Láska napříč stoletím

33

,,Cože?'' pískla jsem vyděšeně.Řekl to co si myslím?Slyšela jsem dobře?Nepřeslechla jsem se?Vážně mi dál návrh k sňatku?Myslím, že moje tváře rudnou.

,,Vezmi si mě.'' řekl s úsměvem a pohladil mě po tváři ,,Staň se mou ženou Marinette.Nech mě učinit tě šťastnou.'' jeho úsměv se ještě rozšířil a já zrudla ještě více.Nevím co dělat.Moje srdce bije tak rychle a nahlas.Můj žaludek dělá kotrmelce, hlava je prázdná a srdce křičí radostí.Opravdu si přijdu jako v pohádce.

,,Ráda si tě vezmu Adriene.'' usmála jsem se a dětinsky ho políbila na rty.Jsem tak šťastná.Můžu být ještě šťastnější?Cítím jak mé tváře hoří, musím být strašně červená.

,,Miluju tě.'' špitl Adrienem a s vášní mě políbil.Jak já miluju ty jeho sladké rty.Mohla bych je líbat každý den až do mé smrti.

,,Taky tě miluju.'' zašeptala jsem, když naše rty rozdělil.Můžu ho snad milovat ještě víc?Myslím, že teď mám vše co jsem potřebovala kdy mít.Nikdy jsem si nemyslela, že by mě jedno přání, které jsem si přála při padající hvězdě, mohlo udělat tak šťastnou.Chce si mě vzít osoba s tím nejkrásnějším úsměvem a nejvíce milujícím srdcem.Co by na to asi řekli moji rodiče?Počkat.Rodiče.Adrienův otec!

,,Adriene?Co tvuj otec?On...on mě nemá zřejmě zrovna dvakrát v lásce.Však nás zabije až se to dozví!'' počkat.Ne nás, ale mě.On je korunní princ, jemu nic udělat nemůže, ale mě může nechat klidně popravit! ,,Navíc nejsem stavěna na to být manželka budoucího krále!Co na to řeknou tví poddaní?A co-'' ani jsem nedořekla další svou větu a jeho sladké rty mě umlčely.Našel ten nejkrásnější způsob jak mě umlčet.Myslím, že hezčí umlčení není.

,,Marinette.'' řekl, když se ode mě odtáhl ,,Nemusíš se ničeho bát.Otec se to dozví až budeme svoji a potom už nebude moci nic udělat.Neublíží ti.Víš proč?Ochráním tě!Navíc budeš skvělá královna, to mi věř.Pokud jde o poddané, budou tě milovat.Věř mi.'' usmíval se na mě tak krásným a láskyplným úsměvem.Věděl jak mě uklidnit.

,,Věřím ti.'' šeptla jsem a přitiskla se k němu.Cítím se s ním tak v bezpečí.

,,Slibuji ti, že ti připravím tu nejkrásnější svatbu vůbec'' pevně mě objal ,,Nechám ti ušít šaty tak krásné, že ti budou závidět královny již zesnulé i dívky jenž se královnami teprve stanou.Budeš krásnější než jakákoliv květina na světě.Udělám tě šťastnou, přísahám.'' šeptal mi konejšivým hlasem do vlasů, poté mě do nich políbil.

,,Nemusíš mě dělat šťastnou.Já už šťastná jsem.'' cítím se jako v pohádce, krásné pohádce.Vím, že každá pohádka končí a stejně tak skončí i ta má, ale ne teď.Ještě chvíli budu ve své pohádce šťastná, budu šťastná až do jejího samotného konce.Po jeho boku.

,,Měli by jsme pomalu jít, ochlazuje se.Nechci aby jsi mi nastydla.'' opatrně se ode mě odtáhl a zvedl se ,,Má královno.'' podal mi s úsměvem ruku.

,,Můj králi.'' s úsměvem jsem jí přijala a postavila se na nohy.

Jsem si jistá, že tenhle princ s úsměvem jasnějším než hvězdy bude mít velkolepou budoucnost.Jistě bude tím nejlepším králem, kterého v historii Francie budeme mít.