Vzácná krev ✓

XXXV. Rozdělení

Takže dnes přidávám kapitolku už ráno. Dost se totiž nudím :D Hold, co po ránu zábavného dělat, že? :'D

Osobně už vím, kolik zbývá kapitol. 2+1. Jestli chápete :-))

Přidávám dokonalý cover na dokonalou písničku, který v poslední době poslouchám :3

Enjoy It!! :*
~~~~~~~~~~~~~~~~

Seděla jsem po boku Kaidana. Z tureckého sedu mi už téměř zdřevěněly nohy, ale já musela vydržet. Propletla jsem si s ním prsty a ucítila to známé, lehké zašimrání.

„Parv, mám pro tebe nabídku." Ozve se vedle mě Kaidan. Otočím se na něj.

„Chci, abys se mnou odjela. Smečka vlastní jednu krásnou chatu uprostřed lesů. Žádní lovci nás tam nenajdou."

„Ty chceš, abych tam jela....s tebou?" Nadzdvihla jsem obočí. Kaidan jen přikývl.

„Popřemýšlím o tom."

Zahleděla jsem se do davu. Právě jsme se nacházeli v prostorné tělocvičně, kterou pro dnešek Mariana pronajala. Ta teď stojí s tátou na vyvýšeném pódiu. Ostatní Harci sedí před nimi, všichni pohodlně usazeni na měkkých žíněnkách.

Očima vyhledám známé tváře. Ihned si všimnu Daniela. Sedí v druhé řadě, společně s dalšími třemi Harky. Po levici má Molly. Její červeně obarvené vlasy vysoce kontrastují s bledou pletí a modrýma očima, který mi tolik připomínají Joshe.

Povzdechnu si a stočím pohled k zádům Mariany. Já a Kaidan jsme jediná dvojice, sedící za jejich zády.

„Takže," Mariana zvýší hlas a tím si vyžádá ticho. Úspěšně." Dnes večer má být bez mraků, takže světla bude na náš útok dostatek. Nechci Vás tady nudit svým proslovem, proto řeknu jen to nejdůležitější. Zjistili jsme, že lovců se v domě nachází okolo pěti. Všichni vycvičení, po zuby ozbrojení."

Dál už jí neposlouchám. Její proslov jsem slyšela už jednou, když mě s ním seznamovala osobně. Unaveně zívnu a promnu si oči.

„Nyní utvoříte dvojice. Máme jen tento čas k tréninku, takže do toho!" Zvýší hlas a tleskne rukama. Pak se podívá na otce a usměje se na něj. Táta na ní pokývá a společně odejdou z tělocvičny. Vím, kam jdou, i co budou dělat. Byl to můj nápad, abychom utvořili skupiny, které se rozdělí podle síly a mrštnosti.

Postavím se a protáhnu si nohy. Kaidan se hravě vyšvihne hned vedle mě a uchopí okraj žíněnky, kterou pak odtáhne dál od stěny.

Postavím se na její okraj a Kaidan naproti mně.

„Budu hodnej." Mrkne na mě a bojovně se postaví.

„Já ne." Usměju se na něj a vyrazím. Můj útok nečekal, takže když jsem ho udeřila do krku, zavrávoral. Vítězně jsem se usmála a o krok ustoupila, přičemž jsem si nešikovně odkryla břicho, do kterého mě lehce udeřil.

Rány padaly jedna po druhé. Sotva jsem dýchala, jak jsem byla vysílená. Chtěla jsem to ukončit, tak jsem se odrazila a naznačila výskok. Ve chvíli, kdy Kaidan zvedl ruce, aby vykryl fingovaný útok, jsem si přidřepla a podrazila mu nohy.

Rychle jsem se obkročmo posadila na jeho hrudník a nohy překřížila přes jeho, čímž jsem ho znehybnila.

Nespokojeně sebou cuknul a z hrdla se mu vydralo zamručení.

„Tady se to někomu nelíbí." Usmála jsem se na něj a přejela mu prstem po hrudníku.

Odpovědí je mi pouhopouhé přivření očí a další série nespokojeného mručení. Prstem, který dále spočíval na jeho hrudníku, jsem přejela na jeho bradu a sklonila se k němu.

Nejdřív jsem ho políbila na krk. V tu chvíli, jako by mi bylo jedno, kdo nás uvidí. Pak jsem mu rty přejela přes lícní kost.

Ucítila jsem zřetelné vrnění.

„Tohle se ti už líbí, co?" Pronesla jsem a políbila ho na koutek úst. Kaidan mi položil ruce na boky a hladově se přisál na moje rty.

Stále jsem cítila to zřetelné vrnění a byla jsem si jistá, že já vrním taky.

Nevím, jak dlouho jsme se takhle líbali, ale vedle nás se ozvalo odkašlání.

„Hele, vy hrdličky. Tohle si nechte do soukromí. Parv, potřebuju s tebou mluvit."

Otočila jsem se za hrubým hlasem. Vedle nás dřepěl táta. Pohledem propaloval Kaidana, který se usmíval od ucha k uchu.

Povzdechla jsem si a vydala se za otcem pryč z tělocvičny.

„Co potřebuješ?" Podívala jsem se do jeho oceánských očí, tolik podobných těm mým.

„Nechci, abys tam šla s námi. Mika je přeci jen tvá nejlepší kamarádka, a jestli se přidala k lovcům, nechci, abys byla u toho, jak-„

„Jak co?" Skočila jsem mu nasupeně do řeči. „Jak ji zabijete? Jak ji zmlátíte? Jak ji budete snad mučit? Tati, já nejsem malá holka. Poslední dobou jsem toho zažila už dost a věř mi, že jsem silnější než vypadám."

„Věřím ti. Ale-„

„Fajn." Skočím mu znovu do řeči. Nesnáším, když někdo říká ale."Mariana má mít teď další proslov, že? Měla bych si ho poslechnout, týká se i mě." Ani jsem se na něj nepodívala a vyrazila pryč.

Mariana stála na pódiu a v rukou držela tabuli se jmény a čísly.

„Toto je vaše rozdělení. Koukala jsem na vaše souboje a vyvodila z nich, kdo se bude hodit do jakého týmu. V jedničce jsou ti nejsilnější, kteří zahájí první vlnu, pod mým vedením. Dvojka jsou mrštní, pod vedením Iana a trojka jsou lstiví pod vedením Parvati a Kaidana. A teď k tomu, co se Vám asi nebude líbit. Chci, aby se Harkové V proměnili a bojovali ve své pravé podobě."

Tělocvičnou se ozvou nesouhlasné mručení a výkřiky. Mariana však všechno přehlížela a pokračovala: „Uvědomte si, že silnější jsme, jen když budeme spolupracovat. Sejdeme se tady za tři hodiny. Do té doby, sbohem." Dokončí a hbitě odejde z tělocvičny.

Opřela jsem se o stěnu. Hlavou mi kolovalo tolik myšlenek. Opravdu chci bydlet s Kaidanem? Uprostřed ničeho? Jenže...skryla bych se před lovci. Nebylo právě to, po čem jsem toužila?

Skryla jsem obličej do dlaní, aby nikdo neviděl můj zmatený a zároveň zhroucený výraz.

Něčí ruce mě objaly kolem ramen. Podívala jsem se na onoho člověka a spatřila Daniela.

„Co chceš?" Prskla jsem na něj a setřásla jeho ruce.

„Něco ti je, vidím to. A taky vidím, že tady nemáš svýho přítele, tak ti jdu na pomoc." Jeho hlas mi přijde až moc klidný a vyrovnaný.

„Jsem v pořádku."

„Jo, jasně. A já jsem královna Arábie." Odfrkne si a zadívá se na mě. „Něco tě trápí. I když vím, že tak nevypadám, umím si poradit s ženskými problémy."

Obrátila jsem oči v sloup, ale něco mi říkalo, že měl pravdu.

„Fajn. Kadian chce, abych s ním odjela někam na samotu, začít nový život. Jenže já nemám ani ponětí, co dělat." Vzlyknu.

Vidím, jak Daniel otočil oči v sloup a pak mi svoji dlaň přiloží na srdce. „Věř tomuhle."

Pak odejde a já osamím.