Láska napříč stoletím

13

Chvíli jsme stáli na místě a objímali se.Pak mě Adrien chytil za ruku a šli jsme pomalu domů, zatím co byla větší a větší tma.
Myslím, že s Adrienem mám docela moc blízký vztah na to že jsme seknutý někde v patnáctém stoletím.
Možná bych měla být ráda za to, že je náš vztah tak blízký, alespoň jsem našla někoho komu na mě záleží a je se mnou rád.Tedy snad je se mnou rád, ale Adrien není ten typ člověka co by klamal.

Jeho ruku jsem stiskla ještě pevněji a druhou rukou jsem se ho chytla za paži.
Teď cítím, že by můj život mohl být opravdu pohádka.Pohádka dokud z nebes nesnese se hvězda co mě s sebou odnese domů.
Teď, když tu stojím po jeho boku, lituju toho, že jsem se nenarodila v patnáctém stoletím.Sice bych se narodila jako dcera hospodářů, ale alespoň bych ho vídala.Teď ho uvidím jenom v učebnici dějepisu.Takže!Teď na všechno zapomenu a budu s ním!Jako by jsem byla z téhle doby!Všimněte si toho ''jako'', vůbec netuším jak se v téhle době lidi chovají.Nejspíš sem nezapadnu jako do své doby, ale když budu s Adrienem tak budu v pořádku.

,,Marinette?'' zastavil Adrien.Podíval se na mě a usmál se ,,Pokud by ti to jako dívce nevadilo.Mohl bych ti ukázat moje tajné místo?''

,,Myslíš, že když jsem holka, odmítnu?S tebou půjdu kamkoliv.'' usmála jsem se, skousla jsem si ret a poskočila.

,,To jsem rád.Prosím následuj mě, princess.'' otočil se a rychlím krokem odcházel.Rychle jsem popoběhla k němu, abych stíhala jeho chůzi.Jen doufám, že se opět na těch kramflecích nezabiju.

,,Adriene?'' špitla jsem a schovala jsem se pod ofinu.

,,Hm?Ano?'' podíval se na mě za chůze.

,,Em...to nic.''
Tak mě napadlo.Domů se možná dostanu až po datu jeho smrti.Kdybych mohla jehož smrti zabránit, zabráním jí.Pravděpodobně zemřu za něj...Bude mě nenávidět, když zemřu?I kdyby mě nenáviděl, pro jeho záchranu udělám cokoliv, pokud mě bude nenávidět, budiž, hlavně aby žil.

,,Vše v pořádku?'' pohladí mě po vlasech.

,,Vše v pořádku.'' pevně jsem stiskla jeho ruku a pokračovali jsme v cestě.

Prošli jsme skrz les.Došli jsme na velikou louku plnou květin.Obloha byla jasná, hvězdy byly vidět a ta jejich jiskřící záře každý malý květ pohltila.Každá květina vypadala jakoby zářila.Vítr jenž květy čechral, byl slabý, ale dostatečně silný na to, aby jsem pocítila svobodu.Ten teplý vánek roznášel uklidňující vůni květů.Stromy se ohýbali do rytmu větru.Šustění listů vytvářelo melodickou píseň.Jako by nám samy stromy zpívali svou píseň.A to nebe.Průzračnější víc než to nejjasnější zrcadlo.Každá hvězda jako by se na nás usmívala.Některé hvězdy, jakoby se k nám chtěli přidat padají po obloze do dálky.Každá hvězda, květinka i stromy vypadají tak šťastně.Jak jinak nazvat toto místo než kouzelné?Tohle místo je pohádkové.Atmosféra uklidňující a vyvolávající pocit bezpečí a lásky.Stačí jediný pohled a místo si okamžitě zamilujete.Tohle místo mi dává pocit svobody.Svobodná mezi těmi malými květy.