Vzácná krev ✓

III. Útok

Otočila jsem se a za mnou stál on. A ten jeho sladký smích.

"Překvapil jsem tě co?"

"Noo, trochu jo." Usmála jsem se.

"Trochu?" škádlil mě.

"Fajn. Tak docela dost." uznala jsem svoji porážku.

"A co tu děláš? Jak víš, kde bydlím?"

Pozvedl obočí. Malinko mu cukaly koutky. "Slyšel jsem tu tvoji kamarádku - Miku - jak se domlouvá s nějakým blonďákem a s... Rick mu myslím říkala."

"Jo, Mason a Rick."

"Kdo že?" nechápal.

"Kámoši." Mrkla jsem na něj. Přimhouřil na mě oči. Potom se mu rozšířily zorničky. Usmál se a tím odhalil své dokonalé zuby.

"Všechno nejlepší Parvati." Podal mi malou krabičku. Hezky zabalenou. Asi ji balili už v obchodě.

Otevřela jsem ji a v ní byl parfém Secret fantasy.

"Páni." otevřela jsem ústa v údivu.

"Já...děkuji moc." Obrátila jsem zrak zpátky k Joshovi.

"Musím ti něco ukázat." Pronesl a už mě chtěl odvést pryč.

"Počkej." Odsekla jsem. Zvedl jedno obočí, aby dal najevo zaražení.

"Na co?"

"No, já si musím odnést ten parfém." vymluvila se a odběhla do pokoje.

Schody jsem brala po třech. Obešla jsem všechny, kteří na schodech zavazeli, a zavřela se v pokoji. Když v tom se tu objevila Mika. Stihla jsem si akorát sednout na postel

"Ahojky. Kam si se ztratila?" vyzvídala. Ta je teda zvědavá. Znala jsem se s ní už "od kolíbky". Jak by řekla Klara. Proto jsem se začal převlékat.

"Ty někam jdeš?" znovu vyzvídala. Oblékla jsem si legíny od ní a k nim si vzala tričko Converse.

"Jo, jdu se někam podívat." odpověděla jsem jí s doufáním, že mi dá pokoj.

"Kam?" Povzdechla jsem si, ale tiše, aby to neslyšela. Zamyslela jsem se. Já vlastně nevím, kam jdu?

"No, to jaksi nevím?" odpověděla jsem jí poraženě. Vykulila oči.

"A s kým? Počkat. Tenhle parfém není od nikoho z nás." Sakra! Zapomněla jsem ho schovat.

"Dobře teda. Na zahradě čeká Josh. Parfém je od něj. Chce mi něco ukázat."

Zarazila se.

"Josh? Vždyť ho skoro ani neznáš a chceš s ním odejít?" To byla pravda. Kdo to vlastně byl? Ale nad tím jsem si nelámala hlavu. Mám ho ráda a budu si dělat co se mi líbí.

" Jo chci. Zajímá mě, kam mě chce vzít."

"Ale -"

"Miko, ve škole ti všechno povím, slibuju." Přerušila jsem ji a běžela zpět na zahradu.

Josh tam seděl na lavičce. "Můžeme?" vstal a chtěl mě znovu odtáhnout.

"Jo. Ale tahat mě nebudeš." Pozvedl koutky v úsměvu a gentlemansky ukázal, že dáma jde první.

Procházeli jsme ulicemi tak jsem začala vyzvídat něco o něm. "Řekni mi něco o sobě?" začala jsem nevinně.

"Opravdu tě to zajímá?"

"Jo." pronesla jsem.

A on spustil. "Tak teda dobře. Pocházím z Brazilského Rio de Janeiro. Přistěhoval jsem se sem asi týden před školou."