Vzácná krev ✓

V. Trénink

Když jsem vyšla před dům, stál tam Josh u svého auta. Ale kde se tu to auto vzalo? Josh hleděl přímo na mě. Spíš se do mě vpíjel.

"Sedej." Ozval se.

Přišla jsem tedy k němu a sedla si do auta. To se rozjelo.

"Hele Joshi, škola je na druhou stranu?" zarazila jsem se.

"Já vím, jedeme ke mně."

"Nemyslíš, že to už je trošičku moc?" vykulila jsem na něj oči.

"Bože na co myslíš?!" začal se smát.

"Tak jak si to mám teda představit?"

"Jedeme ke mne trénovat. Mám tam tělocvičnu, dobře se tam trénují dovednosti." Tak takhle to je. Oddychla jsem si a zabořila se do sedadla.

Josh se stále usmíval, bylo mi jasné proč. Přemýšlel nad tím, co jsem nadhodila.

Nudila jsem se. Začala jsem si hrát se svým prstýnkem.

"Joshi?"

"Ano?"

"Jak poznám, že je někdo Hark?" nadhodila jsem.

"Harka poznáš podle specifického pachu." Nadechl se. "Je to taková příjemná nasládlá vůně." Protočila jsem panenky. Beztak se nadechl jen proto, aby cítil můj pach. Nasládlá vůně, pach, Hark. Kristepane toho je. A to jen za jediný den.

Zbytek cesty - dlouhá zase moc nebyla - jsem proseděla a přemýšlela nad tím, co mi řekl teď a taky doma. Taky jsem přemýšlela nad mými rodiči. Co se jim asi stalo? Kdyby žili, tak by byli se mnou. Zesmutněla jsem. Ale ne na dlouho.

Josh přijel k velkému staršímu domu. Další domy byly asi 100 metrů daleko. Okolo byl nízký lesík. Jako z nějakého filmu. "Jsme tady." usmál se na mně. "Nějaký starý ne? Ani nevím, že tu takový dům je." "Ano, je jich tu víc. Tohle je náš rodinný." Teď jsem se na něj usmála já. Vyšel z auta a šel mi otevřít dveře. Stihl to dřív, než jsem se vymotala z toho proradného bezpečnostního pásu. "Madam." pronesl parodicky a ruku natočil směrem k domu. "Děkuji, pane." oplatila jsem mu parodicky.

Otevřel velké dřevěné dveře. Před námi se objevila obrovská hala. "Páni, zvenčí to nevypadalo tak veliký." Koukala jsem všude kolem s otevřenou pusou. "Pojď. Jdeme do tělocvičny." Chytil mě za ruku a propletl si se mnou prsty. Nebránila jsem se, naopak to bylo velmi příjemně. Užívala jsem si ten pocit. Sešli jsme po schodech, prokličkovali chodbami a pak se před námi objevily velké dveře. Tělocvična. Josh mě pustil a otevřel. Nechal mě jít první.

Tělocvična byla gigantická. Byly tu i další místnosti. Přemýšlela jsem, co by mohlo být tam. "V těch levých dveřích jsou sprchy a tam, napravo, je nářaďovna." Jako by mi četl myšlenky.

Trénovat jsme nejdřív začali s drápy. Vytahovat, zatahovat, vytahovat, zatahovat. Pořád dokola. Nebylo to zase tak těžké. Pak jsem ale s nimi musela bojovat. Vůbec mi to nešlo. Kdykoliv jsem proti figuríně nezpevnila ruku při úderu, Josh mě pokáral. Nakonec jsem byla více poškrábaná já než figurína. "To stačí." Ozval se Josh a chytl mě za obě zápěstí. Ruce mi obrátil dlaněmi nahoru. Pak se mi zahleděl do očí. Po zádech mi přejel mráz. "Radši uhýbej. Bude to lepší, než aby si se zabila sama." Začal se usmívat. Stoupl si za mě a chytl moje ruce. "Drápy." Rozkázal a tak jsem vystrčila drápky. "Levou ruku máš slabší, jelikož si pravák. Takže se jí snaž spíše bránit než udeřit protivníka." Poté moji levačku zvedl a skryl mi s ní hlavu. "Takto to bude mít protivník horší tě dostat." Ucítila jsem jeho nádech. " A pravačkou bojuj. Snaž se pomocí jí zasáhnout krk. Protivníka rychle odrovnáš." Znovu mi dal názornou ukázku. Pak mě bleskově otočil, aby mi viděl do očí. "Rozumíš?" Jen jsem kývla. "Fajn."