Láska napříč stoletím

17

Procházela jsem jednou chodbu za druhou než jsem se dostala před obrovské dveře, kde se měla ta velká sláva odehrávat.

Ach bože!Proč jsem tak nervózní?Jsem nervózní jako kdybych byla na vlastní svatbě!
Je mi horko!Horko!
Bože co blbnu!

,,Slečno?'' vyděšeně řekla ta holčina vedle mě ,,Jste v pořádku?''

,,J-jo, ale kdyby se mi podlomily nohy tak mě odtáhni hodně daleko a pak mě zakopej!'' takovou ostudu bych nepřežila!

,,C-cože?Slečno?''

,,Tak jdeme dovnitř!'' nadechla jsem se a otevřela dveře.Vešla jsem do skoro plného sálu.Všude byli lidé oblečení do drahých šatů a kovů.

,,Marinette!" křikl na mě Adrien a zamával na mě.Usmála jsem se a zamávala jsem mu nazpět.

Přiběhl ke mě ,,Marinette. Až vše začne, věnuješ mi první tanec?" usmál se a pohladil mě po vlasech.

Kývla jsem.Jsem ráda, že jsem se s ním tak sblížila.Jen by mě zajímalo co tu chtějí oznámit.Že by chtěl král předat svou korunu?Hm, co já vím... právě že nic nevím no.

Adrien mě chytl za ruku a vedl sebou dál od toho davu.Vešli jsme do prázdné místnosti.

,,Adriene?"

,,Hm?"

,,Proč jsme tu?"
Jsme v prázdné velké místnosti připomínající místnost pro služebné.

,,Oznámení mého otce, na kterém musíme být, začne až za nějakou chvíli.Takže, můžeme na chvíli zmizet a nikdo si toho ani nevšimne.'' usmál se velmi zářivě.Kdyby mě nedržel za ruce tak bych asi spadla na zem s podlomenými nohami.

,,A co chce vlastně tvůj otec vyhlásit?'' zeptala jsem se a šla jsem s za Adrienem, který mě táhl ještě dál.

,,Hm...to bych taky rád věděl.'' stiskl mou ruku pevněji a mé srdce začalo být rychleji.

,,M-myslíš, že by chtěl ohlásit tvé...tvé zasnoubení?'' nervózně jsem vyslovila.Myslím, že v učebnici dějepisu bylo něco o tom, že byl nedobrovolně zasnouben.

Prudce se zastavil a otočil se na mě ,,Cože?!'' vyhrkl.Asi jsem ho tím vyvedla z míry, no ne asi, ale určitě.
,,Myslíš, že mě chce otec zasnoubit?Za mými zády?'' zněl hodně rozrušeně.

,,T-třeba ne, ale...myslím, že tuhle oslavu nepořádá jen tak.'' možná jsem to neměla říkat.Neměla jsem mu říkat o těch možných zásnubách.Takhle ho můžu zničit.Neměla jsem to říkat.

,,Bože!'' pustil mojí ruku a sesunul se k zemi ,,Co když mě vážně zasnoubil?'' okamžitě zase vyskočil na nohy ,,Uteču!'' skousl si ret ,,To nemůžu, jsem dědic koruny!Sakra!'' rozdrbal si stresem vlasy.To se tolik bojí?Neříkala učitelka, že přijde dívka, se kterou se bude opravdu chtít vzít?Nemohla by to být ta dívka co mu dohodí otec?

,,Adriene...'' chytila jsem ho za ruce a políbila ho na tvář.

Vyděšeně na mě hleděl ,,Myslím, že by jsme se měli vrátit zpátky."