Vzácná krev ✓

XII. Dohoda

S Mikou jsme se usmířily a trávíme spolu vcelku dost času. Občas po mě chce, abych se proměnila. Trénuji to a už mi to jde dobře. Dokonce někdy i bez bolestivých křečí. Povšimla jsem si, že se mění i mé tělo. Jsem o trošku vyšší, svalnatější a změnila se mi barva očí. Moje milované kobaltové oči jsou ty tam a teď mám oči šelmy. Oči jaguára, jak tomu říká Josh. Zesvětlaly mi, mají nádech bílé a modré. Místo typické kulaté čočky je mám oválné jako kočkovitá šelma. Vidím i ve tmě. Přijde mi, že je toho na mě občas moc. S Joshem jsem trénovala boj zblízka a jiné bojové styly a začínám v tom být dobrá. Taky si přijdu živější, plná energie.

Dneska je velký den. Ozvala se nám kalifornská smečka Harků, kvůli tomu, že se doslechli o mně a mé proměně."Můžeme?" řekl Josh, když vešel do mého pokoje. Nevěděla jsem jak se obléct, tak jsem si vzala červené šortky, černou košili a černé boty na podpatku. Vlasy jsem si vyžehlila a namalovala jsem se tak, jak jsem to poslední dobou měla ráda. Cat eye makeup. Josh ke mně přišel zezadu a chytl mě za břicho. Přitáhl si mě k sobě a políbil mě na krk. "Dneska ti to sluší, lásko." Usmál se při polibku. "Ty taky nejsi k zahození." Zasmála jsem se a rozcuchala mu vlasy, které si předtím nageloval.

Popadla jsem kabelku a vyrazili jsme k jeho autu. Byla jsem nervózní. Sedla jsem si a zapásala se. Začala jsem zhluboka dýchat a upřeně sledovala cestu, zatímco Josh řídil. Pravou rukou mě hladil po stehně a uklidňoval mě.

Mířili jsme do luxusní čtvrti, kde se to hemžilo namyšlenými a sobeckými lidmi. Po chodníku chodili ženy, luxusně oblečené, s kočárky a kolem nich běhaly děti, které si hrály. Záviděla jsem jim jejich život. Nikdy nebudu mít rodiče, prarodiče, ani tety a strejdy. Nikdy nepotkám svoji rodinu. A nikdy nebudu vést bezstarostný život. Vždycky se budu muset ohlížet přes rameno, jestli mě někdo nesleduje a nesnaží se mě zabít. Sklopila jsem hlavu a zadržovala slzy.

A pak jsem si to uvědomila.  Lidé nejsou jako my, nýbrž my totiž nejsme lidi.

"Parv, všechno bude v pohodě. Sice nevím, co po nás smečka chce, ale určitě nám pomůže. Zbavíme se Davida Misse a život půjde dál." Usmál se Josh a jemně mě dál hladil po stehně. "Co jsi to říkal?" zvedla jsem hlavu a zadívala se na něj. Zaraženě se díval na cestu. "Kdo je David Miss?" upřesnila jsem svoji otázku a nadzvedla obočí. "David Miss? To je šéf lovců. Říkal jsem ti o něm předevčírem, ale očividně si mě neposlouchala." Nechala jsem to být a opřela se zase do sedadla. "Jsme tady." Oznámil mi Josh a zaparkoval u luxusního třípatrového domu. Na zahradě seděla starší, asi 30tiletá žena, s malým dítětem, a když si nás všimla, uchopila dítě do rukou a odešla do domu.

O chvíli později z domu vyšli dva mladí kluci, asi v mém věku, a zamířili k nám. Jeden byl vysoký jako Josh a měl modré oči a havraní vlasy. Druhý měl oříškové oči a vlasy stejného odstínu. S Joshem jsem vystoupila z auta. "Těší mě, jsem Josh Blake a toto je Parvati Denielsová." Představil nás Josh. Ten s oříškovýma očima se představil jako Kaidan Rowe a modrooký byl Mark Harnett.

"Pojďte za mnou." Usmál se na mě Kaidan a pokynul nám rukou, abychom vešli do domu. Dům nebyl úchvatný jen zvenčí, ale i uvnitř. Cestou do třetího patra jsme potkali asi 10 dalších Harků všech věkových kategorií a vzhledů.

Došli jsme do chodby s jedněmi dveřmi. Byly bílé a velké. Mark je otevřel a pokynul nám, abychom vešli. "Zde se, prosím, posaďte." Řekl Kaidan a ukázal na dvě krémová křesla naproti velkému stolu z bílého dubu. Kaidan s Markem odešli.

"Co bude teď, Joshi?" otočila jsem se na Joshe. Ten se ohlížel a zkoumal místnost. Všimla jsem si, že je zde jen 1 stůl a několik květináčů. Jinak spousta židlí. Asi kancelář alfy. "To nevím. Přijde alfa a řekne nám, proč nás pozvala. Hlavně se chovej slušně a s úctou. Je to alfa. Je nejsilnější z nás. Nechceme ji rozčílit, nebo si ji dokonce znepřátelit." Odpověděl mi a zdůraznil, jak se mám chovat. Kývla jsem a hlasitě polkla.

Otevřely se dveře a dovnitř vstoupil zástup lidí, vlastně Harků, v čele s alfou. Byla to žena okolo třicítky. Měla lehké líčení a vlasy upravené do elegantního drdolu. Modré šaty jí obepínaly štíhlou postavu. Za ní šli v závěsu Kaidan a Mark, poté asi dalších 6 Harků, včetně ženy, kterou jsem viděla na zahradě. Tentokrát bez dítěte.

Josh se postavil a já hned za ním. "Těší mě, jsem Elizabeth Whittová." "Já jsem-" chtěl říct Josh, ale Elizabeth mu skočila do řeči. "Vím, kdo jste." Usmála se na mě a posadila se do křesla u stolu. Kaidan s Markem si stoupli za ní k prosklené stěně, ostatní Harkové se usadili do křesel podél místnosti. "Mohu se Vás zeptat, madam, z jakého důvodu jsme tu?" začala jsem a Josh se na mě podíval s výrazem Zbláznila ses?!. "Prosím, říkejte mi Elizabeth nebo Eliz. A abych odpověděla na tvoji otázku, chci vám pomoci odstranit Davida Misse z cesty." Polkla jsem a pokračovala. "Proč? Doteď jste o mě a mého přítele nejevila zájem a najednou ano?" řekla jsem. Josh mě chytl za ruku a stiskl ji. Mám mlčet. Ale to neudělám. "Podívejte se, Parvati, opravdu bych se vámi nezabývala, jelikož žijete s vaším přítelem za hranicemi našeho území, ale ráda bych měla ve smečce někoho, jako jste vy. Slyšela jsem, že skvěle bojujete, a dokážete se rychle proměnit na jaguára. V naší smečce býval pouze jeden Hark V, a to byla má matka. Bohužel její gen jsem nezdědila." Odpověděla mi Eliz. "Takže vy nám chcete pomoci zabít Davida Misse a na oplátku chcete Parvati ve smečce? To ne. Parvati nebude v žádné smečce." Řekl tvrdě Josh a zatnul zuby. "Samozřejmě byste k nám přešel i Vy." Pokynula Eliz hlavou na Joshe. Ten už otvíral pusu, že něco řekne, ale já ho zarazila. "Stop. Joshi, přestaň." Otočila jsem se na Eliz a nadechla se. "Já k žádné smečce patřit nechci. Je to sice lákavá nabídka, ale dovolím si nesouhlasit. Malinko bych upravila naši dohodu. Pomůžete nám s Davidem a já vám občas vypomůžu, když mě bude potřeba."

Elizabeth se rychle postavila a plácla rukama do stolu. "Jak se opovažujete vzdorovat alfě?!" vyhrkla na mě. Pramen blonďatých vlasů jí vyjel z drdolu a splýval ji na levé tváři. S klidem jsem na ni pohlédla a zadívala jsem se jí do oříškových očí. Byly stejné jako Kaidanovi. Je možné, aby to byla jeho matka? Ale proč by se tedy jmenovala Whittová, a ne Roweová? Elizabeth si sedla a hluboce dýchala. "Omlouvám se." Zašeptala. "Nechci patřit k žádné smečce. Nesnáším, když mi někdo rozkazuje. Poslechnu jen vzácně. Zeptejte se Joshe." Otočila jsem na něj a usmála se. Úsměv mi oplatil a kývl na Elizabeth, že souhlasí. "Proto bude buď dohoda smrt Davida za moji výpomoc, nebo nic. Určitě bychom si dovedli s Joshem poradit sami." Řekla jsem s klidem a koukla znova na Joshe. "Dobrá tedy. Pomůžeme vám dostat Davida Misse, ale vy zůstanete v Kalifornii, abyste byly kdokoliv po ruce." S úsměvem jsem kývla a podala si s Elizabeth ruku.

Dohodnuto.