikdo se nerval, jen jsem dostal pár výchovných a navíc určitě je lepší dostat pár ran teď než a za pár hodin když okolo mě začnou lítat všelijaký stylisti a Kira.,, Měl sice pravdu v tomhle ohledu zapomínal však na to že Peter byl stejně tak můj trenér jako jeho a neměl by mě tak ochuzovat o možné rady a informace.

Vznášela se mezi námi napjatá atmosféra, ta vydržela tak dlouho než se místností ozvalo hlasité ,,Alfa Hale, dvanáctý kraj. ,,Snaž se nebo ti nakopu zadnici hned co budu znát tví skóre.,, Zažertoval jsem, jeho koutky dokonce lehounce cukly, možná se i usmál v tom výhledu mi však zabránilo cvaknutí dveří do tělocvičny.

Když se po docela dost dlouhé době konečně ozvalo hlasité ,, Omega, Thomas Stilinsky, dvanáctý kraj,, musel jsem se dvakrát nadechnout před tím než jsem se odvážil vkročit za mohutné dveře pečetící mojí účast v aréně.

Jen co jsem do tělocvičny vešel všiml jsem si nově vybudovaného balkónku na němž líně posedával tucet kapitolanů.

- Má hezkej ksichtík - To byla jedna z mnoha poznámek davu.

,,Máš deset minut na to předvést své dovednosti, ve chvíli kdy si budeš myslet že tvé dovednosti byly dostatečně ukázány smíš odejít támhle tou chodbou.,, Procedil panovačně vysoký muž v krvavě rudém obleku s velice pohrdavým pohledem.

Já nehodlal marnit ani o sekundu více prohlížením si ho, musel jsem teď předvést něco co by všechny ty lidi přimělo povstat z vypolstrovaných židlí. No ta tak, Stilesi, mysli!

Luk, ano to byla moje nejsilnější dovednost. Bude to ale stačit k ohromení těch lidí? Nezbývá mi nic jiného než to zkusit.

Luk z kapitolu jsem měl v ruce poprvé, byl to chladný kus kovu dostatečně těžký na to aby se nad jeho váhou zarazila kdejaká Alfa. Natáhl jsem tětivu luku a povolil jsem. Terč jsem sice trefil, od jeho středu jsem se však ani při nejmenším nepřiblížil. Z balkónku jsem zaslechl sborový smích následovaný povídáním si o tom jak letošní hry určitě nezvládnou být lepší než ten a nebo ten ročník.

Všichni včetně vysokého muže se obrátily na nově přicházející hostinu lahodně vypadajícího jídla. Mou pozornost nejvíce zaujal dort obří dort s ochmýřenou veverkou v životní velikosti. Nevím co mě to popadlo, natáhl jsem tětivu s novým šípem a během pár sekund se v celou místností ozval vystrašený křik. Já však pohlcen spokojeností ladnou poklonu a s dostatečně hlasitým a dosti jedovatým ,, Díky za vaší pozornost,, jsem odkráčel pryč z tělocvičny.