Láska napříč stoletím

30

Opět jsem se tedy vydala směr Nathaniel a v hlavě si vytvářela nejlepší způsob jak se mu omluvit za potíže co jsem mu způsobila.

Jen doufám, že nás zase neuvidí Adrien, neuteče Chloe a zase neseřve Natha.To už bych si vážně jednu vrazila za to jak mu přidělávám starosti.

Z přemýšlení nad nejhorším scénářem mě vyrušil klapot bot.Nevím proč, ale v tom mé srdce začalo bušit jako splašené, mé ruce se začali klepat, kolena podlamovat a můj dech se zatajil.

Opatrně jsem se otočila.Nikdo tam nebyl.
Jsem si jistá, že za mnou někdo šel!Někdo za mnou šel, to vím, ale kdo?Kdo a proč se schoval?
Proč se najednou tak bojím?Proč se můj žaludek svírá strachem?Co se to se mnou děje?

Teď udělám stejnou blbost co dělají všichni ve všech hororech ,,Je tam někdo?'' ticho, to jsem si mohla myslet.

Fajn, budu dělat, že se mi to klapání bot jen zdálo.Nádech, výdech a jde se za Nathem.

Prošla jsem halou aniž bych to klapání slyšela znovu.Už jsem se chtěla radovat, ale jakmile jsem vešla na zahradu a uviděla Natha, zase jsem to klapání slyšela.

,,Nathe!'' zakřičela jsem a on se otočil čelem ke mě.

,,Ahoj.'' řekl s úsměvem a zamával mi.

Díky bohu, že jsem na něj narazila hned tady.Kdyby ne, myslím, že bych se tu strachy složila.
Pomalu, ale přesto rychle jsem se vydala k Nathovi.

,,Doufám, že jsem ti s princem nepřidělal zbytečné problémy.'' řekl omluvně a podrbal se na zátylku.

,,Ne, nic se nestalo.To já se omlouvám za to jak se zachoval.'' řekla jsem nervózně.Cítila jsem na zádech něčí pohled.

Nath se nadechoval, aby něco řekl, ale já ho předběhla ,,Nathe?Stojí za mnou někdo?'' zeptala jsem se.

Nathaniel se nenápadně podíval za mě ,,Nějaký postarší muž v uniformě...ale tahle uniforma není stejná jako našich vojáků.Cizinec?'' zeptal se a dodal ,,Ty ho znáš?''

Znám, neznám.Ten muž je ten co mluvil s Chloe, že?Ale proč by mě sledoval?Ne Marinette!Určitě tě nesleduje!Jsi jen paranoidní!Ale i tak, proč mám takový strach z jedné osoby?

,,Marinette?'' všiml si mé nervozity Nath a mile se na mě usmál.

Teď budu znít asi divně, ale potřebuju to někomu říct ,,Nathe...Ten muž mě sleduje...mám strach.'' zašeptala jsem a svůj pohled zaměřila na zem.

V tom mi položil ruce na ramena ,,To bude v pořádku.Jsem tu s tebou.'' řekl a tím mě donutil se mu podívat do jeho tyrkysových očí.Páni, má krásné oči, ale na Adrienovi nemá.

,,Kde je Adrien?'' zeptal se.

,,S jeho snoubenkou.'' zamumlala jsem.

,,Než skončí jeho rande a já tě předám do jeho rukou, půjdeme do kuchyně.Musíš ochutnat to skvělé jídlo!'' nadšeně vykřikl.Musela jsem se zasmál.On je opravdu skvělý kluk.

,,Tak na co tu ještě čekáme?'' zeptala jsem se se smíchem.

Nath mi podal ruku, kterou jsem přijala a vydali jsme se okolo toho neznámého a děsivého muže do kuchyně.

Když mi otevřel dveře, do nosu mě praštila omamující vůně.Vonělo to jako koláč.Jahodový koláč s borůvkami.Bože, jaký já mám hlad.

Nath mě vzal kolem ramen a popostrčil mě víc dovnitř.

,,Nathe mohl bys-'' řekla jedna z kuchařek ,,Koho pak nám to sem vedeš?'' zeptala se a zvídavě si mě prohlížela.

,,To je moje kamarádka.'' řekl s úsměvem Nath ,,Mari, to je má matka.'' ukázal na onen kuchařku.Už vím po kom má Nathaniel tak krásné oči.Po jeho krásné matce.Jeho matka vypadá velmi mladě.Může jí být něco mezi dvaceti a dvaceti pěti.

,,Dobrý den.'' uklonila jsem se.

,,Dobrý.'' řekla ,,Jak to tak vypadá, máme dva pomocníky co nám pomůžou ochutnávat.'' zachichotala se.

Myslím, že toho právě sním víc než za celý svůj život ještě někdy sním.

,,Tak pojďte vy dva.'' řekla s úsměvem a ukázala na dvě židle u malého stolu na kterém leželo spoustu zákusků a dobrot.

Tak takhle vypadá královská kuchyně po stoleté válce?
Vesnice jsou chudé a schátralé, lidé nemají co jíst a královská kuchyň je plná jídla?
Co je to se světem?