If you stay alive (probíhá oprava příběhu)

♚TŘICET ČTYŘI♚

Thomasi!, No tak, Thomasi, vstávej! Je to jen noční můra." To byly slova která mě vytrhla z napohled bezesného spánku. Adrenalin v krvi a pot po celém mém těle však říkal něco jiného.

,,Thomasi, no konečně, už jsem se bála že se neprobudíš." Oznamovala mi vystrašeně dívka sklánějící se nade mnou. Kdo ví jak dlouho jsem zápasil s noční můrou a děsil tím omegu, která už tak měla dostatečné potíže se stresem. ,,Nemluvil jsem ze spaní že ne?"

,,Mluvil? Thomasi, ty jsi křičel, jakoby tě na nože braly! Snažila jsem se tě probudit hrozně dlouho ale ty pořád nic." Pravila Cassie s pohledem který jasně říkal že věděla o čem můj sen, tedy spíš noční můra byla. Já však nevěděl jsem zda jsem chtěl vědět co přesně se mi zdálo. Mozek to musel určitě vytěsnit s určitým záměrem.

,,Jak daleko jsme od jiných krajů?"

,,Thomasi. Jestli o tom potřebuješ s někým mluvit tak jsem tady." Vypadala jakoby můj sen chápala, což byl o důvod víc k tomu abych se v téhle věci nehrabal.

,,Ne to je v pořádku. Víš jak daleko jsme od jiných krajů?"

,,Tvým tempem tak tři možná čtyři dny, nepřetržité cesty od podzimu a si dva nebo tři dny od jara proč?"

,,Měli bychom se dát do pohybu, profíci se podle mě brzy rozhodnou prohledat to tady a ve chvíli kdy se tak stane, nechci abychom byly poblíž." Oba jsme věděli že bylo správné být neustále v pohybu, tušili jsme však že cesta nebude vůbec jednoduchá.

,,A kam bys chtěl chtěl zamířit?" Nervózně se otázala.

,,Podzim zní jako lepší volba, v jaru jsem hledal celé dny jakoukoli známku vody a nikde nic. V podzimu se však bude dost špatně skrývat, v bílém oblečení budeme velice víraní ale to není tak hrozné jako nedostatek životu nutných potravin." Zvažoval jsem nahlas naše možnosti, když tu mě to trklo. ,,Kam šel vlastně Nikols? A proč tě tady nechal?"

Vyděl jsem rozpaky v jejích očích něco jí rvalo na kousíčky. ,,Šel pro mě vyhrát hry." Odpověděla však klidně. Ještě se to nestalo bylo však povolené zabít sama sebe a tak mi došlo co tím Cassie myslela. Nikols hodlal vyvraždit všechny v aréně kromě Cassie a následně ukončit svůj vlastní život. ,,Pověz mi váš příběh, prosím."

Cassie vypadala nerozhodně i přesto však začala vyprávět.

,,Pocházím z části jedenáctky kde se sbírá a zpracovává hroznové víno. Moje rodina není vůbec zámožná a tak jsem kvůli tomu nechala vhodit své jméno do osudí víckrát než by bylo člověku milé. Mám tři mladší sourozence, všechny omegy, vždy mi chtěli pomáhat tím že by do osudí nechaly přihodit jejich jména, to jsem však nehodlala dopustit." Mít mladšího sourozence, dělal bych to samé. Musel někdy Scott zvýšit své šance v osudí? Určitě ano, před tím než jsme společně začali lovit ale co potom? Ano prodej masa a kožešin házel hodně ale přeci ne tolik aby tam jeho jméno nebylo aspoň dvojnásobně to co by mělo.

,,Když jsem se dala dokupy se Sutterem moc se toho ohledně mé situace nezměnilo ale Sutt mi se vším pomáhal, najednou jsem měla o koho se přít při honu za potravou a tak. V té době mi bylo čtrnáct jemu šestnáct a byly jsme do sebe šíleně zamilovaní. Když jsem zjistila že jsem těhotná skoro jsem zapomněla jaké to je bát se, před pár týdny se však veškerý můj strach vrátil a byl rázem dvakrát takový."

,,V ten den se v jedenáctce něco stalo, že jo? Něco co Kapitol nechtěl ukázat zbytku Panemu."

,,Když vylosovali mé jméno začali se na náměstí ozývat nejrůznější protesty. Všichni věděli že jsem neměl sebemenší šanci na to vyhrát hladové hry. Sutt rozzuřil zuby nehty se snažil dostat ke mně a ochránit mě, ale mírotvůrci mu to překazily.

Všechny lidi které na náměstí byly zastrašili. Nikdo se za mě nepostavil tak jako ty za svou kamarádku."

,,Oni to vystřihli ze záznamu Sběru." Cass jen přikývla a pokračovala dál.

,,Jako druhého vylosovaly Nikolse, nevím zda to byla náhoda nebo jen krutý způsob jak potrestat mého přítele když na něj jiným způsobem nemohli ale ať to bylo jakkoli zasáhlo to nás to všechny. Nikols byl a je jeho nejbližším přítelem, vždy stál po jeho boku a když jsme se dali s Suttem dokupy, stal se mým přítelem také. Potom co jsme opustili náš kraj, jsme spolu skoro přestali mluvit. Myslela jsem si že trávil celé dny v tělocvičně ale to byla pravda z poloviny, tu druhou část trávil plánováním toho jak mě odsud dostat živou." Vysvětlila mi a já pochopil že nemělo cenu jí přemlouvat.

,,Takže tady hodláš zůstat že?" Odpovědí mi bylo krátké přikývnutí, oznamující mi že plánování cesty s mým novým spojencem nemělo sebemenší smysl. To však neznamenalo že jsem jí hodlal okamžitě opustit.