,,Marinette?'' promluvil neznámý hlas.Čí hlas to může být?A co by někdo cizí dělal v mém pokoji uprostřed noci?Je to vrah?Zloděj?No ať už je kdokoliv ať mě nechá se vyspat!
,,Slečno Marinette jste v pořádku?'' bože to je tak vlezlej hlas!
Otevřela jsem oči.
,,Kde to sakra jsem?'' vyjekla jsem.
,,Jedeme na zámek navštívit korunního prince Francie.'' usmála se mile dívčina sedící na proti mě.
Cože?
Sedím v jakési věci co se pohybuje....to bylo v učebnici dějepisu!Kočár?!Momentíček...sedím tu v rudých šatech, vyšívaných z hedvábí a zlata...jedeme do hradu ve kterém dávno nikdo nežije...jedeme za korunním princem Francie...Počkat!Že mi ta hvězda nesplnila přání, že ne?Jestli jo jsem pár let po stoleté válce ve Francii!Takže to znamená, že jsem jen tak zmizela a objevila se tady?Ne ne ne, určitě jsi se jenom zbláznila Marinette, neboj.
Za chvilku ti sem vtrhne nějaká v miniaturní uniformě ženská s dalšíma prášky na hlavu, není čeho se bát.
,,Slečno?Jsme tu.'' vystoupila z kočáru ta dívka a podržela mi dveře.To jako čekáš že vystoupím taky?Nene, já si tady hezky počkám než se z téhle pakárny proudím, ale díky.
,,Slečno, princ už čeká...aha, nemusíte mít strach.''
Strach?Já?Ne!Možná...tohle je celý nějaký divný.No co, když se tu projdu tak mě asi nic nezabije.
Vystoupila jsem a rozhlídla se.
,,Krása!'' vykřikla jsem a ta dívčina vedle mě se zasmála.Je to tu vážně krásný, ale nemůžu si pomoct.Ta dívka vedle mě, vypadá až děsivě jako Alya!
Sotva jsem se rozhlídla, k nám přišli lidé v brnění a oštěpy.
,,Tudy slečno.'' poklonili se a ukázali cestu.
Uklonila jsem se jim tak jako to dělávají princezny ve filmech a šla tudy kudy mi ukázali.
Celé je to tu jako v pohádce.Královská zahrada, chodby, služebný...Dokonce i tu hrají i děti ze dvora.
,,Je tohle to po čem moje srdce touží?'' neuvědomila jsem si že jsem to řekla na hlas.
Ta dívčina se zasmála ,,Já myslela, že vaše srdce touží po někom kdo jí bude milovat a vás uchvátila zahrada.'' smála se.Přidala jsem se k ní a celou cestu k velké síni jsme se chechtali.
Zaklepala na dveře, které se hned otevřeli.
Opatrně jsem vešla dovnitř.Oslepilo mě světlo.Chvilinku jsem si zvykala, ale hned poté moje oči zastavili na něm.Na Adrienovi, princi z učebnice, patronovi Francie a tak milovaném dítěti královské rodiny.
Takže ahoj ^^ jsem tu s další kapitolou :3
Takže, celý víkend jsem seděla u Johanky z Arku, vůbec jsem nespala, ale vyplatilo se!Mám tu nejlepší známku co se dá dostat ^-^ no, a ve čtvrtek celý den strávím u kamaráda nad referátem na hudebku (=^-ω-^=)
No...to je asi všechno co bych mohla říct.Takže se na vás těším u další kapitoly, moji miláčci (｡♥‿♥｡)
ČTEŠ
Láska napříč stoletím
Fanfiction,,Nemůžeš se do něj zamilovat.'' ,,Proč ne?'' ,,Nemůžeš se zamilovat do prince, a už vůbec ne do prince co je od patnáctého století mrtvý!'' ,,Všechny dívky v mém věku milují ty napudrované, namyšlené zpěváky a já nemůžu milovat jeho?'' ,,Ty...
