Vzácná krev ✓

XXIII. Otec

Až narazíte na * tak si pusťte písničku :D A nebo od začátku, ale od * to je lepší :D

Došli jsme k nádhernému zelenému domu s třemi patry. Takový domek jsem v životě neviděla. Byl prostě úžasný. (viz. Média) Kousek opodál byla menší ohrada, ve které se pásli dva nádherní ryzáci.

Nejistě jsem zaklepala na dveře a čekala na reakci. O nedlouho se dveře otevřely a mezi nimi stál muž s prošedivělými vlasy v obnošené košili a starých džínech.

Když nás spatřil, přimhouřil oči a prohlédl si nás velmi nepřátelským pohledem od hlavy k patě.

„Ehm." Odkašlala jsem si. „Hledám Iana Denielse." Usmála jsem se na něj a on ještě víc nakrčil obočí.

„Kdo ho hledá?" Jeho hlas byl dost hrubý a nepříjemný, až jsem na něj omylem zavrčela. Naštěstí jen tichounce. Kaidan ke mně otočil hlavu a zašeptal: „Klidni ty svoje ženský hormony." Pak se usmál a otočil se zpět na toho muže.

„Ptal jsem se, kdo ho hledá." Muž zvýšil hlas a podezíravě se na mě koukal.

„Hledá ho jeho dcera." Procedila jsem skrz zuby a modlila se, aby tenhle nepříjemný chlapík nebyl můj otec. Opravdu bych ho nevstála. To jeho chování je odpudivé.

Ale ve chvíli, když jsem mu odpověděla, jeho obličej ztuhl a bylo vidět, že zadržel dech. Muž se podíval do okolí, jako by zkoumal, jestli nás někdo nesleduje.

„Pojďte dál." Zašeptal a uhnul, abychom mohli projít.

Vešla jsem do útulné vstupní haly. V rohu místnosti se nacházel počítač, uprostřed se skvěl nádherný prostorný zelený gauč s proskleným stolkem a zeď naproti němu byla zdobena obrovskou plazmovou televizí. Nežije si zrovna špatně. Vše bylo sladěné do zelena.

„Máte nádherný -„ Chtěla jsem se na muže otočit, avšak v té chvíli se kolem mě ovinuly silné paže a on si mě přitáhl k sobě.

„Ach, Parvati. Nechtěl jsem Vás opustit, ale musel jsem." Zamrmlal do mého trička.

Jen jsem tam stála jako solný sloup a čekala, jak se události vyvinou. Kaidan nás pozoroval a na tváři mu hrál úsměv. Podívala jsem se na něj a přimhouřila oči, až se z toho zasmál.

Po chvíli se ode mě Ian odtáhl, ale stále mě držel za ramena na délku paží.

„Jsi nádherná po matce, takže po mě máš mé chování. Tak to je skvělé." Zasmál se a já taky. Stále se mi díval do očí a vypadalo to, jako by se kochal pohledem na mě. Nemohu říci, že to bylo nepříjemné, ale spíše nepřirozené. V tu chvíli jsem však cítila radost za nalezeného otce.

„Co si dáte? Mám tu džus, kávu, vodu,..." Spustil Ian po té, co mě pustil a odvedl nás ke gauči.

„Stačí džus, tati." To oslovení jsem si vychutnávala. Konečně jsem měla aspoň jednoho člena rodiny. Musela jsem přemýšlet nad tím, jestli je taky Hark V nebo ne. Po kom jiném bych to měla? Po matce?

Ian se na mě zvesela usmál a vydal se pryč, tipuji, že do kuchyně.

Kaidan se usadil vedle mě a uchopil mojí ruku do své.

„Jak se cítíš?" Podíval se mi do očí a v těch jeho zářily plamínky zvědavosti. Naklonila jsem hlavu na stranu a prohlížela si ho.

„Ani nevím. Mám z toho takové smíšené pocity." Zašeptala jsem a objala ho. Potřebovala jsem cítit něčí blízkost. Do nosu mě udeřila Kaidanova kolínská s kapkou limetky. Na krku jsem si hrála s jeho krátkými oříškovými vlasy a čekala na otce. Ten se v obýváku objevil za několik sekund.

V každé ruce nesl jednu oranžovou hustou tekutinu a podal nám je.

„To jsou džusy z pomeranče. Oblíbený tvé matky." Smutně stáhl rty do úzké linky a podíval se k zemi. Nevěděla jsem, co dělám. Uchopila jsem jeho ruku do své a on se na mě tázavě podíval. Jen jsem pokrčila rameny.

„Tati, ti koně venku jsou tvoji?" Chtěla jsem s ním mluvit a trochu odvést od tématu Má matka.

„Ano. Jedna ryzka, ta menší, je Fairy. Ta druhá je o něco mohutnější a vyšší, a to je Emula."

„A kde jsi je vzal?"

„Koupil jsem je jako hříbata. Jsou to dvojčata."

Musela jsem se nad jeho radostí usmát. Vypadalo to, že jeho vášní jsou koně. A že tyhle dvě klisny opravdu miluje.

„Asi máš rád, když je něco vzácné, že?" Začala jsem se smát nad svojí myšlenkou. Můj táta je vzácný Hark, jeho dcera je vzácnější Hark V a on chová koňská dvojčata, také vzácnost.

Začal se smát se mnou a jen přikyvoval. Takto jsme se bavili všichni tři dobré dvě hodiny.

Pak ale byla nuda. Jen jsme seděli a dívali se na televizi. Rozhodla jsem se, jít se podívat na koně. Mám je ráda a v dětství jsem u nich trávila spousty času. Zvedla jsem se a protáhla, z toho dvouhodinového sezení jsem byla celá ztuhlá. Z věšáku jsem si vzala svoji bundu a vyšla do nádherného jarního bezvětří.

*Do tváře mě okamžitě praštily paprsky slunce, které osvětlovalo celou louky. Zatočila jsem doprava a vydala se k nádherné bílé ohradě za Ianovými klisnami.

Přeskočila jsem ohradu a opřela se o ni. Asi pět metrů ode mě se pásla vysoký, statná klisna. Podle popisu to bude určitě Emula. Takže ta klisna za ní, co má malinkou ponožku na levé přední noze, musí být Fairy. Byla nádherná. Jeho dlouhá hříva vlála v mírném větříku, který se tu začínal ukazovat.

Rozhlédla jsem se po ohradě a narazila na menší přístřešek a kůlničku. Proč jsem si jich dříve nevšimla? S největší pravděpodobností nejdou od domu vidět.

Přešla jsem přes ohradu a obě dvojčata se na mě podívala. Nadále se ale věnovaly pasení.

Dveře od kůlničky byly zamčené visacím zámkem. Porozhlédla jsem se a všimla si, že jedno dřevo, které tvořilo část stěny kůlničky, je mírně povolené. Zatáhla jsem za něj a našla malý stříbrný klíček.

Otevřela jsem kůlničku a naskytl se mi pohled na krásná sedla v mnoha barvách. Natož, že otec vlastnil 2 klisny, tu bylo minimálně 6 sedel. Vzala jsem jednu uzdu a vybrala si nádherné fialové sedlo. Ještě jsem drapla pár mrkví. Vše jsem položila na ohradu a kůlnu zamkla. Klíček jsem vrátila na své místo.

Mrkve jsem schovala do kapsičky na sedle, a jednu si vzala do ruky. Přešla jsem k Fairy a zamávala před ní mrkví. Pak jsem se vydala k sedlu a klisna mě následovala jako pejsek. Osedlala jsem ji a vyhoupla se do sedla.

Naskytl se mi z jejího hřbetu nádherný výhled. Otočila jsem ji a pobídla do cvalu. Během sekundy nabrala nejvyšší rychlost a jedním ladným krokem přeskočila ohradu.

Na zem dopadla neslyšně, jako myška. Na nic jsem nečekala a pobídla ji k lesům. Cválaly jsme loukou, kolem nás prozpěvovali ptáčci a všude létali motýli. Byl to obrázek jako z pohádky.

Doběhly jsme k lesu a Fairy na můj povel zastavila. Ohlédla jsem se a podívala na dům, kde se právě nacházel táta a Kaidan. Pohladila jsem Fairy po krku a pobídla ji do lesa.