Vzácná krev ✓

XXXI. Střelba

Mika stála u lesíka, schovaná ve stínech stromů. O krok ucouvla a schovala se hlouběji ve stínech. Ztratila jsem ji z očí, ale stále věnovala pozornost tomu místu.

„Jsi v pořádku?" Kaidanův hlas přetrhnul mé myšlení a já si až teď všimla, že jsme zastavili.

„Jo. Jo jsem." Polkla jsem a sklopila zrak. „Jdeme." Popohnala jsem Kaidana a ten se vydal dál.

Otočila jsem se znovu k lesíku a všimla si lesklého předmětu ve vzduchu. Přimhouřila jsem oči a zaostřila. Buď se mi to zdá, nebo to vypadá jako.....jako hrot šípu.

Mika o krok vystoupila a já si všimla, že drží napnutý luk. Takže jsem měla pravdu!!!

Napnula tětivu a pak vzduchem začal brouzdat vyztužený ocelový šíp. A jeho cíl? Ten jsem byla já.

Hned, jak jsem si uvědomila, že na mě letí ocelový šíp, tak jsem se skrčila a Kaidana strhla s sebou. Šíp nám proletěl nad hlavami a zabodl se do jednoho z aut, které ihned začalo houkat.

„Zbav se toho šípu!" Zařvala jsem na Kadiana a rozběhla se k lesíku, kde stále stála Mika. V půli kroku jsem se rozhlédla, a když jsem zjistila, že jsem tu jen já a Kaidan, proměnila jsem se do mého jaguářího já.

Hlasitě jsem zavrčela a zrychlila tempo. Byla jsem odhodlaná Miku zastavit, zjistit, proč to dělá. Co se s ní stalo? Jak to, že je taková? Jak to, že se už 2x pokusila zabít nejlepší kamarádku?

Mika na mě upírala své kaštanové oči a ve chvíli, kdy jsem byla pět metrů před ní, se otočila a rozběhla pryč. Věřím, že obyčejný Hark by se dal na útěk, kdyby potkal lovce. Jenže já nejsem obyčejná. Jsem výjimečná, i když jsem se o to neprosila.

Běžela jsem Mice v patách. Slyšela jsem její přerývavý dech a zrychlený tlukot srdce.

Doběhli jsme na školní fotbalové hřiště. Mika se zastavila a prudce se na mě otočila. Jediné, na co jsem se zmohla, byl prudký odraz a elegantní skok. Jenže ona byla očividně připravená, protože si přidřepla a já ji přeskočila. Ve vzduchu jsem se otočila tak, že jsem měkce dopadla do trávy a pozorovala její další pohyby.

„Myslela sis, že mě dostaneš?" Odfrkla si a znova se postavila. Odpovědí jí bylo mé prudké zavrčení.

„Jste jen havěť." Pokračovala v proslovu a mě nezbývalo nic jiného, než poslouchat. „Havěť, která zradila lidstvo. Jak si mi to mohla udělat?" Zakroutila hlavou.

To už jsem nevydržela a proměnila se zpět do lidské podoby. „Co jsem ti udělala?" Špitla jsem, ale byla stále na pozoru.

„Proč si mi tak dlouho tajila, co jsi zač?" Téměř křičela a mě nezbývalo nic, než instinktivně vrčet. Ani nevím, proč vrčím, když na mě někdo křičí, ale nehodlám s tím přestat.

„Tajila?" Zamyslela jsem se. „Pokud si dobře pamatuji, řekla jsem ti to téměř hned." Tentokrát jsem to byla já, kdo vítězoslavně zvedl bradu a odfrkl si. Čímž jsem nejspíše pobouřila mého protivníka.

„Skvělé." Za mými zády se ozval potlesk a hrubý mužský smích se nesl přes celé hřiště.

Uskočila jsem na bok, abych měla výhled na oba své protivníky, a spatřila otce Miky. Proč mě to jen nenapadlo?

Byla jsem v pasti. Já, osamocený Hark, proti dvěma lovcům. Přimhouřila jsem varovně oči a oba bedlivě pozorovala.

„Rád tě zase vidím, Parvati." Usmál se na mě Viktor, otec Miky. Jeho šedé vlasy byly lehce nagelované a dodávaly muži mladší vzhled. Celé Viktorovo pravé předloktí bylo ovázáno v obvazu. Takže to on byl ten, který mě držel u nich doma.

„Také Vás ráda vidím, Viktore." Vřele jsem se zadívala do jeho chladných ocelových očí a pak na obvaz.

„Víš, Parvati. Ty jsi zatím jediný Hark, který se naší rodině dostal pod kůži natolik, že je až škoda tě zabíjet." Pokračoval Viktor v našem rozhovoru.

„Ach, to jsem ráda." Dala jsem hlavu na stranu a přiložila si dlaň k srdci.

„Proto bychom to měli ukončit rychle." Vyprskl a z pod pásku kalhot vytáhl pistoli s tlumičem a ve chvíli, kdy na mě zamířil, neváhal a vystřelil.

Cukla jsem s sebou na stranu, ale do levého ramene mi vystřelila prudká bolest. Trefil se.

Neváhala jsem a tentokrát se dala na útěk. Pro rychlejší běh jsem se proměnila na jaguára a zamířila zpět na parkoviště.

Kolem mě svištěly tiché kulky a pár mě i škráblo na bocích a ramenou. Největší bolest mi ale způsobovala kulka, kterou jsem cítila v levém rameni, těsně pod klíční kostí.

„Ale no tak, snad nechceš oddalovat nevyhnutelné." Zakřičel na mě Viktor a znovu vystřelil. Tentokrát se zase trefil, do mého ucha, a udělal mi v něm menší dírku. Nesouhlasně jsem zavrčela a vyskočila ven z lesíku.

Ocitla jsem se na parkovišti, asi dvacet metrů od hloučku maturantů, prohlížejících si prostřelené auto. O kousek dál práv zastavila policie.

To byla má jediná šance. Proměnila jsem se zpět a dobelhala se mezi hlouček. Nikdo si nevšímal holky s prostřeleným uchem, držící si zraněné rameno.

Otočila jsem se a všimla si Viktora a Miky, jak stojí u jednoho auta a pozorují mě. Na tváři se mi vytvořil úšklebek.

Cukla jsem s sebou, když se na mém rameni ocitla něčí ruka. Kaidan přese mě přehodil svou vestu, kterou jsem já shodila ve chvíli, když jsem se vydala za Mikou.

„Musíme zmizet, takhle tě tu nikdo nemůže vidět." Šeptl, chytl mě okolo pasu a zamířil k černému BMW. Kde se tu vzalo?

Dveře se otevřely a z nich vykoukl táta.

„Bože můj." Ta slova mu vyklouzla z úst ve chvíli, kdy uviděl mé rameno. Vylezl z auta a pomohl mi na místo spolujezdce.

Otočila jsem se na Marianu. „Musíme něco vymyslet, nebo nás Pierceovi zabijí."

Ruska jen neznatelně kývla a my vyjeli pryč. Konečně jsem byla ochotná vztáhnout ruku k mému prostřelenému uchu. Ten hajzl mi prostřelil horní část, takže tam musela být díra jak do Mordoru.

Cítila jsem, že silně krvácím. Začínaly na mě jít mdloby a před očima se mi zatemnělo.

„Parv, hlavně neusínej." Naklonil se ke mně Kaidan. V ruce držel gázu, kterou mi přiložil na zraněné rameno.

„Drž si to." Řekl rázně. „A tlač na to."

Jen jsem pokývala hlavou a čekala, kdy dojedeme domů. Byla jsem k smrti unavená, celá od krve a hlavně naštvaná.

Musím vymyslet plán, jak se těch dvou zbavit. A pokud to bude nutné, klidně je i zabiju. I když to pro mě bude těžké.

Věnováno dedicova12 za její předešlý komentář, který mě donutil přemýšlet o pokračování děje :D (Věř mi, takhle jsem to ukončit ani nechtěla :D)