Vzácná krev ✓

II. Oslava

"Těší mě" pousmál se.

Stále jsem na něj tupě zírala. Nedokázala jsem od něj prostě odtrhnout zrak. Najednou do mě nenápadně šťouchla Mika.

"Řekni něco." tiše mi rozkázala.

Tak jsem spustila a nenapadlo mě nic lepšího než: "Ehm..Ahoj...Já...já se omlouvám."

"A za co?" Josh vypadal zaražený mou omluvou.

"No za moje koktání." odpověděla jsem.

"Nad mojí krásou koktá spousty nádherných dívek." přejel po mě pohledem a začal se tiše smát. Jeho smích zněl nádherně. A přitom tak nevinně. Až jsem se z toho začala smát i já.

"Lidičky, asi vám zkazím vaši zábavu, ale bude zvonit." vyrušila nás Mika.

Otočila jsem se ni. "Tak jdem. Těšilo mě, Joshi."

"Někdy příště Parv." zaskočil mě a odešel.

"On ti řek Parv?" divila se Mika.

"Kde na to přišel?" přemýšlela jsem. Ale uvnitř mě se cosi ohlásilo a říkalo mi, že se mi to líbí. Ten hlásek měl pravdu. Líbilo se mi to.

Poslední hodinu jsme měli společnou. Biologie s Joshem. Stále se po mě otáčel. I přes Syrýnu. Sedla si vedle něj a snažila se ho balit. Byla z toho až trapná.

Zakoukala jsem se na něj.

"Slečno Danielsová. Kde se vyskytují bakterie?" a sakra.

"Pane Headbricku. Vyskytují se všude." odpověděla jsem na jeho otázku a ještě se usmála. Pak jsem dělala, že píšu do sešitu, abych se zbavila jeho sokolího pohledu.

"Příště slečno Danielsová dávejte pozor."

"Jasně." řekla jsem potichu.

Nikdy nedávám pozor, a teď, když je tu Josh, je to ještě težší.

Koukla jsem na Miku. Urputně se snažila vepsat do sešitu vše, co bylo na tabuli. Biologie jí totálně nešla.

"Miko? Co po škole někam zajít? Třeba na kávu?" vyrušila jsem ji.

Švihla po mě pohledem. Bylo jasné co si myslí: "Hele. Po škole uvidím, mám práci." pronesla sladce a začala dopisovat, co vynechala.

Šli jsme k jejímu autu.

"Parv, co si zajít do kina? Na kávu se mi nechce, nemám na ni chuť."

"Kino? Taky dobrej nápad. Ale na co chceš jít?" Její odpověď mě vduchu rozesmála.

Přimhouřila na mě oči a pomalu řekla: "50 odstínů šedi." Nebránila jsem se. Sedly jsme tedy do auta a vyjely.

"2 lístky na 50 odstínů šedi, prosím." kupovala jsem je já. Mika měla plné ruce mega popcornu a Coca-coly.

U filmu jsme se nasmály.

Miku napadlo parodovat každou scénu a hlavně ji bavily ty "žhavější", kde mi tvrdila, co vše můžou zvorat.

Takže jsem z filmu znala jen jména hlavních osob.

Z popcornu jsem měla opravdu málo, nechtěla mi ho dát. Prý pro moji fyzičku. V těláku jsem údajně dost hbitá a rychlá než předtím tak abych si to nepokazila.

Film skončil a my vyšly z kina do auta.

Bylo asi 17:32 a už se stmívalo. Vyjely jsme ke mně.

Celou cestu jsem měla zvláštn pocit, jako by nás to červené auto, co jelo za náma, sledovalo.

"Miko? Nepřijde ti že nás to auto sleduje?"

"Jaký?"

"To červený přece."

"Je to jen další auto, jako to moje či jiný." ukamenovala mě, usmála se a pohladila mne po ruce. Ale moc mě neuklidnila.

"ÁÁ, jsme tady." řekla, když parkovala na naši příjezdovou cestu.

Dům byl tmavý. Nikdo tam nebyl. Mika zamkla auto a šli jsme k nám.

Vešla jsem dovnitř.

"Teto?!" hledala jsem ji. Kde by mohla být? Nikam moc nechodí.

Mika se začala řehnat. Otočila jsem se na ni a přimhouřila oči.

V tu chvíli se všechno rozsvítilo, do vzduchu vyletěly konfety a ozval se řev: "Všechno nejlepší!!" Přestala jsem leknutím dýchat.

V tom davu jsem rozpoznala jen Masona, Ricka a pár spolužáků. Teta byla schovaná za kuchyňskou linkou. Jen vylezla, nic neříkala.

"Páni lidi! Vy jste mě zaskočili." začala jsem se smát.

Oslava probíhala hezky. Všichni mi popřáli k dvacetinám a dali malí dárečky.

Převážně přánička a různou bižuterii.

Od Masona jsem dostala krásný stříbrný náhrdelník s mým jménem, od Ricka náramek s příveskem s velkou 20, od Miky zase božské legíny s motivem tygra a od tety nový mobil.

Při debatě s Rickem, kdy jsme probírali chování veverek, celý Rick, jsem na zahradě zahlédla pohyb. Vymluvila jsem se a odběhla tam.

Všude byla tma. Za mnou zapraskala větvička a někdo mě chytl za rameno.