Láska napříč stoletím

02

,,Marinette, jsem zvyklá na tvůj abnormálně příšerný vkus na chlapy, ale tohle je už vážně moc.'' začala se dusit smíchem Alya.

,,V knihovně máme být potichu.Tak sklapni a čti.'' zavrčela jsem na ní.
Nemám ráda, když je na mě taková.
Nadechla jsem se.Sklopila jsem hlavu a nalistovala na náhodnou stránku.
Začala jsem si číst.

Od stoleté války uběhlo teprve pár let.Vesnice a města byly skoro ve svém původním stavu.
Psal se první červenec.Tehdejší král Gabriel Agreste ohlásil že jeho syn princ Adrien Adreste brzy převezme korunu a nastoupí na trůn.
Princi bylo teprve patnáct let, ale v té době na trůn usedali i mladší děti než on.
Adrien Agreste byl jeden z nejmilovanějších a nejuctívanějších panovníků naší země Francouzské.I když nikdy na trůn neusedl byl prohlášen za svatého a opatrovníka naší země.
Adrien z rodu Agreste na trůn nikdy neusedl.Byl zavražděn v patnácti letech týden před svou korunovací.Po smrti Adriena rod Agreste vymřel, nebyl jiný dědic co by mohl nastoupit na trůn.Na trůn po sléze nastoupila dcera druhého nejmocnějšího rodu Chloe Bourgeois.

Ani jsem si to neuvědomila, ale z očí mi po přečtení tohoto odstavce mi po tvářích stékali slzy.

,,Marinette, co je?'' šťouchl do mě Nino.

,,Oni ho zavraždili.'' podívala jsem se na něho s ubrečenou tváří.

,,No kočko, ne každý princ měl šťastný konec jako ti z pohádek.Vítej v realitě.'' pronesla ke mě Alya mezi tím co čučela do mobilu.
Jaksi jsem jediná co tu knížku čte.

,,Lidi, můžeme domů!'' vykřikl Nino a utekl z knihovny.
Já a Alya jsme šli hned za ním.

Před školou jsme se rozloučili a šly každá svojí cestou.

Přišla jsem domů.Rodiče nebyly doma a tak je tu až děsivé ticho, ne že bych na to ticho nebyla zvyklá, ale teď mi to přijde až moc děsivé.
Raději jsem vyběhla do pokoje a zamkla se tam.

Odhodila jsem tašku a skočila do postele i s tou knížkou.
Tak jako, asi jsem divná nebo co, ale nějak mě to zajímá a to se mi moc často nestává.

Adrien Agreste jediný syn tehdejšího krále a královny.Královna z ničeho nic zmizela a tak Adrien zůstal se svým otcem.Vychovali ho chůvy.
Byl naučen jízdě na koni, šermu, různým sportům a dokonce i několika jazykům.
Neopouštěl palác, nebyl společenský.

Tohle přeskočím, chci vědět proč byl zavražděn.
Listuji, listuji a listuji.
Chce se mi spát, ale já to musím, chci zjistit!

Vrah Adriena Agresta není znám.Nebyl odhalen, nalezen ani popraven.Vrah co spáchal tak neodpustitelný hřích jako zabití následníka trůnu utekl spravedlnosti.

,,Jak mohli nechat utéct někoho kdo zabil někoho královské krve?'' zavřela jsem knížku a položila si jí na hruď, nadechla jsem se.Podívala jsem se na mobil.

,,Cože?Už musím do školy?!''