Vzácná krev ✓

X. Objasnění

Po tréninku jsem se šla osprchovat a převléci. Rozhodla jsem se to všechno říct Mice. Stále si sice nejsem jistá, jestli je to dobrý nápad, ale nechci před ní mít tajnosti. Nebaví mě jí lhát.

"Ahoj, Miko." Oslovila jsem ji, když mi zvedla mobil. "Jé, Parv. Jak se ti daří?" ozvalo se z telefonu. Šlo poznat, že je opravdu ráda, že jsem jí zavolala. "Ujde to... Hele Miko, potřebuju s tebou mluvit," nadechla jsem se, "Co třeba v baru? Okolo osmé?" Nabídku okamžitě přijala a položila to. Takže dneska se jdu bavit! Po dlouhé době!!

"Ahoj." Ozvalo se ode dveří. Ten sladký hlas jsem poznala okamžitě. Rozběhla jsem se a skočila přímo na Joshe. Nečekal to a zapotácel se. Já ho objala nohama a dlouze ho políbila. "Dneska jdu s Mikou do baru. Chci jí všechno říct." Řekla jsem Joshovi a malinko pozvedla koutky. Znejistěl.

Zaraženě jsem se na něj koukala. "Parv...je to opravdu nutné? Není nejlepší, aby někdo, kdo není Hark, o nás věděl." Řekl nejistě a pustil mě.

Odstoupila jsem od něj o krok a zkřížila si ruce na prsou. "A co Mikael? Ten o nás taky ví, ale Hark není. A ... ano, je to nutné. Nebaví mě lhát své nejlepší přítelkyni." Zvýšila jsem na něj hlas.

Josh polkl a pozvedl koutky do úsměvu. "Dobře ... ale chci tam být taky. Nebudu s vámi, ale poblíž. Tak, aby si mně Mika nevšimla." Zajásala jsem a znovu ho políbila. Opřela jsem si čelo o jeho a zašeptala: "Děkuju."

Zakručelo mi v břiše. "Tady máme hlad." Zasmál se Josh a vydal se dolů. "K obědu bude rýže s kuřetem!" zakřičel na mě už ze schodů. Hmm ... kuře. Miluju kuře.

Byl čas vyrazit do baru. Oblékla jsem si riflové šortky, bílé tílko a na to bílý svetřík. K tomu jsem si oblékla lodičky na vysokém podpatku. Lehce jsem se nalíčila a vlasy si dala do vysokého culíku.

Usmála jsem se na sebe do zrcadla. "Je čas vyrazit." Povzbudila jsem se a vydala se k autu, které mi Josh půjčil. S Mikaelem jsou už v baru.

Nasedla jsem do auta a vyrazila.

Mika stála před barem a netrpělivě přešlapovala. "Tady jsi! Máš 5 minut zpoždění." Vytkla mi, ale usmívala se. Takže si ze mě jen utahovala. "Promiň. Znáš to. Zácpy." Usmála jsem se na ni a objala ji. "Můžeme?" zeptala jsem se, ale už jsem stála ve dveřích baru. Kývla.

Posadily jsme se do rohového křesla, abychom měly klid.

"Tak, chceš o něčem mluvit. Tak spusť." Vyhrkla na mě Mika, když popíjela první sklenici burbonu. Nadzvedla jsem obočí. Mika mi to oplatila úsměvem od ucha k uchu a znova se napila. "Já čekám." Řekla a podupla nohou, aby mi dala najevo, že je netrpělivá.

"Chtěla jsem ti říct něco důležitého," polkla jsem, "co bys měla vědět. O mně a o Joshovi." Sklopila jsem pohled. Mika se zadusila burbonem. "Jsi těhotná?!" zvýšila na mě hlas.

"Cože?! Nee!! S Joshem .... Ne, nejsem." Teď jsem se málem zadusila burbonem já. "Je to něco hodně nezvyklého a děsivého. Teda, jak pro koho." Pozvedla jsem koutky do úsměvu. Mika nadzvedla obočí.

Až teď jsem si uvědomila, že na mě někdo kouká. Nenápadně jsem pootočila hlavu a všimla si Joshe, jak sedí s Mikaelem u baru a popíjí alkohol. Mikael si povídal s nějakou menší brunetkou. Josh tam jen tak seděl a zíral na mě. Věděla jsem, že poslouchá. Díky tomu jsem ještě víc znejistěla.

Jak ji to mám říct? "Už vím, proč jsem nikdy nevyrůstala s rodiči." Řekla jsem a zavřela oči. "Oni je zabili." Polkla jsem na sucho a koukla se na Miku.

Ta vyprskla svůj burbon na sedadlo vedle. "Cože?! Kdo?" ztišila se, aby nás nikdo neslyšel. "Lovci. Ti, co loví i mně a Joshe." Řekla jsem a znovu zavřela oči."Lovci? Jako lovci lidí?" Mika byla úplně mimo. "Nech mě to doříct všechno, možná to pak pochopíš." Pohladila jsem Miku po ruce a napila se burbonu. Přikývla a já začala.

"Ten den, co jsem měla oslavu. Josh se objevil na mé zahradě a řekl, že mi musí něco ukázat. Šla jsem tedy s ním, ale napadli nás lovci. Bránili jsme se a nakonec jsme je zabili, "Mika zadržela dech, "a poté mi Josh vysvětlil, co se stalo a kdo jsem já. Kdo jsme my." Mika na mě zírala a já hluboce dýchala.

"Patřím do nějaké rasy nadlidí, Harků, kteří jsou rychlejší, silnější, hbitější a mají lepší smysly. Plus máme drápy." Položila jsem dlaň na stůl a vysunula drápy. Ty dlouhé štíhlé drápy, které jsem milovala. Mika jen tupě zírala, asi toho na ni bylo moc. "Já jsem speciální Hark. Údajně se dokážu proměnit celá v jaguára, ale to se mi ještě nestalo. A i Josh je takový." Podívala jsem se na Miku a pohladila ji po ruce.

Vypila celý zbytek burbonu na ex a zahleděla se na mě. "A co Klara? Ona byla taky..." "Ne, to ne. Ale s největší pravděpodobností ji lovci zabili." Napila jsem se burbonu a snažila se udržet slzy tam, kde mají být. Chtěly ven, ale to jsem já nechtěla dovolit.

"No, myslím, že dnes toho na mě bylo moc. Asi už půjdu." Pronesla Mika, vzala si svoji kabelku a odešla z baru. Na stolku mi nechala jen dvoudolarovou bankovku. Doufám, že nikomu nic neřekne...a že se jí nic nestane.

"Všechno jsem slyšel." Přisedl si vedle mě Josh a objal mě okolo ramen. Políbil mě na čelo a já si opřela hlavu o jeho rameno.

"Co když to někomu řekne? Co když si něco udělá? Co když to nezvládne?" vychrlila jsem na něj a otírala si hřbetem ruky slzy, které mi stékaly po tváři. "Moc otázek... Nech ji, ať si to přebere v hlavě. Dej jí den, dva." Pronesl tiše a líbl mě do vlasů.

Lehce jsem kývla hlavou a kopla do sebe zbytek burbonu tak, jako Mika před chvílí. "Půjdeme?" otočila jsem se na Joshe. Přikývl a společně jsme odešli do chladného kalifornského večera.

----------------------------------------------------------

Tak kapitolka je na světě. Doufám, že se líbí :D

Co myslíte, zachovala se Mika správně, když se dozvěděla realitu? Jak byste reagovali vy? Co myslíte, že se odehrajte v dalším dílu? :)