Vzácná krev ✓

XXIX. Maturiťák (1. část)

Kapitolka s překvapením (^.^)(^.^)

Enjoy It!!!! （⌒▽⌒）
~~~~~~~~~~~

Hlava mi strašně třeštila. Všude byla tma. Zlehka jsem se nadechla a otevřela oči, až mě do nich udeřil paprsek slunce. Sykla jsem a oči znova zavřela.

V tom jsem uslyšela zhoupnutí křesla. Někdo tu je se mnou. Ten někdo se očividně usadil na kraj postele a uchopil mě za ruku, jelikož se postel prohnula pod jeho tíhou. Hned jsem ho poznala. Kaidan mě jemně hladil po ruce a něco říkal, vše mi ale přišlo jako z obrovské dálky a já nic neslyšela.

Znovu jsem sebrala odvahu a otevřela oči. Tentokrát jsem už dokázala vydržet a o chvíli později jsem viděla dost jasně na to, abych poznala, že jsme v naší ložnici. Zhoupla jsem se do sedu a na čele se mi něco vlhkého pohnulo. Má ruka tam okamžitě vystřelila a ucítila hebký chladivý ručník. Automaticky jsem si ho sundala.

„Měla jsi horečky. Asi to nepomohlo, ale za pokus to stálo." Kaidan mírně povytáhl koutky.

Já mu nic neodpovídala. Můj pokus o řeč se jaksi vytratil. Jen jsem otevřela a zavřela ústa. Vzpomněla jsem si na ránu a šetrně přejela rukou po svém boku, kde jsem ucítila ostrou bolest. Znovu jsem sykla.

„Nesahej si na to a ještě lež. Mariana zjistila, že ti kousek čepele v ráně zůstal, jenže jsi byla moc slabá a nevěděli jsme, jestli bys vytáhnutí zvládla. Vyndala ti ho před hodinou a rána se ještě hojí." Pronesl vážně a pohladil mě po předloktí.

Promnula jsem si třeštící spánky a znova ulehla. Pak mě obklopila bezesná temnota.

Vzbudila jsem se v osamocení. Nic mě už nebolelo a já se cítila dost dobře na chabý pokus o vstání. Když jsem vstala, rozklepaly se mi kolena a zatočila hlava. Chytla jsem se rámu postele a pomalými krůčky přešla ke dveřím.

Najednou jsem uslyšela hlasy. Poznala jsem ten Kadianův a občas se k němu připojila i Mariana. Pak tam byla další žena, jejíž hlas mi byl povědomý, ale nevzpomněla jsem si.

Otevřela jsem dveře a všechny pohledy se stočily ke mně. Skvělé. Znova se mi zatočila hlava a já se zakolébala.

Kaidan ke mně okamžitě přiskočil a objal mě kolem ramen.

„V pořádku? Měla by ses najíst." Zašeptal mi a pak se mi podíval do očí. Lehce jsem přikývla, měla jsem obavy, že kdybych cokoliv řekla, padla bych na zem v bezvědomí. Tak slabá jsem se cítila.

S Kadianovou oporou jsem se dobelhala do kuchyně a sedla si na židličku. Sweatheart to pochopila tak, že mi může vyskočit na klín a dožadovat se hlazení.

Přede mnou přistál talíř s flákem masa a bramborovou kaší. Podívala jsem se na Marianu. Usadila se vedle mě a pozorovala okolní dění. Pustila jsem se do jídla a pak si uvědomila, že máme návštěvu.

Vzhlédla jsem od masa a zadívala se na malou blondýnku a jejího poskoka, oba ke mně otočeni zády.

„Elizabeth?" Vyjelo ze mě dřív, než jsem si všechno stihla zformulovat.

Blondýnka se na mě otočila a zadívala jejíma oříškovýma očima. Byla to ona. V poskokovi jsem poznala Marka. Docela mi chyběly jeho vtípky.

„Ach, zlatíčko, vypadáš hrozně." Usmála se na mě alfa a pak se dál věnovala Kaidanovi.

„O čem se to hádají?" Pootočila jsem hlavou na Marianu, která je s pobavením sledovala.