Láska napříč stoletím

31

Slunce již začalo zapadat a já v sobě měla už několik dortíků, koláčků a všemožných cukrovinek.Tolik cukru jsem v životě nesnědla a myslím, že už si v životě ani nedám.

Právě jsem se zvedala od stolu, když jsem přes okno viděla Adriena s jeho nastávající.Usmívali se a smáli.Píchlo mě u srdce, ale měla bych si na ten pocit pomalu zvyknout.Nikdy nebude můj.Musím se začít soustředit a podvést osud.

Adrien se otočil čelem k oknu a jeho úsměv zmizel ve chvíli, kdy mě uviděl stát vedle Nathaniela.Jen jsem se usmála a snažila se mu svým výrazem naznačit, že nemá důvod zase žárlit.Na chvíli se zamračil, ale nakonec se nenuceně usmál a dál pokračoval ve své schůzce.

,,Musím si odběhnout.'' řekl Nath ,,Hned jsem zpět, neuteč mi.'' kývla jsem a sledovala jak mizí za dveřmi.

,,Jsi tu nová, že?'' zeptala se žena, která se nás snažila utopit ve sladkém.

,,Ano.''

,,Odkud jsi?'' zeptala se a usmála.Musím si rozmyslet co jí řeknu, protože 'Jsem z Francie jako vy, ale já jsem z jednadvacátého století.' by asi nebylo moc dobré.

,,Jak bych to řekla.'' odmlčela jsem se a formovala jsem svou větu, aby zněla srozumitelně ,,Nejsem z daleka a přesto z daleka jsem.'' řekla jsem nakonec.

,,Máš ráda tajemství a záhady, že?'' zeptala se a utřela si ruce od mouky do sukně.

,,To jste poznala z mé odpovědi?''

,,Ta mi to potvrdila.'' zasmála se ,,Stačilo se podívat do tvých očí.'' opřela se o zeď.Ta zeď byla divná.Všechny zdi s tomhle zámku byly krásné, nazdobené a upravené.Tahle byla až moc vybledlá, pokud jde, aby byla bílá ještě bělejší, omítka opadala a vypadala jako by měla brzy spadnout.No, ale teď zpátky k tématu.

,,Moje oči?'' netuším jak to myslí.Jak něco takového mohla zjistit pomocí mých očí?

,,Už když jsi sem poprvé vešla, zářily.Zářily láskou a touhou po odpovědích.Mohla bych říct, že je v nich vidět i tajemno.Ano tvé oči skrývají tajemství, tvé tajemství, a daří se jim ho ochránit.'' na chvíli se zahleděla před sebe, koukala do prázdna.Koukala do prázdna, ale její oči jako by něco hledali ,,Oči jako jsou tvoje jsem již dlouho neviděla.Válka mnohé změnila a vzala a bohužel s sebou vzala i oči plné lásky, naděje a plné touhy po vědění.Bude ještě trvat než se člověku vrátí ta správná chuť do života.Ale ty jsi jiná.Mohla bych říct, že tvých očí se válka ani nedotkla.Tvé oči si zachovaly tu jiskru.'' dořekla a přišla ke mě blíž ,,Zachovej si tu jiskru.'' řekla a jemně se usmála.

Jen jsem se usmála.

,,Jsem zpět.'' Nath zpátky vešel do kuchyně ,,Můžu tě doprovodit?'' zeptal se.

,,To jsi mě chtěl nechat samotnou?'' řekla jsem s náznakem smíchu v hlase a povytáhla jedno obočí.

,,To bych si nedovolil.'' zasmál se a podal mi ruku.S radostí sem se jí chytla.

,,Ahoj mami.'' řekl, když se otočil na tu milou ženu co nás tu vykrmovala a vyšel se mnou z místnosti.To byla jeho máma?Už vím po kom má tak krásné oči.Když teď tak přemýšlím o jeho očích, i on má tu jiskru.I on má oči plné lásky a radosti, jen jeho oči to ukazují jinak.

,,Děkuju za dnešek.Líbilo se mi to.'' řekla jsem a nemohla se přestat usmívat.Kdo by řekl, že si tu najdu i dobrého kamaráda?A kdo by řekl, že je to něco jako předek mého milého spolužáka?Já ne, ale jsem za to ráda.Nepřipadám si tu jako v cizím světě, vlastně jsem jen v cizím čase.

,,Já děkuju.'' jeho hlas zněl tak šťastně, vlastně víc než šťastně.On zněl mnohem šťastněji. ,,Myslím, že se rozloučíme.'' řekl, když jsme se blížili k mému pokoji.Nechápala jsem proč tak brzy, ale pak jsem koutka oka zahlédla Adriena jak se k nám přibližuje.

,,Jo.'' kývla jsem ,,Děkuju Nathe, jsem ti za vše moc vděčná.''

,,To já jsem spíš vděčný tobě.'' usmál se, pustil mou ruku a odešel.

,,Ahoj Adriene.''