Láska napříč stoletím

25

Chloe už skoro byla u jeho rtů a já byla smířená s nejhorším.

V tu chvíli dal Adrien Chloe na pusu ruku a odstrčil jí tak silně, že spadla na zadek.Adrien na ní něco křikl a utekl ze zahrady.

Chvíli jsem Chloe pozorovala.Tak naštvaného člověka jsem ještě v životě neviděla.
Umírala jsem smíchy nad jejími marnými pokusy se postavit.S tou její sukní se jí ani nedivím.Já se sotva zvednu ze židle, když mám sukni a ona se snaží zvednout ze země.Opravdu k popukání.

Pomalu jsem se zvedla a z balkónu jsem vešla zpátky do svého pokoje.

S úsměvem na tváři jsem se zatočila po pokoji ,,Nenechal se políbit.'' zašeptala jsem si pro sebe.Jsem tak ráda.Odstrčil jí.Opravdu mě má rád.Buď to a nebo se prostě nechtěl líbat s Chloe.Kdo by taky chtěl, že?

,,Marinette?!'' začal mi na dveře hlasitě bouchat Adrien.Z jeho hlasu bylo poznat, že je hodně vyděšený.Ještě aby mu Chloe způsobila trauma!

Rychle jsem skočila ke dveřím a otevřela je.
Stál tam v celé své kráse Adrien.Byl udýchaný a zpocený.To je běh tak vyčerpávající?

,,Ano?'' řekla jsem mile ,,Pojď dovnitř.'' usmála jsem se a pokynula rukou na signál, aby šel dovnitř.

,,Em..nevím jestli bych mohl.'' řekl a dál stál mezi dveřmi.

,,Proč bys nemohl?Pojď dovnitř.Přece si nechceš povídat mezi dveřmi, ne?'' chytila jsem ho za rukáv a vtáhla ho do svého pokoje.Zavřela jsem dveře a odvedla jsem Adriena ke své posteli na kterou jsme si sedli.

,,Em...co jsem to chtěl...'' sledovala jsem ho.Rychle začal nabírat rudou barvu.Stydí se?Je v rozpacích?

,,Co se děje?Proč jsi tak červený?'' možná má teplotu.

,,Č-červený?Nejsem!'' řekl trošku zahanbeně ,,Chtěl jsem se zeptat.'' nadechl se ,,Nebyla jsi před chvílí na balkóně, že ne?'' podíval se na mě.V jeho očích jsem hned viděla strach.Bojí se?Čeho?

Mám říct ano nebo ne?

,,Proč?'' řekla jsem místo normální odpovědi.Jak originální, odpovědět na otázku otázkou jen proto, že nevím co říct.Výborně Marinette.

,,No jen tak.'' řekl a skousl si ret.Vypadá tak bezmocně.Jakoby se bál, že bych ho opustila jen proto, že se na něj ta pijavice chtěla přisát.

,,Byla jsem na balkóně.A to co jsem viděla stálo za to!Zážitek na celý život!'' vychrlila jsem na něj.Jemu se na obličeji objevil vyděšený výraz plný výčitek ,,Chloe se válela po zemi a nemohla se zvednout!'' dodala jsem se smíchem.On si oddychl a začal se smát se mnou.

,,Nemohla se zvednout?'' zopakoval po mě Adrien a začal se smát ještě víc.

,,Když jsem odcházela z balkónu, abych ti otevřela běželi k ní stráže, aby jí pomohli na nohy!'' začala jsem se smát ještě víc.Ta představa je prostě úžasná.Tohle se stát princezně co má stejné jméno jako mrcha se kterou chodím do třídy je prostě nezapomenutelné.

,,Chudáci stráže.'' přidal Adrien a utřel si slzy od smíchu.

,,Co jsi mi tak bušil na dveře?Jsi je chtěl vyrazit?'' vytáhla jsem si nohy na postel a přitáhla si je k tělu.

,,Popravdě?Utíkal jsem před Chloe.'' naklonil se ke mě a pohladil mě po tváři ,,Už mě s ní nikdy nenechávej o samotě.'' pošeptal a letmo otřel své rty o ty mé.

,,Myslím, že bude těžké tě od ní držet dál, když si jí musíš vzít.'' pošeptala jsem se zavřenými oči.

,,Jsi skvělá a chytrá holka.Přijdeš na něco díky čemu budeme jenom sami dva.To vím.'' zašeptal mi do ucha a tentokrát mě políbil pořádně a vášnivě.Adrien se na mě mačkal a já neudržela rovnováhu.Spadla jsem na záda a Adrien na mě.Odtrhl se ode mě.Neslezl ze mě.Jen nade mnou klečel a koukal mi do očí ,,Miluju tvoje oči.''

,,Slečno?'' ozvalo se za dveřmi.

,,To je otec?!'' řekl Adrien.