Láska napříč stoletím

47

Vážně jsem nečekala, že ho tu zrovna potkám. Tohle je docela dost nepříjemná situace. Můžu se vypařit a dělat, že se nic z tohohle nestalo? Prosím?

Jeho otec se narovnal a otočil ke mě, aby mi mohl poskytnout všechnu jeho pozornost. ,,Nikdo Vás doma nenaučil, že do komnaty muže žena nemůže?'' Zeptal se s chladným podtónem a prázdným výrazem.

Asi, asi mám problém. Podívala jsem se na Adriena, který se jen stupidně tetelil. Jako halo! Tvůj otec se mě chytá sníst! Co kdybys mi pomohl? Ah, já chci pryč!

Když už jsem se chystala k úprku, Adrien se zvedl a přešel ke svému otci. ,,Chceš jí vyděsit a donutit k útěku, otče?'' zeptal se ho a následně na to přešel ke mě ,,Otec se nabídl, že naplánuje oficiální královskou svatbu!'' Svěřil mi. Počkat, co?

,,Chtěli jste být hrozně nenápadný s tajnou svatbou, a pak se jdete muchlovat na veřejná místa.'' Prohodil král. Zdálo se mi, že je v jeho hlasu škádlivý podtext. Čekal snad, že se vezmeme a já pak uteču do kláštera, nebo...? Neříkám, že s ním mám hned chuť skočit do postele, ale pusu si s ním snad mohu dát, ne?

Adrien se pousmál a koukl po svém otci. ,,Je to má žena, už se s ní mohu muchlovat jak jen chci.'' Oznámil spokojeně a následně se znovu hned podíval na mě. ,,Přípravy na královskou svatbu jsou již v pohybu, pozvánky byly rozeslány a zítra na večer budeš po tvém 'ano' oficiálně korunována na královnu, hned potom, co mi otec předá korunu.'' Hrnul na mě informace a já začala pomalu propadat nervozitě.

Počkat, jeho otec se vzdá koruny v jeho prospěch jen proto, že si našel ženu? Nečetla jsem něco takové v té učebnici? Oh, počkat! Nikdo se ho nepokusil zabít, když jsme se vzali potají, takže zítra to pro jednoho z nás bude poslední den na tomto světě!
Musela jsem se hluboce nadechnout, abych tu s sebou před nimi hned nesekla. Tohle jsem teď nepotřebovala slyšet. Těžce jsem polkla a s úsměvem se na Adriena podívala. Nenechám to na sobě znát, i když mě začíná bolet krk z potřeby brečet. Věděla jsem, že tenhle den přijde a pořád nad tím přemýšlela, pořád a pořád, ale teď když se to má vážně stát, je to ještě děsivější než jsem si dokázala představit.

Jeho veličenstvo si odkašlalo a prošlo kolem nás. ,,Žádné následníky trůnu, dokud se oficiálně nevezmete, nechci.'' Sdělil nám a zavřel za sebou dveře.

Adrien hned propadl smíchu a pevně mě objal. ,,Nemůžu se dočkat, až tě uvidím u oltáře ve špercích po mé matce.'' Zašeptal a lehce mě políbil.

Kdybys jen věděl, Adriene.