Vzácná krev ✓

XIII. Hledání

Opravdu vám všem děkuji :) Netušila jsem, že tu bude přes 1K shlédnutí (!!) Děkuji mockrát, ohromně mě to potěšilo :3
-------------------------------

Seděla jsem na posteli, v uších sluchátka, a poslouchala písničku I bet my life. Za okamžik přijede Josh, Kaidan, Mark a ještě nějaký jiný Hark a vyrazíme na cestu. Náš plán zněl jednoduše: Dojet na místo určení, najít dokumenty o Davidovi a vrátit se zpět. Hluboce jsem se nadechla a uslyšela troubení. Už jsou tady.

Vstala jsem, mobil se sluchátky jsem hodila na postel a vzala si svoje dýky Sai a pistol ráže 9 milimetrů. Doufám, že nebudou potřeba.

V autě mi nechali místo spolujezdce. Nasedla jsem a políbila Joshe. „Ahoj." Řekl Josh. „Ahoj." Odvětila jsem mu a zároveň pozdravila naše tři posily. Jediní, koho jsem neznala, byl světlovlasý klučina s oříškovýma očima. „Parv, toto je můj bratr Liam Harnett." Oznámil mi Mark. S Liamem jsem si potřásla rukou a vyrazili jsme.

***

Dorazili jsme do luxusní čtvrti, vcelku podobné té, kde bydlí Elizabeth. Josh zastavil blízko vysokého panelového zařízení, které sloužilo jako kanceláře. Náš cíl, James Clark, měl být údajně v těsném kontaktu s Davidem Missem. Otočila jsem se na kluky vzadu a začala jim říkat náš plán: „Takže. Za hodinu má celá budova odpolední přestávku na oběd. Ta přestávka potrvá hodinu, což by mělo být dost času. Já s Joshem a Kaidnem vyrazíme do Jamesovi kanceláře, kterou prohledáme a najdeme jakoukoliv spojitost s Missem. Mark s Liamem budou hlídat vchody, jestli někdo nemíří do kanceláře nebo do 30. Patra, kde je náš cíl. Pokud tam kdokoliv půjde, pokusíte se ho zdržet a zavoláte nám na vysílačky. My se už postaráme o zbytek. Jasné?" Upřela jsem pohled na Liama. Vypadal vyděšeně. Jen přikývl. „Říkám, jasné?" zdůraznila jsem svoji otázku. „Jasné." Odpověděli mi všichni zároveň.

V autě jsme čekali jen 5 minut, než se celá budova začala vyprazdňovat. Pak jsme vyšli do akce. Já s Joshem jsme vešli dovnitř. Těsně za námi se držel Kaidan a poté i bratři Harnettovi. Všichni se tvářili neutrálně, abychom nebudili nezvyklý dojem. Opustila jsem Joshe a zašla na recepci.

„Dobrý den, jdu navštívit svého otce." Usmála jsem se na blonďatou menší sekretářku, která mi laskavě úsměv oplatila. „Samozřejmě. A jakpak se jmenuje?" zeptala se mě a naklonila hlavu na stranu. „Frank Monroe." Bylo to naplánované do puntíku. Jediný Frank Monroe z 30. patra měl dospělou dceru. „Ach, Frank. Jistě. Počkejte zde." Ukázala mi na židli u výtahu.

Sedla jsem si a čekala, dokud nedojede výtah a já nevyužiji chvilky sekretářčiny nepozornosti a proklouznu společně s Joshem, který stál kousek ode mě a flirtoval s nějakou dívkou, a s Kaidanem sedícím vedle mě. Mark s Liamem se vytratili. Všichni jsme dělali, že se neznáme.

Ozvalo se cinknutí a pak se z výtahu vyhrnulo asi deset lidí. Ladně jsem mezi nimi proklouzla. Joshovi netrvalo moc dlouho a stál vedle mě. Kaidan se proplížil, až když se dav mírně rozplynul. Zmáčkla jsem velkou 30 a výtah se rozjel.

V 30. patře bylo prázdno. Nikde ani noha. Skvělé. Hned jak jsme vystoupili z výtahu, tak jsme věděli, které dveře patří Clarkovi. Velké mahagonové dveře na konci chodby.

Ani jsme neklepali. Josh odemkl pomocí mé sponky a mi se ocitli v obrovské místnosti. Uprostřed stál obrovský stůl pokrytý snad tunou papírů. Pár židlí a spousty knihovniček a poliček, plné papírů a složek. A nemohla chybět ani prosklená zeď. Co to s ní všichni mají?

Já začala prohledávat stůl, zatímco Kaidan prohledával severní stěnu místnosti a Josh jižní. Na stole bylo plno papírů a účtů, ale nic pro mě důležitého. Otevřela jsem šuplík a našla kupu složek, seřazených podle jmen. Vzadu však bylo složka s nápisem JAMES CLARK. Proč by u sebe měl vlastní složku? Vzala jsem ji a otevřela. Na zem se svezlo asi 5 papírů plných jmen. Vzala jsem první z nich a podívala se na něj. Byl rozdělen do 4 sloupců. Jméno, datum, datum a jméno. Co to má znamenat? Projížděla jsem jména a zarazila se hned na začátku. Mark Harnett/25.7.1995/13.8.2016/Jack Hopkins. Cože? Projížděla jsem dál a našla takto i Joshovo jméno. Dokonce tu bylo i mé. Zjistila jsem, že první sloupec patří jménu, nejspíš Harka, a druhý jeho datum narození. Ale co znamená třetí a čtvrtý sloupec.?

Vzala jsem další spadený papír a zalapala po dechu. Jeden řádek byl vyznačen žlutě. Klara Denielsová/3.9.1976/15.4.2015/David Miss. „Joshi?! Kaidane?!" zvýšila jsem na kluky hlas. Okamžitě stáli u mě a pozorovali papír, co jsem měla v rukou. „Co to je?" zeptal se Kaidan. „Náš rozsudek smrti." Zašeptala jsem. „Koukněte. Klara Denielsová, jméno mé tety. 3.9.1976, datum jejího narození. 15.4.2015, datum její smrti a David Miss, její vrah. „ Sklopila jsem zrak. Josh mi vzal papír z ruky a všech pět rozložil na stole. Všechny postupně vyfotil a vrátil je zpátky.

„Parv, jsme tam i mi?" zeptal se mě Kaidan. Zadívala jsem se do jeho modrých očí a přikývla. „Já i Josh jsme tam byli napsaní. Tebe, Kaidane, jsem tam neviděla. Ale určitě tam někde budeš." „Nechci vás rušit, ale tohle je důkaz, že Clark spolupracuje s lovci. Takže tu někde určitě ještě něco bude." Řekl Josh a začal hledat tam, kde skončil.

Kaidan se koukl na hodinky. „20 minut do konce přestávky. Takže máme asi 10 minut, pak se musíme vyklidit." Přikývla jsem a pokračovala v hledání.

„Panebože!" zařval Josh a z rukou mu vypadl deník nebo malá knížka. Rychle jsem ji vzala ze země. „Co se stalo?" pozvedla jsem obočí a prolistovávala zápisník. „Strana 16." Zašeptal skoro neslyšně Josh a díval se z okna. Kaidan přišel ke mně, ale já ho odehnala s tím, ať pokračuje v hledání.

Konečně jsem našla stranu 16 a málem mi zápisník spadl z rukou stejně jako Joshovi. Začala jsem číst popsanou stranu.

Jméno lovce: Mikael Blake

Věk: 22 let

Výcvik (úroveň): expert

Mikael Blake byl nasazen do akce 2.5.2015 na sledování jeho cílů - Joshe Blakea a Parvati Denielsové - a stanovení termínu jejich smrti. Již v předchozích misích byl velmi vychvalován. Nasazen na doporučení Davida Misse. Ikdyž příjmení může plést, nejedná se o Harka.

„Takže tvůj brácha," ukázal Kaidan na Joshe, „je lovec Harků? To je skvělý" zasmál se Kaidan ironicky. Já tomu stále nemůžu uvěřit. Proč? Vždyť byl tak milý a hodný? Nikdy bych neřekla, že zrovna on bude náš nepřítel. To on řekl datum naší smrti. Ale nebyl zapsán jako vrah. Špinavou práci přenechá někomu jinému.

„Mám složku Davida Misse." Řekl Kaidan. Oba jsme se na něj otočili. „Fakt?" nevěřila jsem. „Jo. Je tu jeho datum narození, adresa, rodokmen, maturitní vysvědčení, prostě všechno." Kaidan prolistoval složku, aby nám ukázal množství papíru. „Není čas to fotit. Vezmi ji a jdeme." Rozkázal Josh a vydal se ke dveřím. Vyšla jsem za ním, s Kaidanem v patách.