Vzácná krev ✓

VII. Emoce

Budu vskutku ráda za každy coment a vote :)) ať vím, kdo moji povídku čte :D

Stále jsem seděla na gauči a vzlykala. Ach teto. Nechala jsi mě tu samotnou. Už jsem brečela dobré 3 hodiny. Josh mě stále poslouchal a pozoroval podlahu.

"Už to nevydržím." Otočil se na mě a jemně mě uchopil za bradu, aby si mě mohl natočit směrem k sobě.

"Promiň. Nejde to zadržet." Fňukla jsem a utřela si další slzy.

Nadechl se a zavřel oči. "Jde. Jde to." Pronesl tiše.

Zpestřila jsem. "O čem to mluvíš?" Jak to myslí? Emoce nejdou zadržet. Nebo jdou?

"Hark nemá jen fyzické vylepšení, ale i psychické. Ikdyž já tomu vylepšení neříkám." Poté udělal krátkou pauzu. "Můžeme vypnout emoce. Nebudeš nic cítit. Lásku, smutek, vztek. Ale taky jde vypnout jen 1 emoce. Jsi smutná. Vypni to. Vypni smutek." To bylo něco pro mě. Vypnout to. Všechno. Zabývat se jen zabitím toho parchanta, co zabil moji tetu.

"Jak? Joshi, řekni mi jak." Prosebně jsem se na něj usmála.

"Zavři oči a dělej vše, co ti řeknu." Kývla jsem a udělala to.

"Tak a teď mysli na Klaru. Na ten smutek. A ... vypni to. Prostě je to, jako bys našla spínač, a vypnula ho." Vybavila jsem si tetu, radostné chvíle z dětství i autonehodu.

A pak to vypnula. Prudce jsem se nadechla. Všechno bylo pryč. Zůstal jen vztek.

Otevřela jsem oči a zadívala se na Joshe.

"Ne. Parv to ne! Vypla jsi všechny emoce!" Vybafl na mě. Ironicky jsem se na něj podívala a políbila ho. Nic jsem necítila. Lásku, chtíč. Všechno bylo pryč.

Chytil mě za ramena. "Zapni je. Tak jak jsi je vypla, tak je zapni!" Rozkázal mi.

"Ne." Odsekla jsem a vstala.

"Parv." Slyšela jsem za sebou, když jsem odcházela.

Došla jsem do obchodu. Tyhle hadry na sobě nesnesu. Potřebuju něco lepšího.

Vybrala jsem si kožené legíny, upnuté černé tílko a kotníčkové černé boty bez podpatku. Zaplatila jsem a odešla.

Za rohem obchodu jsem se převlékla a udělala si culík. Staré oblečení jsem hodila do popelnice. Teď sehnat něco, čím je zničím. Čím je eliminuji.

Zamyslela jsem se.

Josh. Určitě bude mít nějaké zbraně. Ale bude se mě snažit zadržet. To mu nedovolím.

Fajn. Najdu lovce a vezmu si od něj všechny jeho zbraně. Ale jak ho najít? Urputně jsem přemýšlela. Musím ho nějak vylákat. Jak? Kruci, teď by se mi Joshova pomoc hodila.

Stála jsem za obchodem a přemýšlela na plánu. Pak mě to trklo. Vzpomněla jsem si na to tetování, co měl ten lovec na hlavě. Zezadu na krku měl vytetované Cristolo. To je jeden bar za městem. Možná tam najdu další.

***

V Cristolu byl klid. Sedla jsem si k baru a objednala si.

Jeden velkej týpek naproti mě pořád sledoval. Lovec. Určitě to bude lovec.