Láska napříč stoletím

08

,,Slečno?''

,,Ještě pět minut mami.'' zamumlala jsem a otočila se zády.

,,Slečno, král a princ na vás čekají se snídaní.''

Král?Princ?Tak moment!

Rychle jsem se posadila a rozhlídla se kolem sebe.
Do háje!Jsem tady pořád!Ale no tak, já chci domů!

Vzala jsem polštář, zakryla jsem si s ním obličej a praštila s sebou zpátky do postele.

,,Slečno, oblečte se, všichni na vás čekají.''

,,Vždyť já už lezu.'' já z té postele nechci vylézt dokud se neprobudím.Já chci domů.

Nakonec jsem z té postele vylezla a navlíkla na sebe první šaty co jsem našla.Tyhle byly docela pěkné.Byly černé s malými černými kočičími packy dole na sukni.Na to že jsem se dostala do středověku mají tu úžasné oblečení.Kolik by tohle stálo asi v dnešní době?

Vydala jsem se s druhou Alyou chodbou až do jídelny.
Otevřela dveře a já vešla dovnitř.

Adrien se na mě koukal s těma jeho nádhernýma třpytícíma očima.
Trošku jsem zrudla, poškrábala se na hlavě a šla si sednout ke stolu.

Sedla jsem si a nenápadně jsem pozorovala co se bude dít.

,,Tak slečno...'' začal otec Adriena ,,Jaké je vaše jméno?''

,,Omlouvám se, ale myslím si, že mé jméno nechám v tajnosti.'' jestli je tohle skutečnost, nemůžu riskovat, že až se vrátím domu najdu v učebnici dějepisu své jméno.

,,Ma...'' řekl Adrien.Vytřeštila jsem oči a snažila jsem se mu naznačit aby moje jméno nedořekl.

,,Ma...madam?'' dořekl nervózně.Díky bohu.Oddechla jsem si.

,,Adriene?Proč říkáš slečně madam?'' odložil příbor na stůl a zvýšil hlas jeho otec.

,,Omlouvám se.'' sklopil hlavu, ale nenápadně na mě koukl.Heh, je z něho skvělý kamarád.Ale...choval by se ke mě stejně kdyby věděl, že nejsem ta za kterou mě má?Hm...radši se to pokusím udržet v tajnosti.

Po snídani jsme s Adrienem opustili jídelnu.Adrien odešel do svého pokoje.Taky jsem měla jít do svého pokoje, ale tohle je poprvé co jsem na zámku.
Prošla jsem celé křídlo ve kterém jsem měla pokoj.
Došla jsem před obrovské zamčené dveře.
Takové dveře jsem viděla v učebnici dějepisu.
V téhle místnosti zabijí Adriena.

,,Co hledáš?'' bafl na mě Adrien.Leknutím jsem nadskočila. ,,Promiň, nechtěl jsem tě vyděsit.'' usmál se a chytil mě za ramena ,,Chceš se jít podívat do knihovny?'' vytáhl si z pod košile klíč otevřel dveře.

Tolik knih jsem neviděla ani v Pařížské knihovně.Zdi plné knih...několika patrové knihovničky.

,,Páni.'' dostala jsem se a Adrien se usmál.Chytl mě za ruku a vešel se mnou do místnosti.

,,Ráda čteš?'' zeptal se a prsty přejel po hřbetech knih.

,,Čtu moc ráda, ale nemám na to moc času.''

,,Jestli chceš, můžeme si na čtení udělat čas oba.'' vytáhl z knihovny knihu v modrém přebalu s lesklým odleskem ,,Bude to naše tajemství.'' usmál se a podal mi knihu.

,,Naše malé tajemství.'' vzala jsem si knihu, kterou mi podával.Sedla jsem si na jedno z křesel co tam bylo a on hned na to druhé.Vůbec netuším jak si v téhle velké sukni mám pohodlně sednout.Vypadala jsem směšně.Adrien se musel dusit smíchy a myslet si, že jsem krapet padlá na hlavu.
Konečně jsem našla normální polohu na sezení u které mě ta sukně netlačí.
Podívala jsem se na Adriena, který se usmívá jako sluníčko.
Když si všiml, že na něho koukám sklopil hlavu a koukal se do knížky.
Musela jsem se usmát, asi jsem si našla dobrého kamaráda.