Láska napříč stoletím

32

,,Proč jsi s ním byla?!'' řekl s naštvaným tónem a přišel ke mně blíž.

,,Ty jsi měl rande a tak já se šla nacpat sladkým.'' a na rozdíl od tebe jsem nebyla na rande.

,,Víš, že tě s ním nerad vidím.'' řekl poklesle a dal mi ruce na ramena.Jeho oči se na mě dívali se zvláštní jiskrou.Chceš mi něco říct Adriene?

,,Nemáš se čeho bát.Je to jen kamarád, nemusíš žárlit.''  usmála jsem se a objala ho.

,,Vždyť já nežárlím!Kdo žárlí?!'' řekl a zmáčkl mě v objetí.

,,Ano, ty žárlíš.'' začala jsem se smát.Je roztomilý, když žárlí.

,,Ale ticho!'' řekl vážně, ale přesto jsem věděla, že se usmívá a stiskl mě ještě pevněji.

,,Mhm...'' broukla jsem spokojeně a dýchala jeho vůni.Za ten den mi tolik chyběla, on mi chyběl.

,,Tak jelikož jsem ti něco slíbil, je na čase, aby jsme vyrazili.'' pohladil mě po zádech a odtrhl se ode mě.

,,Už jsem se bála, že si zapomněl.'' usmála jsem se a šťouchla ho do ramene.Těším se až s ním budu zase jenom já.Jen on a já na tom kouzelném místě.

,,Já?Nikdy.'' chytl mě za ruku a vedl mě ke stájím.

Když jsme došli ke stájím, vyvedl svého koně, osedlal ho a poplácal po krku.

,,Dámy mají přednost princezno.'' podal mi ruku a pomohl mi vyskočit na koně, on vyskočil hned za mnou ,,Pevně se drž, pojedeme rychle.'' chytl mě kolem pasu a vybídl koně k pohybu.

Netrvalo dlouho a já zase cítila vítr ve vlasech.Čerstvý vzduch středověku.V dnešní Paříží je vzduch úplně jiný.Vzduch tady je čerstvý, ale v Paříži je plný smogu.Na tenhle studený a osvěžující vítr bych si zvykla.Škoda, že už si moc staré Francie neužiju.Příjde mi, že i přes všechny války, hladomor a nemoci je tahle Francie lepší.Lidé tu k sobě mají blíž, tráví spolu čas a romantika tu žije i po utrpení.Přijdu si tu jako v jiném světě, lepším světě.Ve světě, kde na sebe lidé nejsou tolik zlí.

,,Marinette.'' z mého přemýšlení mě vytrhl Adrienův hlas.

,,Ano?''

,,Nějak ses mi zasnila.'' zasmál se ,,Jsme na místě.'' seskočil z koně a pomohl mi dolů.Musím říct, že jízda na koni v šatech co mám na sobě je za trest.Nemluvě o tom, že je mi v nich horko a jsou těžké.

,,Jen jsem přemýšlela.'' řekla jsem mu s úsměvem a šla za ním.

Došli jsme do prostředka té krásné louky plné květin.Na nebi svítily už první hvězdy.Ptáčci si ještě prozpěvovali a tím atmosféra tady byla ještě hezčí.

,,Marinette.'' špitl Adrien a strhl mě k sobě ,,Dívej.'' ukázal do dálky.Stála tam srnka s malým srnčetem.Na chvíli se podívali našim směrem a pak zmizeli v lese.

,,Páni.'' špitla jsem ohromeně, tohle v Paříži asi normálně neuvidím ,,Nemůžu tu zůstat?Chci se na ně dívat pořád.''

Adrien se jen zasmál a posadil se do trávy ,,Jestli chceš můžeme sem chodit častěji.Mně by to problém nedělalo, jsem tu také rád.'' chytil mě za ruku a já si sedla vedle něj.

Opřela jsem se o něj a on mě objal kolem pasu ,,Je tu krásně, vážně se mi tu líbí.''

,,Proto jsem ti tohle místo ukázal.''

,,Jsem za to ráda.'' zavřela jsem oči a poslouchal šumění trávy.Myslím, že už nemůžu být šťastnější.

,,Marinette?'' řekl, otevřela jsem oči a vzhlédla jsem k němu.

,,Ano Adriene?''

,,Vezměme se.''