Láska napříč stoletím

34

Cestou k paláci jsem byla na Adriena natisknutá.Je jedno jak moc jsem se cítila šťastná, bylo tu něco co mě tížilo.Ten den co má přijít.Možná moc přeháním, možná to moc řeším, ale nemůžu si pomoci.Slíbila jsem, že zemřu místo něj.Slíbila jsem, že ho zachráním.Ne, že by mě děsila myšlenka na smrt, mou vlastní smrt, ta mě tolik neděsí.Děsí mě to co se stane s Adrienem.Nemůžu si ho přeci vzít a pak pro něj zemřít.Zničím ho.Sice mu dám možnost, aby prožil celý svůj život, ale zničím ho.Zlomím mu srdce a duši.Teď si přijdu strašně, budu se nenávidět za to jak mu ublížím.Vím to.

Ani jsem si to neuvědomila a do očí se mi vháněly slzy.Rychle jsem je zahnala a hluboce se nadechla čerstvého, studeného vzduchu.

Rozhlédla jsem se.Byli jsme před branami a pomalu se blížili ke stájím.

,,Jsme tady, Marinette.'' prolomil ticho Arienův jemný hlas, když jsme zastavili.Seskočil z koně a následně mi z něho pomohl.Zavedl koně dovnitř do stáje s vrátil se ke mně.

,,Dovolí mi má krásná dívka doprovodit jí do její komnaty?'' chytl mou ruku a políbil ji, následně se usmál.

,,Když můj krásný princ chce, proč by ne?'' zachichotala jsem se.

Pomalu jsme vyrazili ke mně do pokoje.Všude bylo ticho, jestliže nepočítám klapaní bot stráží jenž hlídali bezpečnost.Hvězdy svítily mnohem jasněji i když v porovnání s Adrienovými smaragdy nebyly nic.

,,Jsme tady.'' řekl, když jsme došli před dveře mé komnaty.Zdá se mi to nebo když jsem s ním čas utíká rychleji?

,,Děkuji za krásně strávený čas.'' zády jsem se nalepila na dveře a vzhlédla k němu.

,,Pro tebe vše.'' usmál se a opatrně mě políbil na rty.Snad si myslel, že bych se při neopatrném pohybu mohla snad mohla i rozbít.Sladké.

,,Dobrou noc.'' šeptla jsem, sáhla po klice a otevřela dveře.

,,Dobrou.'' odpověděl mi a já už pomalu zalezla do pokoje.

Sotva jsem zavřela dveře, svezla jsem se po nich dolů na zem.Mé srdce začalo zase rychle bít, ale tentokrát pod náporem, ne moc pěkných, myšlenek.

Jak jsem si mohla myslet, že ho zvládnu zachránit aniž bych měla pocit, že se roztříštím na kousky?Byla jsem naivní, když jsem si myslela, že to zvládnu.Tohle bude bolet a ne jen jeho.Zraní ho to, ale bude žít, ne?Bude moci prožít život, který mu vzali.Bude si moct vzít jinou se kterou bude ještě šťastnější.Bude moci mít děti, rodinu.A já?Možná budu brečet, ale s úsměvem se podívám na jeho nový portrét.S radostí si přečtu jeho nový životní příběh.Dělám to pro něj, ne pro sebe.Bude žít, to je to hlavní.